K vylíčení příběhu Pavlíny Rieselové bohatě stačí, že její agentura Ewing byla nedávno vyhlášena nejlepší konzultační firmou střední a východní evropy. V tomto příběhu jde ale o víc. O mnohem víc. Patrně by se neodehrál, kdyby pavlínina babička nevpíchla svým synům pod kůži benzin…
Pavlína Rieselová vyrostla v Kanadě, v Česku se natrvalo ocitá v roce 1998, třicet let poté, co její otec republiku – jak si tehdy myslel – nadobro opustil. Nejen republiku, rovnou celou Evropu: už nechtěl být na kontinentu, k němuž pozbyl důvěru, což se s nesnesitelnou lehkostí muselo v jeho rodné zemi a v pohnuté době stát.
Coby čtyřletého židovského chlapce z Plzně poslali nacisté Pavlínina otce Hanuše do Terezína. Od transportu do polského vyhlazovacího tábora, v němž se lidé šíleně snadno měnili v dým, jej společně se starším bratrem uchránila matka.
Sourozencům vpíchla pod kůži benzin, čímž vyvolala horečky, díky kterým se transportu vyhnuli. Německá bagančata nadělala v Rieselově duši nehezké stopy, další hluboké rýhy do ní vryly v osmašedesátém pásy ruských tanků; mráz z Kremlu ukončil pražské jaro a tím i evropskou část Rieselova života.
Další se po emigraci odehrála v kanadském Edmontonu, daleko od Česka, od té rohožky okupantů všeho druhu. Jenže minulost je ponorná řeka – její tok klidně dlouhá léta nevnímáte, přesto vás či blízké zčistajasna strhne proud.
V tomto případě si k sobě stáhl dceru Pavlínu, jež se narodí v Edmontonu, avšak opravdovým domovem se jí stane Česko; v něm se uskutečňuje její životní příběh včetně byznysové kapitoly. Důležitá a úspěšná byznysová kapitola se odehrává v Holešovicích.
