Při letmém nadechnutí byste nad tímhle místem možná ohrnuli nos. A byla by to velká chyba. Tady se možná píšou dějiny české energetické revoluce.

Dáme si rychlý kvíz. Vytáhněte občanku, otočte na zadní stranu, zkontrolujte adresu. Máte v kolonce bydliště Rapotín? Gratulujeme! Jeseníky na obzoru, famózní kavárna Pikola za rohem a v trubkách… teplo. Teplo pro všechny.

Jestli někoho v zimě nebude stresovat geopolitická situace a přerušené dodávky plynu z Ruska, jsou to obyvatelé místního sídliště. Jejich trubky totiž vedou přímo do areálu starých skláren, kde mezi opuštěnými halami trůní tři kruhové fermentační nádrže. V době energetické krize a nejistoty poklad nad poklady.

Tady, uprostřed rapotínského brownfieldu, stojí bioplynová stanice EFG. Výjimečná je tím, že místo kukuřice se v ní zpracovává odpad. Gastroodpad, takže zbytky z provozů restaurací, školních jídelen, jatek, kaly z čističek, ale taky zbytky z domácností z okolních měst.

Místo aby zatěžoval skládky a životní prostředí, zpracují ho tady na elektřinu a plyn. „Je to projekt z hlavy pana Skřenka. Vize, že z odpadu vznikne energie a budeme tím čistit planetu,“ říká před rapotínskou bioplynkou Pavel Bureš, technický ředitel EFG, a odkazuje se na majoritního vlastníka holdingu.

Projekt na fermentační zpracování odpadu zní skvěle. Na papíře. Tedy do chvíle, než otevřete dveře a nadechnete se vůně nového ekologického zdroje energie. Uch… „To je síla, co? No jo, dneska přijely kaly z parmazán. Horší už jsou jenom zbytky kuřat,“ komentuje ten odér, který vám pokrčí nosní přepážku, ředitel Bureš.

Forbes Digital Premium

Chcete číst dál? Tento článek je součástí sekce Forbes Premium

Pořiďte si exkluzivní čtení už od 139 Kč měsíčně! Bez limitů a kdykoliv.