Mohutný knír, hluboký hlas, široká ramena, pečlivě sladěné oblečení a schůzka v Café Imperial. Nějak takhle si člověk představuje šlechtice v dnešní době. Jan Hildprandt, sedmapadesátiletý pokračovatel stejnojmenného rodu, vypráví příběh své rodiny jako průvodce po českých dějinách posledních 100 let. S pointou nemá problém – na konci je totiž návrat k rodinné tradici, kterou přerušily totalitní režimy a na niž teď sám navazuje tam, kde jeho dědeček před komunistickým převratem přestal.
Hildprandtové opět v jihočeské Blatné vyrábějí ovocné pálenky pod svým jménem. Nedávno rozjeli vlastní značku Baron Hildprandt a mají s ní velké plány. V supermarketu ji prozatím nenajdete, koupit se dá ve specializovaných obchodech, na letišti, v e-shopu a vyhlášených pražských barech, jako je Bugsy´s, Grand Cru či Monarch.
Lihovar Blatná ročně zpracuje 5000 tun ovoce, z nichž vznikne přibližně 500 tisíc lahví pálenky – hruškovice, slivovice, višňovice, malinovice, třešňovice, mirabelkovice… „V pravých ovocných destilátech jsme v Česku po Jelínkovi druhá největší palírna,“ tvrdí Hildprandt. Obrat palírny se podle jeho slov pohybuje okolo 30 milionů korun, zisk z toho je ve statisících, maximálně jednotkách milionů.
„Jsem pyšný na to, že se podařilo obnovit rodinnou tradici,“ říká Hildprandt a připomíná rodové motto, které je napsáno i na každé lahvi Barona: Per angusta ad augusta neboli Přes překážky ke slávě. Posuďte sami, že to docela sedí.
Rod Hildprandtů má skoro tisíciletou historii a na české území se z Jižního Tyrolska dostal spolu s Habsburky. Svobodní pánové z Hildprandtů se v 17. století stali českou šlechtou a od Lva z Rožmitálu koupili vodní zámek Blatná, kde se zasadili o vybudování škol i železnice do Strakonic a stali se z nich čeští vlastenci (jedním z rodinných učitelů byl J. E. Purkyně). Největší rozkvět nastal za první republiky, kdy v Blatné Hildprandtovi vlastnili zámek, rybníky, lesy, pole, pivovar a lihovar – a v něm vyráběli vlastní ovocné destiláty.
O všechno nejprve přišli za druhé světové války, když na panství Němci uvalili nucenou správu, a podruhé po komunistickém převratu. Hildprandtům byl zámek zkonfiskován a následně z něj byli násilně vystěhováni, přišli samozřejmě i o lihovar. Když na konci 50. let přijel do Československa na návštěvu etiopský císař Haile Selassie I., který se z diplomatických kruhů znal s Kornélií Veverkovou (babička Jana Hildprandta), vyžádal si na prezidentu Novotném legální vystěhování Hildprandtů do Etiopie. Ani v Africe to ale nebylo na dlouho, v roce 1974 tam císaře svrhnul státní převrat a rodina se přesunula na Baleáry a později do Německa.
Na jih Čech se vrátila až po revoluci – v roce 1992 se Hildprandtům začal v restitucích vracet majetek. „Nebo spíš to, co z něho zbylo,“ komentuje to Jan. Původní pivovar za minulého režimu patřil pod božkovskou likérku a stáčely se v něm koňaky a fernety. S bývalým vedoucím provozu likérky Václavem Šitnerem založil Hildprandt společný podnik, převzal vybavení i zaměstnance a vrátil se ke kořenům – rozjel výrobu pravých ovocných destilátů: od hruškovice po mirabelkovici… „Ovoce jsou v nich jediná surovina, žádný přimíchaný líh. Je to prostě bioprodukt,“ popisuje s tím, že při pálení používá původní recepty předků.
Po byznysové stránce ale udělal minulý rok zásadní změnu. Lihovar Blatná jel posledních 20 let jako výrobna pálenek pro jiné, část produkce putovala do Švýcarska, část k tuzemským značkovým výrobcům, například firmě Jelínek. Teď ovšem ve spolupráci s Premier Wines&Spirits vznikla samostatná značka Baron Hildprandt a poměrně rychle si našla své fanoušky – i mezi českými miliardáři.
Barona oceňuje například realitní magnát Radovan Vítek. Oblíbil si hlavně hruškovici, kterou nalévá hostům ve své pražské kanceláři, ale vozí si ji i na sjezdovky do švýcarské Crans Montany, kde připravuje stavbu nového a na tamější poměry nejluxusnějšího hotelu.
Když jsme čtyřicetiprocentního Barona ze zralých malin testovali v redakci, zjistili jsme, že „je to ostřejší, než člověk čeká“, „lepší než slivovice“, „hezky to táhne“, „na začátku je to silnější, ale po pěti vteřinách přijde chuť malin“ a že „je to sladký“ a „dal bych si to studený“.
V Blatné zatím vypálí nejvíce slivovice (50 procent) a hruškovice (30 procent), ale v plánu už jsou i bylinné likéry a stáčené pálenky do sudů. „Kdyby se nám podařilo prorazit na velké trhy, hlavně do Spojených států nebo do Asie, byl by to velký úspěch,“ dodává Hildprandt.
Zatím je posledním mužským zástupcem svého rodu a s tím se také pojí jeho obavy o to, kdo dál ponese slavné jméno: „Mám tři dcery, tak to asi vymřeme po meči…“
