Ne všechny rady rodičů bývají vždy moudré, praví se ve slavné české pohádce o mladém loupežníkovi. A skutečně, kdyby dvojčata Jan a Dominik Herkovi kdysi poslechla svého tatínka, který jim nápad se založením vlastní nábytkářské firmy rozmlouval, s velkou pravděpodobností by je dnes nikdo neznal. Oba pánové by namísto oslavování loňského rekordního obratu, který meziročně povyskočil o bezmála 1000 procent na téměř 30 milionů korun, nejspíš dále vydělávali peníze někomu jinému, a to by byla obrovská škoda.
Letos jim bude teprve pětadvacet let, většinu jejich kamarádů budou čekat promoce, oni ale přemýšlejí nad tím, jak covidový rok 2020 co nejlépe zužitkovat ve svůj prospěch a posunout firmu Wuders dál.
Příležitostí mají víc než dost. Produkty vyrábějí v Hodoníně, nově by však nábytkářská firma Wuders mohla mít svůj showroom a obchod též v Praze. Do budoucna se dokonce nabízí možnost expandovat za hranice Česka.
Že jsou technicky zruční, zjistili, když jim bylo zhruba šest let. Jako malí kluci dokázali Jan s Dominikem postavit téměř vše, nač si vzpomněli – od dřevěného bunkru přes malý bicykl až po dětskou motorku.
Mládí s oblibou trávili v tatínkově a dědečkově dílně, kde se zpracovával kov. Po vyučení pro změnu nastoupili ke svému strýčkovi, jehož firma vyráběla sušárny na dřevo.
„Po nějakém čase jsme si uvědomili, že nás práce sice baví, ale tolik nás nenaplňuje, protože ji nemůžeme dělat podle svých představ. A tak jsme dali výpověď,“ vzpomíná Jan Herka na prvopočátky Wuders.
„S nápadem vyrábět kovový nábytek přišel Dominik. Nejdříve jsme tak úplně nevěděli, co vlastně chceme dělat, ale po chvíli bádání na internetu jsme narazili na takzvaný industriální nábytek,“ vysvětluje.
„Vznikl v 60. letech minulého století a dával na odiv kov a dřevo v surové podobě. Najdete tam sváry, rez, neopracované plochy,“ říká a tvrdí, že když před necelými čtyřmi roky firmu zakládali, byli v Česku jediní, kteří se něčím podobným zabývali.
Možná i to byl jeden z důvodů, proč je zprvu jejich otec od podnikání odrazoval.
„Když jsme taťkovi oznámili, že dáme výpověď, tak se nad tím jen trochu škodolibě pousmál. Nebylo to tak, že by nám nevěřil, ale nijak nás v tom nepodporoval, protože to celé viděl trochu černě. S maminkou věřili, že když je člověk někde zaměstnán, má určitou jistotu, což se o podnikání říct nedá,“ přibližuje starší z obou dvojčat.
Zhruba po roce a půl se jejich firma rozjela naplno. A protože objednávek každým měsícem přibývalo, dospěli k názoru, že by se šiklo mít v týmu o několik párů rukou navíc. S tím, koho oslovit, si hlavu lámat nemuseli, řešení se nabízelo samo – široko daleko nebylo šikovnějšího člověka na práci s kovem než jejich tatínka.
Že se k nim připojí, navrhl sám od sebe, což oba mladé pány velice potěšilo „Vytáhnout taťku z předchozí práce byl tak trochu i náš sen. Chtěli jsme, aby to měl pohodlnější a nemusel se zbytečně stresovat,“ doplňuje.
Otec Jan st. každopádně není jediným členem rodinného klanu Herkových, který se k Janovi s Dominikem připojil. Ve Wuders v současnosti pracuje rovněž maminka Emílie a starší brácha Václav, který už několik let zastává roli dvorního designéra.
„Zaměstnávat půlku rodiny je na jednu stranu děsně super, na stranu druhou panovaly ze začátku jisté obavy, jestli to bude fungovat. Báli jsme se, že se budeme dohadovat, lézt si na nervy a tak podobně,“ přiznává Jan, který kromě bratrů Dominika a Václava má ještě další čtyři sourozence.
„Ale podařilo se nám to celé nastavit tak, abychom se v práci tolik nevídali – minimálně ne na denní bázi. Jde to skvěle, nikdo nikomu do ničeho nemluví a tatínek je naším nejvzornějším zaměstnancem,“ pochvaluje si.
Ve svých počátcích se firma soustředila především na zakázkovou výrobu, díky čemuž se jí podařilo vytvořit si opravdu široký sortiment produktů. Později však dvojčata strategii přehodnotila a začala sázet na výrobu sériovou. A nastartovala e-shop, který nyní šlape ostošest.
Ne, druhá IKEA se z Wuders nejspíš nestane, ale o oblíbenosti jejich výrobků mezi českými zákazníky nemůže být pochyb. Čím si tuto přízeň vlastně získaly?
„Náš materiál se na rozdíl od dřevotřísky dá renovovat. A to klidně opakovaně, takže ve výsledku vydrží celá desetiletí,“ konstatuje čtyřiadvacetiletý podnikatel. V 90 procentech případů si vystačí s dubovým dřevem, avšak pouze s takovým, které pochází ze šetrně obhospodařovaných lesů v Česku a na Slovensku.
Tomu odpovídá cena produktů, ale finanční výsledky firmy za uplynulý rok dokládají, že Češi si v tomto ohledu za kvalitu připlatí rádi.
„Spousta firem po vyhlášení nouzového stavu zcela rezignovala na reklamu. My jsme se naopak po poradě s Václavem Staňkem rozhodli výdaje na marketing navýšit a to se nám vyplatilo. Naše tržby meziročně narostly zhruba o 1000 procent a zastavily se lehce před 30 miliony korun,“ vypočítává Jan Herka.
Spolupráci se zakladatelem obuvnické firmy Vasky, který do Wuders majetkově vstoupil a nyní se podílí na jejich chodu, se bratrům Herkovým podařilo – tak trochu náhodou – navázat již před třemi lety.
„Tehdy jsme na Vaškově Instagramu objevili příspěvek, že si chce nechat vybavit svoji novou pražskou prodejnu. A tak jsme neváhali a ozvali se mu s nabídkou našich výrobků. Vaškovi se návrh zalíbil a plácli jsme si. Prodejnu jsme mu vybavili v rekordním čase během dvou týdnů.“
„Navíc ctíme stejné hodnoty co se udržitelnosti týče. A tak jsme zůstali v kontaktu a později se domluvili, že bychom to chtěli dělat společně,“ ohlíží se Jan za začátkem plodného spojení.
Funguje totiž dokonale. Jen za loňský rok stihli ve Wuders vyrobit rekordní čtyři a půl tisíce kusů nábytku, přičemž letos mají v úmyslu tohle číslo ještě několikanásobně překonat.
V roce 2021 si dali Jan s Dominikem za cíl vyprodukovat zhruba třikrát tolik a v oblasti tržeb chtějí překonat magickou hranici 100 milionů korun.
