Sokolovská uhelná se chystá na novou éru. Období bez uhlí i jednoho z majitelů Jaroslava Rokose. Největší zaměstnavatel v Karlovarském kraji tak po předloni zemřelém Františku Štěpánkovi přichází o dalšího strůjce miliardového byznysu. „Zelenat“ bude pod vedením právníka Pavla Tomka.
Ten výhled člověka uchvátí. Obrovská díra v zemi, jejíž velikost ještě umocňují kilometry se táhnoucí kaskádovité svahy. Z nejvyššího místa uhelného lomu Jiří, nacházejícího se nedaleko Sokolova, působí i sto metrů dlouhá rypadla a obří bagry jako malé angličáky na hraní.
Stačí se přitom otočit a podívat na přilehlý kamenitý plácek manipulačního prostoru, kde trojice mužů jeden takový stroj právě rozebírá. Ještě pár dní a z monstrózní železné mašiny zbyde jen hromada šrotu. Osud, který postupem času stihne veškerou zdejší těžkotonážní techniku.
Ačkoli přesné datum zatím není dáno, je zřejmé, že těžba uhlí (nejen) na západě Čech dříve či později skončí a Sokolovská uhelná se bude muset vydat zcela jiným směrem. Po cestě, jejíž součástí už nebude uhelná energetika ani menšinový vlastník podniku Jaroslav Rokos, vedle zesnulého Františka Štěpánka jeden ze strůjců úspěchů skupiny z posledních třiceti let.
„Odcházím do penze,“ oznámil zkraje června devětapadesátiletý muž, který se značně podílel na vybudování tohoto miliardového kolosu a provedl ho i nesmírně těžkými časy. Podle něj vůbec těmi nejkrušnějšími v historii firmy i celého energetického trhu.
Časy nejistoty v letech 2018, 2019, kdy se kvůli sílícímu tlaku na dekarbonizaci příliš nevědělo, jaká bude životaschopnost podniku, na němž je do velké míry závislý celý region. I to ostatně mohlo být příčinou, proč si v březnu 2020 sáhl na život zmiňovaný František Štěpánek, Rokosův dlouholetý souputník a hlavní hybatel a vizionář Sokolovské uhelné.
„František byl silný patriot, vnímal odpovědnost za region a lidi, kteří v něm žijí. Dneska můžeme říct, že obavy, které ho trápily, měly řešení, ale spoustu z nich přinesl teprve až čas,“ komentuje klidným hlasem podnikatel, jenž se podle žebříčku Forbesu řadí mezi sto nejbohatších lidí Česka.
Jím zmiňované řešení mají představovat zelené energie. Transformace z uhelného podniku na moderní – od loňského května rodící se – skupinu SUAS, postavenou na technologických inovacích a rozkročenou do několika odvětví, jako jsou například čistá energetika, odpadové hospodářství, zemědělství, strojírenství či development, aby podlomení jedné byznysové nohy nemohlo položit celou společnost.
Pro toto období, které mimo jiné už neznamená propouštění tisícovky lidí, ale naopak nutnost sehnat stovky odborných pracovníků, kteří na Sokolovsku chybějí, přenechává Jaroslav Rokos největšího zaměstnavatele v Karlovarském kraji (2500 zaměstnanců) „mladším běžcům“, jak sám říká.
Udávat jejich tempo bude z pozice předsedy dozorčí rady Sokolovské uhelné i sesterské SUAS Group Pavel Tomek, jednapadesátiletý právník, který spravuje majetek dědiců po Františku Štěpánkovi.
„Přemýšleli jsme, co dál, jestli sem vpustit někoho jiného. Nakonec jsme se rozhodli, že jediným akcionářem do budoucna bude Pavel, a to prostřednictvím svěřenského fondu rodiny Štěpánkových. Nadále to bude o týmové práci, nicméně Pavel bude tím hlavním zodpovědným za vize a jejich naplnění,“ vysvětluje Rokos, co se stane s jeho podíly, které v obou společnostech činily 42,86 procenta.
Konkrétně bude majetková struktura předního výrobce elektřiny z uhlí nově vypadat tak, že podíl v Sokolovské uhelné, kde dosud leží hlavní část zhruba desetimiliardového majetku skupiny, koupí a bude držet sama firma. Akcie SUAS Group získá Tomek coby správce fondu přímo.
Částku, za kterou Jaroslav Rokos přepouští své podíly v podniku, jenž pro něj byl jediným zaměstnavatelem a v němž strávil 37 let, nechce ani jedna ze stran komentovat. Podle odhadů Forbesu by si ale v následujících letech měl postupně přijít na přibližně čtyři miliardy korun.
K dokončení majetkových změn by mělo dojít počátkem tohoto léta. Pak pro Sokolovskou uhelnou, která loni utržila 6,6 miliardy při ziskovosti EBITDA 868 milionů, definitivně započne nová éra.
„Mým cílem bude, abychom byli společností, která bude i v 21. století hrát významnou roli v českém energetickém průmyslu, a ještě významnější roli v našem regionu,“ podotýká Pavel Tomek v exkluzivním dvojrozhovoru se „starým“ a novým lídrem Sokolovské uhelné.
Jaroslave, jak se cítíte, když opouštíte něco, s čím jste byl spojen téměř čtyři dekády?
JR: Samozřejmě je mi smutno. V Sokolovské uhelné jsem strávil celý svůj profesní život. Patřím ale k těm, kteří si rádi uchovávají hezké vzpomínky, a když se podívám zpět na těch posledních 37 let, tak mám určitě na co vzpomínat. Ať už jde o spolupracovníky, se kterými jsem se za tu dobu potkal, nebo o firemní příběhy, které třeba i znamenaly určité problémy, protože ty patří k životu a posouvají nejenom firmu o kus dál. Ale když něco končí, něco jiného začíná.
Co vás k rozhodnutí odejít z firmy přimělo?
JR: Nebyl to jeden konkrétní moment, ale dlouhodobější úvaha, s Pavlem jsme to probírali asi tři čtvrtě roku. Je mi skoro šedesát let, což byl dřív věk, kdy lidé běžně odcházeli do důchodu. Začal jsem si tak vyhodnocovat, jestli není vhodný čas předat štafetový kolík mladším, svižnějším běžcům, kteří začnou naše vize lépe naplňovat. A dospěl jsem k tomu, že ano.
Když před dvěma lety zemřel pan Štěpánek, bylo naším společným cílem s Pavlem, kterého pověřila rodina pana Štěpánka, postavit fungující firmu. Sokolovská uhelná byla totiž tehdy v nezáviděníhodné kondici, do toho čelila velkým tlakům proti hnědému uhlí a neměla nastolenou vizi, co dál. Přemýšleli jsme, jak firmu posunout. Jak využít potenciál v podobě zaměstnanců a jejich kvalifikace, v podobě majetku nebo i prostředí, ve kterém firma působí.
A myslím, že za těch dva a půl roku se nám podařilo nejen nastolit novou vizi, ale i na ni firmu nasměrovat. Teď po ní pomalu kráčí, což jsem si vyhodnotil jako správnou chvíli pro to, z podniku vystoupit.
Do jaké míry ovlivnilo vaše rozhodnutí opustit firmu úmrtí pana Štěpánka?
JR: Samozřejmě to byl prvotní impulz. Uvědomil jsem si, že kdyby mě stihlo něco podobného, ocitl bych se já i má rodina v obdobné situaci. Mám jediného syna, který se věnuje vlastnímu byznysu, nepůsobí v regionu a nemá zájem v Sokolovské uhelné pokračovat. Nemám tedy nikoho, komu bych mohl žezlo předat, a to, jelikož patřím k těm zodpovědnějším, si nemohu dovolit.
