Při letmém nadechnutí byste nad tímhle místem možná ohrnuli nos. A byla by to velká chyba. Tady se možná píšou dějiny české energetické revoluce.
Dáme si rychlý kvíz. Vytáhněte občanku, otočte na zadní stranu, zkontrolujte adresu. Máte v kolonce bydliště Rapotín? Gratulujeme! Jeseníky na obzoru, famózní kavárna Pikola za rohem a v trubkách… teplo. Teplo pro všechny.
Jestli někoho v zimě nebude stresovat geopolitická situace a přerušené dodávky plynu z Ruska, jsou to obyvatelé místního sídliště. Jejich trubky totiž vedou přímo do areálu starých skláren, kde mezi opuštěnými halami trůní tři kruhové fermentační nádrže. V době energetické krize a nejistoty poklad nad poklady.
Tady, uprostřed rapotínského brownfieldu, stojí bioplynová stanice EFG. Výjimečná je tím, že místo kukuřice se v ní zpracovává odpad. Gastroodpad, takže zbytky z provozů restaurací, školních jídelen, jatek, kaly z čističek, ale taky zbytky z domácností z okolních měst.
Místo aby zatěžoval skládky a životní prostředí, zpracují ho tady na elektřinu a plyn. „Je to projekt z hlavy pana Skřenka. Vize, že z odpadu vznikne energie a budeme tím čistit planetu,“ říká před rapotínskou bioplynkou Pavel Bureš, technický ředitel EFG, a odkazuje se na majoritního vlastníka holdingu.
Projekt na fermentační zpracování odpadu zní skvěle. Na papíře. Tedy do chvíle, než otevřete dveře a nadechnete se vůně nového ekologického zdroje energie. Uch… „To je síla, co? No jo, dneska přijely kaly z parmazán. Horší už jsou jenom zbytky kuřat,“ komentuje ten odér, který vám pokrčí nosní přepážku, ředitel Bureš.
