Ať už si kupujete lístky do kina, míříte do atrakce jednoho z nejbohatších Čechů Karla Pražáka, nebo zkrátka děti chtějí další omalovánky a samolepky, má na tom svůj podíl i Gideon Mantell. A jeho přesně dvě stě let staré rozhodnutí pojmenovat tajemného dávného živočicha „leguánní zub“, tedy iguanodon.
Evoluce je až magická záležitost, která si jde vlastními cestami, s často zcela nepředvídatelnými následky. A platí to jak ve velkém, tak v menším měřítku. V miliardách let – i pro dvě staletí.
Přesně v roce 1825 totiž Brit Gideon Mantell dovršil svoji působivou osobní proměnu. Ze syna výrobce bot se postupně stal uznávaným lékařem, ale vášeň byla silnější, proto věnoval kromě medicíny čím dál tím víc času geologii a paleontologii.
Nejprve si myslel, že tvor, kterého představí světu, ponese název iguana-saurus, tedy leguánní ještěr. Ale nakonec dal na radu jednoho z kolegů: „Lepší by byl iguanodon.“
A tak se stalo. Následky tohoto rozhodnutí ztělesňují filmová Godzilla, animáky od Disneyho nebo sběratelská kartička francouzské čokoládovny Chocolat d’Aiguebelle z roku 1905, na níž je kostra dinosaura s typickým výrazným drápem na palci.
Palec nahoru! Mantellovým rozhodnutím totiž započalo nejen období obrovského zájmu o prehistorické tvory, ale svým způsobem také dinosauří byznys. Ten se propsal nejen do populární kultury či dětských propriet, o dvě stě let později vtahuje i miliardáře.
Například Karla Pražáka, s odhadem majetku devatenáct miliard korun 27. nejbohatšího Čecha podle Forbesu. V jeho muzeu Dinosauria jsou v blízkosti pražského letiště k vidění vzácné pozůstatky stegosaura, diplodoka a dalších dinosaurů, což už dávno nejsou jen relikvie pro nadšence, nýbrž artefakty závratné hodnoty.
„Byznys s dinosaury zažívá ohromný rozkvět. Poptávka po fosiliích roste a s tím stoupají i ceny. Když koupíte dobrého dinosaura, rozhodně na tom nemůžete tratit, ba naopak,“ líčil pro Forbes Eric Mickeler, světově uznávaný expert na paleontologii a muž, který obstarával kostry právě pro Karla Pražáka a také zpracovává analýzy pro prestižní londýnskou aukční síň Sotheby’s.
Jeho slova potvrdil loni prodej kostry stegosaura pojmenovaného Apex za 44,6 milionu dolarů, téměř jednu miliardu korun – jde o momentálně nejdražšího dinosaura.
Foto Wikimedia Commons (Public domain)
Nic z toho Mantell pochopitelně nemohl tušit, jeho pohánělo něco úplně jiného. Zmíněná vášeň, touha po objevech, snaha zaplňovat prázdná místa v kronikách naší planety.
V těžkých časech na začátku devatenáctého století se uměl ohánět, údajně míval i padesát pacientů denně a ročně pomáhal až u tří stovek porodů. Nejfatálnějším důsledkem jeho lékařské praxe ale z pohledu velkých dějin bylo něco jiného – když si vzal Mary Ann Woodhouse, dceru jednoho ze svých zesnulých pacientů.
Právě mladá paní Mary Ann podle legendy, kterou šířil sám Mantell, v roce 1822 na procházce našla nebývale velký zkamenělý zub.
Nejprve se manželé domnívali, že patřil dávnému nosorožci, ale díky konzultacím se zkušenějšími paleontology se začali dívat daleko hlouběji do minulosti. K dinosaurům, doslova „strašným ještěrům“.
I u nich platí, že na počátku bylo slovo. Dinosauří boom se teprve rozjížděl, Mantella co do opravdu prvního pojmenování některého z dinosaurů předstihl William Buckland. Shodou okolností ten člověk, s kým Mantellovi konzultovali svůj nález.
V roce 1824 přiřknul Buckland obřím pozůstatkům pojmenování megalosaurus, tedy „velký ještěr“ – průkopník v tomto ohledu místo na fantazii dal na popis na první dobrou.
I proto, že megalosaurus v jeho představách skutečně vypadal jako mimořádně zvětšená ještěrka. V této podobě také poprvé vstoupil do literatury, a to zásluhou maestra Charlese Dickense, jenž nechal megalosaura kráčet zamlženým Londýnem ve své knize Ponurý dům z roku 1852.
Iguanodon je ovšem něco jiného, jiná dinosauří liga. Po zadních kráčející tvor, jehož palec připomíná vztyčenou dýku, rozdmýchával imaginaci.
Proto v roce 1852, kdy Dickens vydával Ponurý dům, už stála v Crystal Palace socha iguanodona a tento dinosaurus významně podnítil zájem veřejnosti o pravěké krále druhohor. A Gideon Mantell v témže roce zemřel.
Velké objevy totiž nijak negarantují osobní spokojenost, často tomu bývá přesně naopak. Mantellova lékařská praxe zvlášť po přestěhování do Brightonu upadala, postihly ho finanční potíže. V roce 1838 prodal celou svoji sbírku Britskému muzeu, a dokonce kývl na nižší cenu, než jakou požadoval původně. O rok později ho opustila Mary Ann.
A následně začal Mantell trpět obrovskými bolestmi kvůli skolióze, následku havárie dostavníku. Navzdory čím dál tím větší invaliditě se dál věnoval svému hobby, bádal a psal, ale u toho si musel od bolesti pomáhat opiem.
To se mu stalo osudným, v roce 1852 se touto drogou předávkoval. Jeho páteř byla v tak špatném stavu, že následující století dokonce zůstala ve sbírce chirurgického vzdělávacího ústavu Royal College of Surgeons.
„Chtěl se probít mezi elitu soudobé vědy, ale nikdy se mu to nepovedlo. Nakonec ožebračil sebe i celou rodinu, stal se z něj zlomený člověk,“ řekl o něm pro britský list The Guardian divadelní režisér James Yeatman, který Mantellovu osudu věnoval v roce 2019 v Londýně představení Dinomania.
Útěchou budiž mu snad jen to, že zatímco fosilie dinosaurů nalézali lidé po tisíce let, než konečně pochopili, komu ve skutečnosti patří, Mantellovi se posmrtného uznání dostalo mnohem rychleji.
Na skupinu iguanodonů proto naráží hrdina Ztraceného světa, legendárního románu Sira Arthura Conana Doylea. Spolu s tyrannosaurem rexem a stegosaurem náleží iguanodon mezi tři dinosaury, kteří inspirovali Godzillu, přičemž z byznysového hlediska stojí za zmínku, že natáčení amerického remaku Godzilly v roce 1956 stálo sto tisíc dolarů – a vydělalo rovnou dvacetinásobek.
A třeba ve slavné disneyovce Dinosaurus z roku 2000 jsou iguanodony hlavní hrdina Aladar i jeho kumpáni Neera, Kron a Bruton.
Nakonec tedy směrem k průkopníkovi Mantellovi posílají dějiny palec vzhůru. A to palec pořádný, velikosti toho iguanodonního.
