Když Vincenc Šopík začínal se svými spolužáky stavět solární elektrárny, rozhodně neplánoval, že vybudují čtyřsetmilionovou firmu Christabel. Díky ní pak přišli s dalším podnikatelským nápadem, který zefektivňuje údržbu solárních elektráren. Padesátimilionový startup Smaut pomáhá nejen v Christabelu, ale seká trávu pomocí autonomních sekaček také na několika letištích, pro rakouské dráhy. A testují provoz i na plantážích v Jižní Americe.
Podnikatelská cesta Vincence Šopíka začala studentskou brigádou v české firmě, která stavěla solární elektrárny. V roce 2009 zrovna začínal ve výstavbě solárních elektráren boom, a tak si ještě s jedním spolužákem z ČVUT práci site manažerů neboli koordinátorů výstavby vyzkoušeli nejen v české, ale později i ve slovenské a německé firmě.
„Německý investor, pro kterého jsme pracovali, nám tenkrát navrhl, abychom pro něj elektrárny stavěli prostřednictvím vlastní firmy. A tak jsme přibrali ještě třetího společníka z VUT v Brně a založili jsme v Bratislavě společnost Christabel na výstavbu solárních elektráren,“ vypráví Vincenc Šopík.
Během patnácti let se jim podařilo vybudovat firmu se stovkou zaměstnanců a obratem čtyři sta milionů korun, která působí v Česku, na Slovensku a především v Německu, kde patří mezi deset největších ve svém oboru. Podnikatelé z Jeseníků dodnes nevědí, kam dřív skočit. „Byl to plynulý organický růst,“ hodnotí uplynulá léta podnikatel.
Když tráva škodí
Majitelé desítek postavených elektráren se na ně postupně začali obracet s prosbou o jejich následný servis, a tak se kromě výstavby začali od roku 2015 věnovat také jejich údržbě. V průběhu praxe ovšem objevili problém, který je dovedl k mnohem zajímavějšímu a inovativnějšímu podnikatelskému nápadu. Ten nakonec v roce 2021 vedl k založení společnosti Smaut.
„Při provozování solárních elektráren je naprosto zásadní sekání trávy pod panely, protože když trávu včas neposekáte, okamžitě máte energetické ztráty. Pokud trávu nesekáte včas dlouhodobě, panely takzvaně oslepnou a trvale se poškodí,“ vysvětluje Šopík, spoluzakladatel a hlava oddělení výzkumu a vývoje ve Smautu.
Foto Smaut
Vincenc Šopík s autonomní sekačkou
Velké traktory jsou nemotorné a způsobují škody, malá a neprofesionální technika pro změnu stojí hodně času. Majitelé elektráren zkoušeli nasadit i ovce, ale nic z toho nebylo efektivní. A tak se dostáváme k raritě i realitě dnešních dnů – pod solárními panely sečou většinou lidé s motorovou kosou, což je samozřejmě neefektivní, protože to vyžaduje nejen dostatek lidských zdrojů, ale také čas, a tedy i vysoké náklady.
„Měli jsme problém sehnat někoho, kdo by to chtěl dělat. Zpočátku jsem proto vozil kamarády z rodných Jeseníků, kteří zrovna neměli práci,“ podotýká Šopík.
A není divu, práce je to opravdu náročná. Mluvíme totiž o elektrárnách o rozloze deset až pět set hektarů a celkové ploše přes 2200 hektarů, což je pro představu plocha, kterou zabírá 3000 fotbalových hřišť. Jejich výkon je asi 2,5 GW, což odpovídá téměř celkovému instalovanému výkonu fotovoltaických elektráren v celém Česku.
„Naše první zakázka byla elektrárna o třiceti hektarech a parta sekáčů ji sekala dva měsíce v kuse, a když došla nakonec, tak už to bylo na začátku opět zarostlé. Kluci tam byli hodně dlouho a práce byla demotivující,“ přibližuje největší problém údržby solárních elektráren podnikatel.
Šopík jako vystudovaný elektroinženýr pochopil, že tohle není ta správná cesta. „Nechtěl jsem, abychom dělali opakovaně těžkou práci manuálně, a nechtěl jsem ani přibírat další lidi. A tak jsem hledal způsob, jak to celé automatizovat,“ vysvětluje.
Zpočátku zkoušeli upravovat menší zahradní traktory, ale brzy pochopili, že potřebují profesionálnější řešení, a tak integrovali profesionální dálkově řízenou platformu. Byl to mezikrok před tím, než se jejich sekačky staly díky vyvinuté technologii, umělé inteligenci a strojovému učení autonomní.
Foto Jana Divinová
Autonomní sekačky Smaut
„Udělali jsme si průzkum trhu a zjistili, že nic podobného tady v Evropě neexistuje. Díky tomu, že jsem studoval ČVUT, tak jsem měl možnost z bývalých spolužáků sestavit vývojový tým, který dokáže vyvinout zcela autonomní zařízení,“ vypráví Šopík.
Svůj dnes už dvacetičlenný vývojářský tým si Šopík nemůže vynachválit. „Jsou to hrozní srdcaři, kteří jsou opravdu odborníci. I díky tomu jsme dokázali za dva roky vyvinout řídicí jednotku, za další dva roky ji certifikovat a pak adaptovat.“
Smaut propojuje ajťáky zabývající se elektrifikací strojů a sekáče, kteří dohlížejí na to, aby stroje neudělaly chybu. „Výhodou bylo, že jsme nevyvíjeli nic od stolu. Měli jsme jasnou představu o tom, co stroje musejí umět, jak vypadají solární elektrárny a v jakém prostředí budou stroje pracovat,“ říká Šopík.
Sami sobě zákazníkem
Spolehlivost jejich řešení rostla, a tak v roce 2022 nasadili deset autonomních strojů ve vlastním provozu a stali se sami sobě zákazníkem. „Původně jsme to vyvinuli, abychom si ulehčili práci. Ekonomicky je ale vývoj takových strojů náročný – investovali jsme do toho desítky milionů vydělané v Christabelu, proto jsme se rozhodli, že budeme vyvinutou technologii dál prodávat,“ vysvětluje podnikatel. Jeden stroj s autonomní technologií se prodává v závislosti na vybavení za 60 tisíc eur (1,5 milionu korun). Doposud jich vyrobili 35.
Sedmdesát procent elektráren, o které se Smaut stará, už obsluhují roboti. „Vize je, aby se lidská práce snížila na nulu. To bude v budoucnu asi nevyhnutelné vzhledem k rostoucímu počtu solárních elektráren a nedostatku pracovníků. Výzvou je také tráva pod solárními panely, která se zatím seče manuálně, protože se tam stroje nevejdou. Třicet procent této obtížně sekatelné plochy nás stojí sedmdesát procent nákladů. Stroje proto budeme zmenšovat,“ plánuje Šopík.
Loni se jim jako první firmě na světě podařilo na stroj v této velikosti získat certifikaci, která je zárukou toho, že je stroj bezpečný k provozu, a získali hned prvního lukrativního zákazníka – rakouské národní dráhy.
„Proti konkurenci jsme měli výhodu v tom, že naše stroje jsou odolné vůči silnému elektromagnetickému rušení a jsou schopné pracovat i v pro člověka nebezpečném prostředí. Sekáme v Rakousku měnírny, které se nemusejí kvůli údržbě vypínat, což drahám přináší značné úspory,“ vysvětluje Šopík a dodává, že na tuhle zakázku jsou opravdu hrdí.
Jejich sekačky dnes pracují také na solárních elektrárnách ve Španělsku, Německu, Švýcarsku a Itálii nebo na různých menších letištích po Evropě. Jejich velkou výhodou mimo jiné je, že dokážou sekat ve svazích až pod úhlem 35 stupňů, kde už je to pro lidského pracovníka hodně náročné. „Nové zákazníky z poloviny získáváme tak, že nás někde vidí v akci,“ směje se podnikatel.
„Teď technologii testujeme na palmových plantážích v Jižní Americe, kde všechno roste extrémně rychle. Cukrová třtina například roste rychlostí čtyři centimetry za den,“ zmiňuje Šopík s tím, že sekačky dokážou posekat až dvoumetrový porost. Startup Smaut, který má celkem 55 zaměstnanců, měl loni obrat padesát milionů korun.
Vzhledem k tomu, že v Evropě vytvářejí v podstatě úplně nový trh, konkurenci zatím nijak nevnímají. „V Evropě vznikají podobné startupy, ale ty k našemu štěstí nemají praktickou zkušenost s prostředím ani zpětnou vazbu z terénu. Na výstavách potkáváme ještě americkou konkurenci, potenciál trhu je ale obrovský, a tak se případné konkurence neobáváme,“ zmiňuje Šopík s tím, že největšími konkurenty tedy prozatím zůstávají lidští sekáči.
Aktuálně se zaměřují na Německo, Rakousko, Švýcarsko, Španělsko a Itálii. Expandovat by ale chtěli i mimo Evropu, třeba na americký trh.
Velkým tématem u autonomních sekaček je nejen fyzická bezpečnost, ale i ta kybernetická. V tomhle směru Smaut začal využívat řešení Splunk od společnosti Cisco, které monitoruje veškerý datový provoz sekaček a v případě anomálie přerušuje autonomní provoz.
Do budoucna mají sekačky potenciál být mnohem univerzálnějšími a budou schopné třeba i kontrolovat kabeláž nebo umývat panely. Šopík vidí v automatizaci správy elektráren velký potenciál a očekává, že v celém byznysu skupiny bude význam servisu narůstat a stane se důležitějším než samotná stavba nových elektráren.
Podnikatelé ze Smautu nechtějí zůstat jen u fotovoltaiky. „Pro provoz autonomních strojů jsou zapotřebí široké kompetence. Je to o praxi, integraci mechaniky a znalosti prostředí, kde stroj pracuje,“ vysvětluje důvod Šopík.
Průnik do nových oblastí, kde je třeba snižovat náročnou a nebezpečnou lidskou práci, považuji za další krok. „Už nás s nabídkou spolupráce oslovil třeba holandský výrobce čisticích robotů, které čistí pivní tanky. Jsou firmy, které vyrábějí perfektní stroje pro různé účely pro zemědělství či průmysl, ale chybí jim naše know-how, jak to automatizovat,“ říká podnikatel a doplňuje, že jejich znalosti jsou ideálním řešením tam, kde nemůžou být lidé.
Používání autonomních sekaček prý dokáže ušetřit až třicet procent nákladů. Jeden operátor přitom může dohlížet až na tři stroje v oploceném areálu. „Stroj má naprogramovanou trasu, kterou má sledovat. Operátor je tam pro kontrolu nouzových stavů a pro doplňování paliva,“ vysvětluje Šopík.
I to by ale kluci ze Smautu chtěli do budoucna změnit. Jejich technologickou vizí totiž je, že stroj bude zcela samostatný. „S Institutem robotiky a kybernetiky na ČVUT, kde jsou špičkoví odborníci na AI, vyvíjíme algoritmus, díky kterému budou naše stroje do dvou let téměř bezobslužné, díky umělé inteligenci budou umět předvídat překážky a pohybovat se ve složitém prostředí. A to vše bez operátora na místě. Sekačky přivezeme před elektrárnu, ony budou vědět, že mají posekat, a pokud budou potřebovat dobít, taky si samy dojedou na nabíječku,“ nastiňuje budoucnost Vincenc Šopík.
Cílem je, aby byly sekačky schopné fungovat bez obsluhy sedm dní v kuse. „V příštím roce už budou schopné fungovat bez obsluhy alespoň deset hodin,“ zmiňuje Šopík, který když zrovna nevylepšuje své stroje, lyžuje a věnuje se letectví, na kterém má prý nejraději ten pocit svobody.
