Onkologická péče, špičková interní vyšetření, rychlé ortopedické zákroky. Nikoli však u lidí, nýbrž u zvířat. Veterina je v Česku miliardovým byznysem a odpovídá tomu i její úroveň. Jako u čerstvě otevřeného pracoviště v Praze, financovaného fondem, ve kterém má majoritní podíl bývalý partner Penty.
Pokud je nejhůř, jsou ve svých zařízeních připraveni i na krajní varianty. Třeba na operace mozku. „Hlavně povrchových gliomů. Přece jen, kočičí mozek je maličký, tam dovnitř jít nejde,“ vysvětluje Jindřich Gallo.
Kočky na operaci mozku na nejmoderněji vybaveném operačním sále? Psi na chemoterapii ve speciálních místnostech, kde jim cytostatika proudí do těla za přítomnosti jejich majitelů, aby byl v rámci léčby komfort co nejvyšší?
I tak vypadá veterinární péče roku 2024. Alespoň tedy v podání zařízení skupiny HardWood Investments, která tento týden nově otevřela pracoviště Regia Vet na pražském Chodově. Tam se mimo jiné specializují právě na onkologická onemocnění zvířat, zmíněné operace mozku v jejich síti zajišťuje specializované pracoviště v Trenčíně.
HardWood Investments kromě Čecha Jindřicha Galla vede jeho někdejší slovenský spolužák Michal Kaszás a finančně za ním stojí majoritním podílem Eduard Maták, někdejší šéf zdravotnického byznysu skupiny Penta.
„Velikost veterinárního trhu na Slovensku odhadujeme na 150 až 200 milionů eur ročně s tím, že český trh může být až čtyřikrát větší. Nejen kvůli dvojnásobné velikosti země, také je tady dvojnásobně vyšší počet domácích zvířat na obyvatele,“ vysvětluje Gallo.
To by na horní hranici znamenalo, že se u bývalého Československa jedná až o miliardu eur, v Česku půjde rozhodně o miliardy korun.
Odpovídá tomu i pohled do útrob Regia Vet. Jako první v Česku tu mají třeba certifikaci Cat Friendly v nejvyšší kategorii Gold – mimo jiné proto, že kočičí pacienti nevidí jeden na druhého, což je pak nezneklidňuje. To zní jako libůstka pro majitele zvířat, přímočařeji na laika působí vybavení.
Ať už jde o operační sály, stomatologickou místnost, či uspávací látky před zákroky, jedná se o špičku i v rámci lidské medicíny. U náročnějších vyšetření odsud letecky putují vzorky do Lipska, aby byly k dispozici nejpozději další den ráno. Zvířecí pacienti dostávají speciální dietní krmivo na předpis.
„Jdeme do takové úrovně detailu, že třeba ortopedická operační místnost má samostatné vedení vzduchu, protože jsou to zákroky nejcitlivější právě na čistotu vzduchu,“ dodává Gallo.
To všechno jsou důvody, proč jejich private equity fond takto expanduje. S HardWood Investments nejdříve začali na Slovensku v Bratislavě, Košicích a Trenčíně. A v Česku koupili nejprve Vetcentrum Duchek, se stovkou zaměstnanců největší zvířecí nemocnici u nás, kde funguje i magnetická rezonance.
K tomu přibyl Chodov s onkologickým zaměřením, který přesunuli do větších prostor. „Akviziční sumu nekomentujeme, ale jen stavební úpravy a technologické vybavení nás stály zhruba milion eur,“ říká Kaszás s tím, že ještě větší investici představují lidé, tedy specializovaní veterináři i personál.
Zleva Jindřich Gallo, Alexander Ftáčnik a Michal Kaszás z HardWood Investments
Tento týden navíc HardWood Investments ohlásil další zásadní akvizici v Brně, kde koupil pracoviště ABClinic. V časech, kdy v Česku bují sektor soukromých poskytovatelů zdravotní péče, tak sektor vetklinik nijak nezaostává.
Přitom i oni začali u lidí. Kaszás se při působení v Boston Consulting Group podílel na plánu optimalizace slovenské sítě nemocnic, který mimochodem dosud nevstoupil v platnost. „Už mi vadilo, že konzultantství končí tak, že něco vymyslíte, dáte na slajdy a odevzdáte, jenže výsledek už není váš,“ vzpomíná.
Proto s Gallem, který pro změnu působil u jiného globálního obra McKinsey, oslovili Eduarda Matáka. Vznikl fond a přišel jejich první deal: v roce 2019 koupili nemocnici v Hlohovci, kterou proměnili v nejmodernější rehabilitační centrum na Slovensku. Ale pak ji prodali, aby se plně soustředili na rozvíjení potenciálu veteriny.
„Zjistili jsme, že trh vetklinik na Slovensku nikdo sofistikovaně nekonsoliduje, a přitom to dává obrovský smysl. Jak vlastníkům klinik, tak zaměstnancům i dodavatelům. Dokážeme lépe léčit, a navíc s nižšími náklady. Win-win pro všechny,“ říká Kaszás. A ze stejného důvodu hned poté zamířili do Česka.
Z angažmá v globálních firmách si odnesli globální pohled na věc. Dívali se totiž na vyspělé západní země a viděli, že třeba ve Velké Británii či ve Švédsku patří veterinární kliniky, tedy nikoli praxe o jednom člověku, ale větší zařízení, už z poloviny institucionálním hráčům.
„A chápali jsme, proč se to děje,“ líčí Gallo. „Jednak jde o nástupnictví. Na Západě vyrostly tak velké kliniky, že už připomínaly humánní nemocnice, a neměl je kdo převzít. Už to nebyla malá živnost na předání, lidé si nechtěli vzít hypotéku na koupi podílu na klinice.“
Dále je tu fakt, na němž je veterina v jejich podání byznysově postavená. Odborně řečeno – humanizace domácích mazlíčků. Laicky se za poslední desetiletí významně proměnil vztah mezi lidmi a jejich zvířecími přáteli. A s tím se pojí i ochota platit za péči.
„Ve Velké Británii se už neříká pet owner, ale pet parent. O mazlíčcích tam často uvažují buď jako o členech rodiny, nebo opravdu volí variantu something as a child, tedy něco jako dítě. Díky tomu péče dohání humánní standard, což zvyšuje nároky na úroveň,“ dodává Gallo.
Také oni jdou proto díky silnému finančnímu zázemí cestou západních standardů. A i v Česku se jim to vyplácí. V časech, kdy poplatky u lékaře v naší zemi stále vypadají jako sci-fi povídka, si zkrátka lidé za péči o zvířata platit zvykli.
Kaszás vzpomíná, že nejvyšší kumulovaný účet za dlouhodobou léčbu jednoho případu, jaký kdy viděl, byl na sumu sedmi tisíc eur a třeba totální endoprotéza u psů může vyjít v součtu s vyšetřeními a hospitalizací i na sto tisíc korun.
„Naše kliniky se nacházejí v ekonomických centrech Česka i Slovenska a lidé tam chápou, že když hledáte specialistu, bude to něco stát. Pokud se ptáte doslova tak, zda jsou o. k. s tím, že budou za kvalitní péči platit, odpověď je, že ano,“ říká Kaszás. „Naší prací je proto postavit co nejlepší produkt a nabídnout perfektní péči.“
I proto pracoviště jako Regia Vet mohou vybavením i přístupem předčit spoustu klasických nemocnic. Mají tu i speciální nájezdovou rampu pro případ, že by bylo potřeba dostat dovnitř zkolabované velké zvíře.
„Výsledkem všech trendů, o kterých se bavíme, je to, že kapitálová náročnost provozu klinik a nemocnic roste. Kde historicky stačil rentgen, potřebujete dnes CT a magnetickou rezonanci. Viděli jsme už v roce 2019, že konsolidace jednou proběhne také tady, dávalo nám to smysl a od té doby na doručení naší vize makáme,“ dodává Kaszás.
Mimochodem, podobností s klasickou medicínou se nabízí dost. Třeba v tom, že špičkových veterinářů je málo. Podle Galla s Kaszásem dokonce ještě méně než odborníků na péči o lidi. Veterinářství také prochází zásadní feminizací oboru.
„Před třiceti lety bylo devadesát procent veterinářů mužů, dneska přes devadesát procent absolventů představují ženy. Nikdo přesně neví, proč tomu tak je, ale je to realita,“ říká Gallo.
Podle jeho kolegy zároveň studenti často mívají mylná očekávání. Spoustu z nich motivuje primárně láska ke zvířatům, což je podmínka nutná, nikoli však dostačující.
„Na konci dne pracujete s člověkem, emoční nastavení klienta je zásadní, musíte ho umět uklidnit, všechno mu vysvětlit. Takže jde o práci s lidmi, celkově je to náročné na komunikační schopnosti, sales, asertivitu, což vás ve škole nikdo nenaučí,“ říká Kaszás.
Zvuk CT, cinkání operačních nástrojů do ticha sálu, špičkové léky… Podobnosti se najdou, zásadním rozdílem ale zůstává financování. Jak Gallo připomíná, veterina v moderním pojetí stála v Česku a na Slovensku po roce 1989 vždy na penězích samoplátců.
„V humánní medicíně má každý pocit, že když zaplatil odvody, má vždy nárok něco dostat. Ne že dám klidně víc a chci to rychle a kvalitně. Jenže když má takový pocit celá země a potřebujete neurologa, magnetické rezonance jsou obsazené a čekáte šest měsíců. To není případ veteriny, tam je to naopak,“ vysvětluje Kaszás.
Podle něj navíc skokově roste počet lidí, kteří si pro své psy platí soukromé připojištění. Nyní jejich počet odhaduje na šest až osm procent s tím, že číslo dál poroste. I to žene obor vpřed.
„Když se podle guidelines má hned tentýž den udělat CT, máme na to kapacitu. Tentýž den umíme psa operovat. To zásadně zvyšuje kvalitu péče, ale u lidí něco takového garantovat nejde, neboť je tam obrovská poptávka po službách a nabídka je naopak limitovaná možnostmi systému,“ uzavírá Kaszás.
