Jitka Ulihrachová nikdy nevedla vlastní restauraci. Přesto skrze svoji kariéru udělala do české gastronomie zásek jako málokdo. V nejlepším hotelu Československa skoro tři dekády z dospívajících dětí vychovávala budoucí kuchaře a cukráře.
Je to jako sklízet hrozny. Když se Jitka Ulihrachová rozhlédne po české gastronomické scéně, vidí, že její práce měla smysl. Filip Sajler, jehož není třeba víc představovat. Tomáš Kněž, který jako šéfkuchař řídí gastronomii celé O2 areny.
Šéfkuchař Grandhotelu Pupp Ondřej Koráb nebo šéfkuchař Vinohradského Parlamentu Jan Pípal. Petr Hajný, jenž stojí za podniky Zas a Znova, Di Nuovo nebo Pivovar Římská. Patrik Havlíček, Jaroslav Kozdělka, Jan Davídek…
Těch kuchařských jmen by se dalo uvést ještě víc a pokaždé by platilo, že jejich nositelé prošli například kuchyněmi pětihvězdičkových hotelů, michelinskými podniky, založili vlastní úspěšnou restauraci nebo získali titul Kuchař roku.
Společné mají jedno: když jim bylo mezi patnácti a dvaceti roky, na startu jejich kuchařské kariéry stála Jitka Ulihrachová. Nebo chcete-li Uli, jak jí její kolegové a kolegyně roky říkají. Určitě je štvala, byla přísná, byla na ně ostrá, ale dala jim základ, který z nich udělal špičkové kuchaře.
V článku dále zazní:
- Kolik let vedla Jitka Ulihrachová výcvik mladých kuchařů a cukrářů v InterContinentalu.
- Jak se za tři dekády proměnili začínající kuchaři? A kdy mají odejít za hranice?
- Proč si nikdy neotevřela vlastní restauraci?
