„Čau Tomáši,“ zdraví žáci soukromé základní školy Square ředitele instituce cestou do jídelny a většina přidá i frajerské plácnutí do dlaně. Neformální vztahy nejsou jediné, co tuto školu v pražských Nuslích, při pohledu z ulice zaměnitelnou s jakoukoli jinou, odlišuje.
Výjimečný je v posledních dnech tohoto specifického školního roku třeba ruch ve zdejších učebnách. „Ihned po pandemii se zpět do školního procesu vrátilo 96 procent našich žáků,“ říká Tomáš Trnka, jeden z ředitelů a zřizovatelů školy. A je vidět, že je na lichotivou statistiku pyšný.
Dokládá důvěru rodičů i flexibilitu učitelů, díky nimž ve Squaru i v přidružené síti mateřských škol koronakrizi zvládli. „Základem všeho je komunikace. Snažili jsme se vnímat specifické potřeby každé z našich rodin a empaticky na ně reagovat,“ vysvětluje Trnka.
V praxi to znamenalo, že škola pomohla žákům se zapůjčením potřebného hardwaru nebo že online výuku zaváděla postupně, aby se jí mohli účastnit opravdu všichni. „Například Microsoft Teams, které jsme od září plánovali zavést jako standardní nástroj výuky, jsme tak začali používat o pár měsíců dřív.“
Podle
Trnky nabídla nedávná pandemie příležitost pro širokou
veřejnou debatu o českém školství. „Mnohem více lidí v mém
okolí se o vzdělávání začalo opravdu zajímat,“ konstatuje.
Řada rodičů se totiž na základě osobní zkušenosti upřímně
vyděsila, co se jejich děti ve školách učí. A silná
poptávka ze strany rodičů je dle Trnky nejlepším beranidlem
politické změny.
Tomáš Trnka | Foto Michael Tomeš
Taky se už na ministerstvu školství rodí strategie vzdělávání do roku 2030, kterou by měla na podzim schvalovat vláda. Klíčovým slovem skloňovaným v této souvislosti je restrukturalizace. Podle Trnky by to však měla být především redukce Rámcových vzdělávacích programů. Při domácím vzdělávání rodiče narazili na systém přehlcený historickými daty, mechanickými algoritmy a jazykozpytnými termíny, jaké si před lety sami pod tlakem hustili do hlav.
„Pěkně to popsal jeden můj kamarád učitel, který dříve dlouhé roky pracoval jako editor a překladatel. V praxi využil zhruba procento toho, co se učí na druhém stupni základní školy v českém jazyce,“ shrnuje majitel soukromé vzdělávací sítě.
V jeho Bambinu a Squaru na to jdou jinak. „Místo memorování velkého objemu dat a pilování toho, co dětem nejde, se snažíme dát prostor rozvoji silných stránek dětí,“ akcentuje Trnka. Už u těch nejmenších se soustřeďují na rozvoj měkkých dovedností a emoční inteligence. Informace děti získávají vždy v širším kontextu projektů, aby chápaly věci v souvislostech a uměly znalosti prakticky využívat. Vše bilingvně, vedle češtiny i v angličtině.
„Vzdělávací systém bude státu prospěšný ve chvíli, kdy na konci každého cyklu otevře dětem co nejvíce dveří. Aby mohly studovat kdekoli na světě. Aby studium zvládly nejen akademicky, ale i jako osobnosti. A především aby věděly, co chtějí dělat, protože měly možnost pracovat na svých silných stránkách,“ míní muž, který ke školství „zběhl“ z realitního byznysu, protože po 10 letech v developmentu hledal příležitost pro uplatnění v oboru, kde je pro kvalitu výsledného produktu klíčové spojení rozumu a srdce.
Od dalšího školního roku se ostatně začne pozvolna stahovat i z řízení své základky. „Příští rok otevíráme sedmou třídu, a tak začínám uvažovat nad tím, že bychom na školky a základní školu navázali gymnáziem,“ připouští opatrně Trnka. Má rád, když se jeho byznys rozvíjí postupně, udržitelně a v přirozených návaznostech. Takto loni do portfolia jeho aktivit přibyla velkorysá dostavba statku na České Sibiři – využívat jej kromě hotelových hostů bude i 330 dětí, o které pečují v Bambinu a ve Squaru.
Tomáš Trnka | Foto Michael Tomeš
Několik let hledal Trnka i budovu pro základní školu a díky profesnímu zázemí v developerském byznysu chvíli uvažoval i o vlastním kampusu. „Bylo by to fajn pro ego, vyfotit se před hezkým barákem. To bychom ale určitě neudrželi výši školného na úrovni přijatelné pro střední třídu. A to nechci. Nechci mít školu pro horních 10 tisíc,“ tvrdí s tím, že stávající školné 140 tisíc korun ročně stále umožňuje, aby se na chodbách potkávaly děti z různých společenských vrstev.
To je pro něj stejně důležité jako styl vzdělávání. Na dalším stupni – pokud do tří let gymnázium opravdu vznikne – zamýšlejí klást ještě větší důraz na volitelné předměty. „Neexistuje, aby někdo, koho historie nezajímá a nechce se jí dál akademicky věnovat, měl výuku dějepisu ve stejném rozsahu jako student, pro kterého to je jeho život,“ nastiňuje Trnka koncepci, kterou považuje i za vakcínu pro české školství obecně.
„Nová strategie vzdělávání by měla mít subtilnější rámec a dát školám více autonomie a volnosti k výuce, která nebude vychovávat nesamostatné poslušné stroje plnící úkoly beze smyslu,“ zakončuje debatu o restartu školství Trnka.
