Česko si odklonem od uhlí zadělává na jeden vedlejší problém – prohloubí tím ještě víc současný nedostatek stavebního materiálu. Popílek z uhelných kotlů se totiž používá jako příměs do stavebních materiálů včetně betonu potřebného ke stavbě nejen domů, ale i dopravní či energetické infrastruktury.
V okolí nyní fungujících uhelných elektráren skřípají na kolejích kola posouvaných nákladních vlaků. Každý den do elektrárenských areálů po vlečce zajedou desítky vagonů naplněných tunami hnědého uhlí. To vyskládají na obrovské složiště, kde se ale haldy uhlí neohřejí mnohdy ani pár dnů, než po dopravnících postupně putují až do chřtánu uhelných kotlů.
„Jeden zdejší kotel za jednu hodinu spálí 150 tun uhlí při teplotě až 1200 stupňů Celsia,“ dozvěděli jsme se už před lety během reportáže v největší hnědouhelné elektrárně v Česku poblíž obce Chvaletice, jež patří do skupiny Sev.en Česká energie miliardáře Pavla Tykače.
Právě tato skupina na konci minulého roku oznámila svůj záměr vypnout své uhelné provozy v Česku. Postupně se k ní chtějí přidat další uhelné skupiny, jako je ČEZ nebo Sokolovská uhelná.
Nejen že tak Česko přijde o jeden ze zdrojů elektřiny, ale také o surovinu pro stavebnictví, která je kvůli komplikovanému otevírání nových lomů a pískoven čím dál vzácnější. Vedlejším produktem spalování uhlí je totiž popílek – klíčová složka betonových směsí a dalších stavebních materiálů.
„V současné době se na trhu v Česku obchoduje zhruba jeden milion tun popílku ročně,“ uvádí pro Forbes mluvčí Skupiny ČEZ Ladislav Kříž s tím, že jen ČEZ ročně prodá zhruba čtvrt milionu tun popílku.
„Víme nejen z pohledu provozu našich zdrojů, ale také z informací od dalších energetických skupin, že se bude produkce popílku dál výrazně snižovat v letech 2026 a 2027, zásadní propad nastane od roku 2028,“ přidává se předseda dozorčí rady Sokolovské uhelné a SUAS Group Pavel Tomek.
Roční produkce popílku v Česku přitom ještě před deseti lety činila několik milionů tun, s postupným útlumem uhlí v energetice však soustavně klesá. Navíc, poptávka ve stavebnictví je nejvyšší od jara do podzimu, což jde proti provozům uhelných elektráren, které jsou vzhledem k omezeným výkonům obnovitelných zdrojů nejvyužívanější hlavně v zimních měsících, kdy vykrývají absenci výroby elektřiny ze solárních či větrných elektráren.
„Od roku 2024 s výhledem do příštích let se proměňuje účel a doba provozu uhelných zdrojů, exponovaný je už jen první a čtvrtý kvartál roku, což znamená, že produkce popílku jako vedlejšího energetického produktu se v podstatě nepotkává se stavební sezonou,“ doplňuje Tomek.
Popílek je přitom důležitou součástí betonových směsí. Na jeden metr krychlový betonu je při obvyklé náhradě cementu popílkem v poměru 25 procent potřeba zhruba 75 kilogramů popílku. To v přepočtu znamená, že z jednoho milionu tun popílku může vzniknout přes třináct milionů metrů krychlových betonu ročně.
Foto: Michael Tomeš
To by vystačilo například na stavbu sta tisíc rodinných domů, dvou až tří tisíc kilometrů dálnic nebo třináct hrází orlické přehrady, která při svém vzniku spolkla jeden milion metrů krychlových betonu.
„S postupným uzavíráním uhelné energetiky se ukazuje nedostatek tohoto materiálu a závislost výrobců stavebních hmot, především cementu, na těchto alternativních materiálech,“ říká k tomu Kříž z ČEZ.
Cena stavebného materiálu i betonu se přitom v posledních čtyřech letech zvedla o více než třetinu, a to nejen kvůli vyšším nákladům na energie, ale také kvůli vyšší poptávce, kterou ovšem nabídka nekopíruje.
Počet lomů a pískoven se totiž v Česku v posledních dvou dekádách v podstatě vůbec nezvýšil a betonárky včetně stavebních firem začaly bít na poplach, že pokud se nezvýší nabídka štěrkopísku a dalšího kameniva, ceny materiálů i finálních staveb budou dál růst.
„Výsledkem bude stavební surovinová krize, která se již dnes projevuje v některých regionech, naplno však udeří až na začátku třicátých let,“ uvedl už loni Petr Dušek z Českých štěrkopísků.
„Dalším takovým produktem je ještě energosádrovec, který u nás spotřebovává společnost SUAS Lindner,“ říká Tomek ze Sokolovské uhelné. „Tuto společnost jsme kdysi zakládali právě i kvůli synergii týkající se produkce energosádrovce v rámci odsíření uhelných zdrojů. Produkce se ale v poslední době výrazně propadla, takže jej zčásti dokonce nakupujeme,“ dodává Tomek.
Elektrárenské skupiny se proto snaží vyjít stavebnictví vstříc jednak skladováním přes zimu vytvořeného popílku, ale také investují do odtěžování ze stávajících složišť, což je věc hojně praktikovaná například ve Francii nebo Velké Británii, kde dříve vládlo uhlí v energetice.
„Skupina ČEZ plánuje v letošním roce spustit technologii odtěžování a distribuce popílku v Elektrárně Mělník s plánovanou kapacitou 200 až 400 tisíc tun ročně dle aktuální poptávky. Výhodou tohoto odtěžování je pokrytí poptávky v reálném čase,“ říká pro Forbes mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.
Tento popílek pak využívají další firmy ke zpracování, například firma Czech Mill spadající do impéria MTX Group miliardáře Petra Otavy. Ta z něj vyrábí takzvaný ekopopílek.
Surovinou pro Ekopopílek 450 jsou zbytky po spálení uhlí, jež jinak doposud končily na skládkách. Význam tohoto produktu s postupným útlumem uhelných elektráren roste právě proto, že na trhu ubývá klasického popílku, který je významnou průmyslovou surovinou.
V každém případě jakákoli náhrada elektrárenského popílku je v současné době dražší variantou, navíc i méně ekologicky přívětivou, jelikož k produkci popílku je potřeba vysokých teplot, a tedy rovněž energetické náročnosti. Z tohoto pohledu by pak odklon od uhlí a náhradní výroba popílku mohly paradoxně přinést zvýšení emisní stopy celého Česka.
