Spojuje je mládí, hudba, úspěch a letošní výběr Forbes 30 pod 30. A tak jsme Pam Rabbit a Sofiana Medjmedj vzali na jednu stage a nechali je diskutovat: o české muzice, penězích i terapiích pro každého.
Původně se měli sejít ve Foru Karlín. V prostředí pro tuhle příležitost symbolickém, pro hudebníky specifickém. Na místě, které když interpreti zaplní fanoušky, získají razítko, že v téhle branži něco znamenají. Po koncertu ve vyprodaném Foru, jehož kapacita se blíží čtyřem tisícům, totiž zpravidla následuje O2 arena.
I když ten mezikrok bývá dlouhý. On už karlínský sál, spadající stejně jako libeňská hala do portfolia PPF rodiny Kellnerových, dobyl v listopadu a na jaře se do něj chystá znovu. Ona o něm intenzivně přemýšlí.
Tentokrát však v prostorech, které vynikají skvělou akustikou, probíhají přípravy na večerní maturitní ples, a tak nahnat do nich dva mladé umělce, extrémně populární v této věkové kategorii, se nejeví jako rozumný nápad. Pam Rabbit a Sofian Medjmedj.
Jedny z nejvýraznějších tváří současné pěvecké scény u nás. Výrazné svou imagí, ale také úspěchy, které se jim dosud podařilo posbírat. Pam je držitelkou uznávané Ceny Anděl jako sólová interpretka, Sofian se na konci loňského roku stal objevem roku v anketě Český slavík, kde zastínil i prvně jmenovanou.
Vedle toho pravidelně vystupují v největších klubech republiky a jejich songy se řadí k nejpřehrávanějším na tuzemském internetu. Stovky tisíc fanoušků, kteří je měsíc co měsíc poslouchají napříč platformami typu Spotify, si získali osobitou a neotřelou tvorbou.
V případě třiadvacetiletého hudebníka jde o procítěné texty (často o lásce a vztazích) zpívané charismatickým hlasem a zasazené do chytlavých melodií na pomezí popu a rapu. O čtyři roky starší zpěvačka, vlastním jménem Pamela Narimanian, zase představuje pop v novém pojetí, v němž dominují negativní emoce a palčivá témata, se kterými se potýká generace Z.
„Pam dělá different shit (odlišný věci),“ uznává Sofian Medjmedj [mežmež], aniž by tím tvorbu své kolegyně chtěl jakkoli hanit, ba naopak. „Je to něco jinýho, co tady není, a je to luxusní.“ Do zrekonstruovaných útrob Nové Spirály na pražském Výstavišti, kde se nakonec setkávají, přicházejí jako „správní“ umělci s decentním zpožděním.
A ještě než společný rozhovor vůbec začne, polovina z těžce vydobytého času v jejich nacpaných kalendářích je pryč. Poté, co se z Pamely v kostymérně stane Pam a Sofian si ze své bambusové misky dopřeje obvyklou snídani, sestávající z tvarohu, banánu a müsli, ale události naberou spád.
Nacvičené pózy, výrazy plné emocí, profesionalita, pokora. Je zřetelné, že tuhle práci už si stihli osvojit. Oba se znají dobře. Seděli vedle sebe na Slavících, ale taky spolu prožili pár mejdanů v době, kdy se na hudební dráhu teprve vydávali.
Pohotově tak ze sebe chrlí historky, u nichž si nezainteresovaný člověk chvílemi není jistý, zdali se staly, nebo ne, a tak je lepší ponechat je raději neodvyprávěné. Ať tak či onak, evidentně si rozumějí. Mnohahodinové povídání probíhá v uvolněné a zábavné atmosféře.
Častěji než smích nebo žertovné narážky se úchvatnými minimalistickými prostory holešovického areálu nesou jen anglicismy, vkrádající se do rodného jazyka přítomných. Ostatně Sofian i Pam chtěli původně tvořit hudbu s anglickými texty. Postupně ovšem přešli do češtiny, kterou – jak už u mladé generace bývá přirozené – ředí cizími výrazy.
„Většinou tracky píšu v takové poloangličtině, freestyluju to a pak je dávám do češtiny,“ vysvětluje zpěvák. Pokud by tak čtenář měl na následujících řádcích feeling, že se tak úplně nechytá, co mu talentovaný stardust chce říct, není třeba overthinkovat nebo snad nad sebou cringovat.
Připravili jsme malý slovník, aby mohl chill out a nechat se unášet flow interview, jemuž by cokoli jiného než neformální přístup a tykání ani neslušely.
Čemu přisuzujete svůj úspěch?
S: Jsme sví. Jak Pam, tak já. Nezajímá nás, co je trendy, děláme svůj shit a milujeme ho.
P: Taky to děláme dlouho a cestu si vyšlapáváme postupně.
S: Schválně, jak zněly tvý songy na začátku?
P: Každej úplně jinak. Neměla jsem žádnej svůj zvuk.
S: Moje byly strašný.
P: Nemyslím, že moje byly špatný, ale když si to poslechnu zpětně, cringuju (cítím se trapně) nad sebou. Měla jsem to přehrocený. Jak jsem byla z konzervy, neustále do mě hrnuli, že musím dávat důraz na tóny, tak jsem řvala. Teď už se tomu vyhejbám. Jakmile v písničce udělám velkej tón, řeknu si: Chill out (uklidni se)! Nikdo nepotřebuje tvé Mariah Carey momenty. Taky je ale třeba si uvědomit, že se hudbě věnujeme už několik let a oběma se nám začalo dařit až nedávno.
S: Takže taky vytrvalost. Ze začátku to vůbec nejelo. Hrával jsem na shows, kam přišlo dvacet třicet lidí. Ale tak moc jsem to chtěl, že mi to bylo jedno. Tak moc jsem to chtěl, že to přišlo.
Chtěli jste s tím během té doby někdy seknout?
S: Bylo hodně nocí, kdy jsem byl v hajzlu. Věřil jsem nějakýmu songu, že vyletí, a nic. Stejně tak ty koncerty – bylo těžký vystupovat hodinu a půl před dvaceti lidmi. Byť jsem za to byl rád a těšil se z toho, neskutečně mi to bralo energii a naopak od lidí se mi příliš nedostávala. Ani minutu jsem se na to ale nechtěl vykašlat.
P: Měla jsem to podobně. Už ve čtrnácti jsem věděla, že tohle chci dělat. Jak říká Sofa, prožíváš noci, kdy jsi vyčerpanej, máš šestadvacetihodinový natáčení v kuse, musíš ještě vrátit techniku, klepou se ti nohy a říkáš si: Kámo, co to dělám za práci? Málokdo si to uvědomuje, ale být zpěvákem je nonstop job. Není ti dobře? Neexistuje! Všichni čekají, že se budeš konstantně usmívat, a když ne, jsi hned namyšlenej. Přitom jen nemáš náladu, protože den blbec.
S: A to je asi úplně nejhorší.
P: Uvědomila jsem si, že de facto makám na kariéře, která je o tom, aby mě ostatní měli rádi, a to je psychicky strašně náročný. Zrovna nedávno jsem to řešila. Začalo se mi dařit, všichni v labelu (vydavatelství) jsou ze mě nadšení. A najednou se mi do hlavy vkrádají myšlenky: Když se mi najednou nebude rok dařit, co to bude znamenat? Vykašlete se na mě? Přitom to tak vůbec nemusí být, ale máš pocit, že láska, kterou ti dávají, je výsledkem toho, že se ti momentálně daří. Z toho jsem měla a možná i pořád trochu mám obavy. I proto se víc učím mít lásku k hudbě jenom v sobě a nestavět to na úspěchu.
Co vám Pam se Sofianem dále řeknou?
- Kdy se začali hudbou živit a kolik si vydělají?
- Za co nejvíce utrácejí?
- Proč nesní o koncertě v O2 aréně?
- Proč nad sebou cringujou a musí být versatile?
- Co si myslí o OSA?
- Proč chodí na terapie a měl by úplně každý?