„Když si dnes člověk objedná hotelový pokoj v devatenáctém patře, recepční se ho zeptá, jestli tam chce spát, nebo jen vyskočí z okna.“ I tento vtip amerického komika Eddieho Cantora přispěl k populárnímu mýtu, že zoufalí obchodníci z Wall Street během krachu na newyorské burze skákali z oken ven. Co se ale ve skutečnosti stalo 24. října 1929 během takzvaného Černého čtvrtku?
Akciový trh byl jako na houpačce, takový byl podzim roku 1929. Sám B. C. Forbes ve svém pravidelném novinovém sloupku na začátku října psal o poklesu hodnoty akcií, aby v tom následujícím, vydaném 14. října, oznámil, že jejich hodnota opět roste.
„Podle mého skromného odhadu však akcie dosáhly v roce 1929 svého vrcholu a v nepříliš vzdálené budoucnosti mohou přijít mnohem větší ztráty, než jaké byly zaznamenány na začátku tohoto měsíce,“ dodal. A na jeho slova došlo o devět dní později.
Velké problémy totiž začaly už ve středu 23. října, kdy celková hodnota akcií na newyorské burze klesla o čtyři miliardy eur, což představovalo pokles o 4,6 procenta. Panika však přišla až ve čtvrtek 24. října, který se zapsal do historie jako „Černý“. Toto jméno získal kvůli do té doby zcela bezprecedentnímu výprodeji akcií.
V jeden den totiž změnilo majitele celkem 12,9 milionu akcií, zatímco předchozí rekord z března téhož roku činil něco málo přes osm milionů.
Obrovský objem výprodejů akcií znamenal, že burzovní telegraf nestíhal, a investoři se tak nemohli dostat k aktuálním cenám svých akcií. Mnozí se proto rozhodli přijít přímo na Wall Street, aby měli informace z první ruky.
K zastavení davu byly povolány policejní posily a vedení burzy se v jednu hodinu odpoledne rozhodlo uzavřít vestibul burzy pro veřejnost. To však zároveň vyvolalo různé spekulace.
Zvedavý dav počas Čierneho štvrtku, 24. októbra 1929. Foto: Library of Congress, voľné dielo
Zvědavý dav během Černého čtvrtka, 24. říjen 1929. Foto: Library of Congress, volné dílo
Začaly se objevovaly senzační zprávy o tom, co se děje za zdmi burzovní centrály. „Kdyby se potvrdila jen polovina zpráv o sebevraždách obchodníků, které jsme obdrželi, Wall Street by dnes byl liduprázdným místem,“ psali dál v Daily News.
Situaci na burze i na ulici uklidnil až zásah velkých bankéřů, kteří ve snaze zastavit paniku hromadně nakupovali takzvané blue chip akcie (akcie firem s dobrou pověstí). Z počátečního jedenáctiprocentního propadu byl tak na konci dne „pouze“ dvouprocentní pokles.
Mnoho lidí i tak ale přišlo o obrovské částky. Přestože však burzovní telegraf „dohnal“ obchodování až čtyři hodiny po ukončení obchodování, lidé podle dochovaných ohlasů počítali své ztráty relativně klidně.
Nezachoval jste se jako gentleman
Otřes na burze přitom nezasáhl pouze finančníky a spekulanty. Investování do cenných papírů bylo v té době v New Yorku módní záležitostí, do které se prostřednictvím malých makléřských firem zapojilo mnoho obyčejných, i když lépe situovaných lidí. Několik z nich v prvních dnech zjistilo, že přišli o tisíce, ba dokonce desetitisíce dolarů. V dobách, kdy se nový Chevrolet Roadster prodával za 525 dolarů.
Foto: Wikimedia Commons, volné dílo
Brokeři v panice, říjen 1929. Foto: Wikimedia Commons, volné dílo
Pohled do makléřské kanceláře z první ruky tehdy přinesl New York Times: „Muži sedí u telegrafu, něco počítají, skoro neřeknou ani slovo. Žena se čtyřmi prsteny na ruce téměř s pýchou říká, že přišla o deset tisíc dolarů. Potahuje si přitom z cigarety na zlaté špičce. Další investorka si nechává předložit hodnotu akcií. Když vidí částku, řekne makléři, že se nezachoval jako gentleman, a odchází s pláčem pryč.“
Slovenský deník koncem října 1929 přišel s krátkou zprávou o tom, že krach na newyorské burze podnítil vznik nového typu společenských akcí. „Významná americká společnost nyní pořádá v New Yorku hysterické tancovačky a klubové schůzky, takzvané ‚panikové party‘. Účastníci se rekrutují z řad těch, kteří nejvíc ztratili v krachu na burze a chodí nápadně otrhaní, ženy bez příkras a bez šperků.“
A co ty zoufalé skoky z oken? Toto téma pro History Channel přezkoumal publicista Christopher Klein. Šlo prostě o fámu. Počet sebevražd v New Yorku byl bezprostředně po burzovním krachu dokonce nižší než rok předtím. Lidé si začali sahat na život ve větší míře až začátkem třicátých let, když se naplno rozběhla Velká hospodářská krize.
Výjimečný den
Tehdejší noviny se shodovaly v tom, že kromě rekordního výprodeje akcií byl Černý čtvrtek památný také tím, že přišel jako blesk z čistého nebe. Deník Daily News psal, že přicházející finanční krize o sobě dala vědět s předstihem.
Koneckonců i B. C. Forbes ve svém sloupku, který vyšel v pátek 25. října, jasně shrnul příčiny krachu. Černý čtvrtek označil za „nejvíce vzrušující den v historii newyorské burzy“ a událost přirovnával k nutné „operaci slepého střeva“. Hlavní vinu za krach přičítal spekulativnímu obchodování a nadhodnocení akcií. Zmínil však také náznaky, které měly obchodníky varovat – nižší objednávky oceli, slabší prodeje automobilů, snížení počtu cestujících na železnicích a zprávy o zvyšující se nezaměstnanosti.
Publicista John Steele Gordon ve své analýze příčin krachu pro Forbes uvedl, že zatímco hospodářství USA ve dvacátých letech vzrostlo o devětapadesát procent, Dow Jones, druhý nejstarší akciový index na světě, vzrostl až o čtyři sta procent. „Na Wall Street nemohli být od ekonomické reality odtrženi navždy,“ dodal.
Přestože po Černém čtvrtku přišel následující úterý mnohem větší propad, stále se zdálo, jako by si nikdo neuvědomoval vážnost situace.
„Když v lednu 1930 v deníku New York Times vyhlásily nejvýznamnější událost předchozího roku, nebyl to krach na burze, ale první přelet člověka nad jižním pólem. Ve skutečnosti se, samozřejmě, schylovalo k největší hospodářské katastrofě, jaká kdy postihla průmyslově vyspělou krajinu, protože prezident, Kongres i Fed dělali jednu chybu za druhou. V červnu 1932 činil Dow Jones pouhých 41,22 bodu, což znamenalo pokles o 89,19 procenta oproti jeho maximu z roku 1929,“ napsal Gordon.
Mimochodem, komik Cantor, o jehož vtipu se zmiňujeme v úvodu, sám přišel při pádu burzy o pět milionů dolarů (dnes by to bylo asi 92 milionů dolarů). V krizi však našel příležitost, minimálně pro černý humor. Na počátku třicátých let byl populární i jeho další vtip: „O své akcie se nebojím. Vím, že mě můj makléř podrží. On a tři další, kteří ponesou rakev.“
