Crestyl, to byl dlouhé roky hlavně Omar Koleilat. Teď se napůl Čech a napůl Libanonec z vedení firmy stahuje a titul globálního CEO celé skupiny předává svému dlouholetému spolupracovníkovi Simonu Johnsonovi. Crestyl totiž vyrostl tolik, že potřebuje korporátní vedení.
Z rušné ulice Na Příkopě vcházíme citlivě zrekonstruovaným průchodem do vnitrobloku, kde zatím panuje pro centrum Prahy netypické ticho a klid. Jsme v Savarinu. V barokním paláci v srdci Prahy, který byl ještě donedávna poměrně zanedbaným domovním blokem, v němž kromě fastfoodového řetězce se zlatými oblouky ve znaku sídlilo třeba i kasino.
Teď bude zrekonstruovaný historický palác od Kiliána Ignáce Dientzenhofera patřit umění a kancelářím nebo obchodům. A v budoucnu bude také 150 150 součástí více než desetimiliardového projektu, který na prestižním místě mezi Václavským náměstím a ulicemi Na Příkopě, Jindřišská a Panská připravuje developerská skupina Crestyl.
Průvodce po nedávno dokončené stavbě první etapy nám dělají dva muži, bez nichž by tenhle projekt pravděpodobně nikdy neexistoval. Zakladatel Crestylu, Čecholibanonec Omar Koleilat, a jeho dosavadní COO a šéf Crestylu pro Česko Simon Johnson. Když hledáme nejlepší místo k focení, dávají se Koleilat s Johnsonem do řeči.
Jelikož zakladatel Crestylu v Praze už moc často nebývá, je to ideální příležitost k probrání byznysových záležitostí. Znají se spolu již téměř dvacet let a ve vedení Crestylu se perfektně doplňují. Energický Koleilat s blízkovýchodními kořeny a k němu na první pohled možná trochu odměřený Angličan, který ovšem do typického britského humoru úspěšně zakomponoval prvky toho českého, doplněné o slova ze slovenštiny.
Johnson totiž v minulosti působil kromě Česka i na Slovensku, kde se podílel například na developmentu bratislavského obchodního centra Eurovea. A když glosuje svůj výběr outfitu tím, že bude na fotkách vypadat jako Hamáček (s odkazem na červený svetr bývalého ministra vnitra během tiskových konferencí ke covidu), je jasné, že s Českem už se sžil.
Zároveň je to ale zkušený developer, který byl třeba u výstavby Palladia a v barvách Crestylu u všech zásadních projektů z poslední doby včetně libeňských Doků. Řeč ovšem tentokrát nebude ani tak o developmentu nebo nových projektech, které Crestyl s portfoliem v celkové hodnotě jedné a půl miliardy eur ve střední Evropě buduje.
V rámci celé skupiny totiž dochází k jedné změně, k níž Crestyl v posledních letech postupně směřoval. Titul CEO skupiny předává Omar Koleilat právě Simonu Johnsonovi a sám se z vedení firmy, kterou zakládal v roce 2005, stahuje. Proces předávání vedení skupiny profesionálnímu managementu začal už někdy kolem roku 2020 a vrcholí Johnsonovým oficiálním jmenováním na pozici global CEO někdy ve dnech, kdy čtete tento rozhovor.
A ačkoli k tomuto bodu firma podle Koleilata od počátku směřovala a dlouholetá spolupráce dvou nejvýše postavených mužů v Crestylu řadu věcí ulehčila, nebyl proces nijak jednoduchý. „Musel jsem se naučit nechat rozhodnutí na druhých a ustoupit do pozadí,“ popisuje Koleilat ve dvojrozhovoru s novým CEO skupiny Johnsonem.
Co vás oba teď nejvíc zaměstnává? Čím žijete?
Simon Johnson (SJ): V Crestylu je to teď hodně intenzivní. Náš vstup do Polska v roce 2021 byl velký krok a vývoj na tamním trhu je pro nás hodně důležitý. V Česku máme nad rámec rezidenčního byznysu jako obrovský krok zahájení stavby v Brně, tedy projektu Dornych. To je opravdu zásadní věc. Je tam více než devadesát tisíc metrů čtverečních ploch, je to krásný projekt, jeden z těch, které mají potenciál změnit celé město. Nadále také pracujeme na developmentech, jako je Hagibor, Šárka, Savarin… To jsou projekty, které řešíme intenzivně. Sice teď není úplně nejjednodušší období pro development, ale vývoj Crestylu je podle mě stále pozitivní
Omar Koleilat (OK): Já vnímám, že jsme nyní na začátku dalšího cyklu. Teď máme jeden cyklus za sebou, byly v něm i dva tři těžké roky kolem Ukrajiny, inflace a tak dále. A velice důležité je, jak strategicky nastavit firmu v rámci toho nadcházejícího cyklu. To znamená stanovit si, jaké jsou naše možnosti na jeho vrcholu. A mám také pocit, že v našem věku je to možná poslední cyklus, který nás čeká.