skip to main content
Jak být lepší

Pardon, to jsem ale blbec. Jak sebeshazování škodí vaší kariéře?

2 minuty čtení

Profesionála, který prošel určitým typem tréninku veřejného vystupování, poznáte snadno. Mluví nejen klidně, rozvážně a nebojí se dělat v řeči pomlky, ale také některé běžné obraty nikdy nepoužije. Do této kategorie patří přehnané omluvy, které vás usvědčují z nejistoty, a také sebeshazování.

Přitom jde o spojení tak běžná, že nás ani nenapadne myslet si, že by mohla působit nějak nepatřičně. „Jsem blbec.“ To je nejčastější z nich, ale existuje jich spousta. Mají však jediný podtext: shazujete se.

Hlasitý vnitřní kritik

Máme zapotřebí nejen komentovat své omyly a přešlapy, ale také své počínání v situacích, ve kterých se cítíme nejistě. Přitom platí, že jsme sami sobě těmi největšími kritiky. Na jednu stranu je to logické, nikdo nám nedává takovou pozornost jako my sami, ale na tu druhou: možná chceme sebeshazováním situaci zlehčit, zapojit humor, a tím pádem vlastně získat okolí na svou stranu.

Nefunguje to tak docela, protože i když vědomě nebudeme přikládat důraz slovům, kdy se kolega na poradě opět záměrně zesměšní a bude ironizovat své nápady, nevědomě se nám skládá v hlavě informace, že tenhle člověk zkrátka není dostatečně kompetentní.

Stopy hledejte v dětství

Hlas svého vnitřního kritika jsme převzali od svého nejbližšího okolí, a to už když jsme byli velmi malí. Tato internalizace pochází jak ze způsobu, jak s námi (hlavně) rodiče mluvili, tak z toho, jak jednali sami se sebou.

Pokud máte malé dítě, tento mechanismus můžete jednoduše vysledovat. Stačí si vynadat, když například něco upustíte. Tuto nadávku velmi pravděpodobně potomek v pro něj podobné situaci zopakuje. Proto se netrapte, že se tohoto škodlivého, zdánlivě nevinného, ale ve skutečnosti zákeřného návyku nedokážete okamžitě zbavit.

Sedávej, panenko, v koutě…

O ženách se traduje, že se dokážou v byznysovém prostředí shazovat mnohem více než jejich mužské protějšky. Po generace se totiž předával koncept ideální dámy, která se usmívá, ale není důrazná. Hovoří za ni jemnost a krása. To je v kontextu dnešních dnů samozřejmě přežitý nonsens, ale staré koncepty jen tak nevymizí.

Reklama

O tom, že ženy na prezentacích nevystupují tak důrazně, než řeknou svůj názor, mívají tendenci se omluvit nebo nechtějí vystoupit s protiargumentem, existují už i internetové memy.

Sledujte svůj vnitřní hlas

Jak k sobě mluvíte? Hovořili byste takovým způsobem s někým, na kom vám opravdu záleží? Self-help literatura vás bude nabádat, že se sebou máte jednat, jako byste byli svůj nejlepší přítel. Ale v reálu to není možné, protože k sobě vždy budeme o něco nesmlouvavější než ke komukoli jinému.

Přesto se ale návyk ponižovat se před ostatními, případně se neustále za něco omlouvat dá razantně zmírnit. Nejdřív jen sledujte, jak se sebou mluvíte. V jakých situacích začne být vnitřní hlas nesmlouvavý nebo odsuzující? Třeba se přistihnete, že je to ve chvílích, kdy máte strach nebo jste frustrovaní. Přiznat si takovou emoci vám značně uleví.

Jaká je vaše cena?

V byznysovém světě má vše nějakou hodnotu, ale znáte svoji? Nejde o to, abyste odhadovali, jak moc jste přínosní pro firmu, kde pracujete. Musíte pochopit svou vlastní cenu pro sebe samotné.

Je to pojem abstraktní, ale konkrétně to znamená, že sami budete respektovat své hranice. Nedělat rozhodnutí, která vám jsou a priori nepříjemná. Neslibovat to, co nedokážete splnit. Netrápit se pocity, že jste určitě neschopnější než ostatní.

Svůj vlastní kouč

Úspěšné osobnosti spojuje skutečnost, že musely být v něčem odvážnější než ostatní. Ale jak můžete udělat nestandardní rozhodnutí, když nemáte podporu sebe sama?

Sebeshazování bere velké množství mentální energie a motivace. Skoncování s tímto zlozvykem je běh na dlouhou trať a představuje mravenčí práci. Až si příště zapomenete vyexportovat prezentaci nebo odeslat přílohu důležitého dokumentu, zkuste si místo nadávky hlasitě vydechnout a říct: „To se prostě stává.“

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama