Nejlidnatější město Spojených arabských emirátů se během posledních dvaceti let stalo synonymem bohatství, úspěchu a luxusu. Ačkoli život v této okouzlující metropoli na pobřeží Perského zálivu rozhodně není levný, na to, abyste se sem přestěhovali, nemusíte být miliardářem. Vyzkoušeno za vás.
Celoročně teplé a slunečné počasí, dechberoucí mrakodrapy, luxusní jachty a špičkové restaurace každoročně lákají do Dubaje profesionály, obchodníky a investory z celé planety.
Druhý domov zde našlo i zhruba patnáct stovek Čechů a podobný počet Slováků, kteří na životě v Emirátech nejčastěji oceňují také vysoké mzdy, nízké daně a téměř nulovou kriminalitu. Dubaj se pravidelně řadí mezi nejbezpečnější města na světě.
Všechny zmiňované benefity pochopitelně nejsou zadarmo a při nákupu řady věcí zde musí člověk sáhnout do kapsy výrazně hlouběji než v Česku. Například za úplně obyčejnou kopečkovou zmrzlinu u stánku na pláži dáte v přepočtu klidně i 250 korun.
Přesto není bydlení v Dubaji finančně nedostupné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Podle portálu Numbeo je život v zálivové metropoli dokonce levnější než v řadě jiných globálních byznysových center, jako je třeba New York, Londýn, Berlín, Hongkong nebo Singapur.
Zde je malá ukázka životních nákladů ve městě, kde můžete nakupovat zlato a diamanty na tržišti a kde se místní policie prohání ulicemi v Aston Martinech či Teslách Cybertruck.
Foto Lukáš Vojáček
Bydlení
Začneme tou nejdražší položkou, a sice bydlením. Ceny nájmů v Dubaji v posledních letech prudce rostou. Loni se meziročně zvýšily v průměru o 21 procent a další zdražení se očekává i letos.
Do obchodního a kulturního centra Spojených arabských emirátů totiž neustále proudí noví a noví přistěhovalci, zejména z jižní a východní Asie. Během příštích pěti let má počet obyvatel Dubaje stoupnout ze současných 3,6 milionu na pět milionů a vzrůstající poptávka pochopitelně žene ceny rapidně nahoru.
Záleží nicméně na tom, v jaké konkrétní části metropole se hodláte usadit. V populárních turistických čtvrtích v centru, jako je Downtown Dubai, Dubai Hills, Dubai Marina nebo Jumeirah vyjde průměrný dvoupokojový byt na 8175 dirhamů měsíčně, tedy kolem 54 tisíc korun s tím, že tato částka se může vyšplhat i mnohem výše. Jeden dirham Spojených arabských emirátů se rovná zhruba 6,6 české koruny.
Například ukrajinská modelka a internetová influencerka Maria Federko se loni v prosinci pochlubila v rozhovoru s místním deníkem The National, že za byt s jednou ložnicí v luxusní čtvrti Dubai Creek Harbour platí přes 66 tisíc korun měsíčně.
Naproti tomu – v okrajových čtvrtích mimo centrum, k nimž patří třeba Motor City či Sports City, se průměrný nájem za stejně velký byt pohybuje okolo pěti tisíc dirhamů, čili asi 33 tisíc korun za měsíc.
Při stěhování do nového domu nebo bytu je také nutné počítat s tím, že majitelé většinou požadují zaplacení nájmu na rok dopředu. Tuto sumu lze někdy rozdělit do dvou až čtyř splátek.
Uvedené ceny nezahrnují poplatky za vodu, energie a internet. Ty si nájemník obvykle musí hradit sám. V Dubaji sice kvůli celoročně příznivému počasí není potřeba topit, zato je zejména v letních měsících nezbytné domácnost ochlazovat a účet za klimatizaci se v létě snadno vyrovná tomu za elektřinu.
K tomu je ještě potřeba připočítat poplatek za městské služby (Housing Fee), jenž činí pět procent z vašeho ročního nájmu. Dohromady si tedy za veškeré tyto platby připočítejte k nájemnému dalších pět set až tisíc dirhamů (3300 až 6600 korun) za měsíc.
Jak ale ve výše zmiňovaném rozhovoru poznamenává Maria Federko: „Dubaj je drahé město a ceny nájmů tomu odpovídají. S tím, co tato oblast nabízí, to ale určitě stojí za to.“
Faktem je, že i v levnějších dubajských čtvrtích má prakticky každý bytový dům vlastní hlídané parkoviště, recepci, úklidovou službu a ostrahu. Nájemníci mají rovněž zdarma k dispozici posilovnu a bazén. V ceně nájemného bývají zahrnuty i případné drobné opravy v bytě.
Foto Lukáš Vojáček
Doprava
Jednou z hlavních nevýhod Dubaje je určitě skutečnost, že se po tomto rozlehlém městě velice špatně pohybuje pěšky nebo na kole.
Chodníky často bez varování skončí uprostřed ulice. Cyklostezky se nacházejí jen v určitých lokalitách. Z některých čtvrtí se do jiných po vlastních nohou v podstatě nedá nijak dostat. Celkově je metropole stavěná zejména pro cestování autem.
Městská hromadná doprava funguje dobře jen v centru, kde je nejlepší využívat metro (ve skutečnosti nadzemku). Jezdí spolehlivě a cena za jednu jízdenku se pohybuje v závislosti na délce cesty od dvou do sedmi dirhamů (třináct až 46 korun).
Ve městě fungují i autobusy. Jsou ale velmi pomalé, často bývají přeplněné a nedostanete se jimi do všech čtvrtí. Jízdenka stojí podobně jako ta na metro, nejlevnější vyjde na čtyři dirhamy (26,40 koruny), nejdražší na 8,50 dirhamu (56 korun) za cestu. Za měsíční „lítačku“ zaplatíte od 140 do 350 dirhamů (924,50 až 2311 korun).
Populárním způsobem dopravy jsou v Dubaji taxíky. Pohybují se po celé metropoli. Jsou bezpečné, spolehlivé a většinou i cenově přijatelné.
Minimální nástupní sazba činí dvanáct dirhamů (zhruba 79 korun), každý ujetý kilometr pak stojí 2,50 dirhamu. Příjemné také je, že řidiči musejí povinně přijímat platební karty. V případě rozbitého terminálu po nich můžete požadovat odvoz zdarma.
Důležité je nicméně využívat pouze takzvané Hala Taxi, tedy oficiální městskou taxislužbu. Jejich vozidla snadno poznáte podle barevných střech. Po Dubaji se pohybuje i řada neoznačených luxusnějších taxíků, které vám ovšem naúčtují podstatně vyšší sazbu.
Pokud v zemi pobýváte delší dobu, je nejlepším řešením pořídit si vlastní automobil. Ušetříte tím spousty drahocenného času a pohonné hmoty jsou ve Spojených arabských emirátech neuvěřitelně levné. Litr benzinu vyjde v přepočtu asi na osmnáct korun.
Jediný háček spočívá v tom, že Emiráty neuznávají české řidičské průkazy, přestože „řidičáky“ jiných zemí Evropské unie, například německé, rakouské, irské nebo slovenské (!), v Dubaji platí.
Prozatím navíc není známo, kdy se tuto nepříjemnost podaří diplomatům odstranit. „Na odblokování tohoto problému pracujeme. Zatím jsme však dohody se Spojenými arabskými emiráty nedosáhli a nad navrženým textem memoranda o vzájemném uznávání řidičských průkazů pořád mezi oběma státy probíhá dialog,“ sdělila Forbesu Alena Mühl z tuzemského ministerstva dopravy.
„My samozřejmě pevně doufáme, že ke shodě dojde a memorandum bude uzavřeno. Konkrétní datum ale neumíme v tuto chvíli předpovědět, vše záleží na obou státech a vzájemné dohodě,“ dodala Mühl.
Foto Lukáš Vojáček
Těm, kteří se chtějí po Emirátech pohybovat za volantem, tedy nezbývá nic jiného než absolvovat místní autoškolu.
Získání řidičáku normálně vyjde na čtyři a půl tisíce až sedm tisíc dirhamů (30 000 až 46 220 korun), podle toho, jakou školu si vyberete a na kolik pokusů zvládnete splnit závěrečné zkoušky. Celý proces zabere kolem dvou měsíců.
Pokud ale již jste zkušený řidič a nemáte strach z chaotického dubajského provozu, můžete ušetřit spousty času a peněz tím, že využijete takzvanou „Golden chance“ a přihlásíte se rovnou k závěrečné zkoušce.
Máte na ni sice jen jeden pokus, ale když ji splníte, můžete se autoškole vyhnout a řidičák je váš. Cenovka za zlatou šanci se pohybuje od 2200 do 3000 dirhamů, tedy do dvaceti tisíc korun.
Foto Lukáš Vojáček
Drogerie a potraviny
Potraviny a hygienické produkty jsou v Dubaji dražší než v Česku. Cenově výhodnější je nakupovat v místních supermarketech, jako je například LuLu nebo Union Coop. V zemi působící západní řetězce (francouzský Carrefour či britský Waitrose) jsou spíše dražší.
Obecně pak platí, že za zboží dovezené z Evropy si připlatíte viditelně více oproti tomu vyrobenému lokálně. Níže si můžete prohlédnout příklady běžných cenovek za jídlo a drogerii v dubajském supermarketu LuLu:
- Brambory 1 kg: 4,35 dirhamu (29 korun)
- Rajčata 1 kg: 11,35 dirhamu (75 korun)
- Salátová okurka: 4,65 dirhamu (31 korun)
- Paprika červená: 5,65 dirhamu (37 korun)
- Banány (trs): 4,80 dirhamu (32 korun)
- Jablka 4 ks: 3,80 dirhamu (25 korun)
- Vejce 15 ks: 13,25 dirhamu (88 korun)
- Toastový chléb 600 g: 10,20 dirhamu (68 korun)
- Plátkový sýr 150 g: 14,50 dirhamu (96 korun)
- Šunka kuřecí 100 g: 17,35 dirhamu (115 korun)
- Mléko 1 litr: 6,65 dirhamu (44 korun)
- Kuřecí filet 150 g: 5,07 dirhamu (34 korun)
- Sprchový gel: 16,75 dirhamu (111 korun)
- Šampon: 25,25 dirhamu (167 korun)
- Pasta na zuby: 32,65 dirhamu (216 korun)
- Kartáček na zuby: 27 dirhamu (179 korun)
Alkohol
Pití alkoholu je ve Spojených arabských emirátech svázáno přísnými pravidly, byť se k němu stavějí výrazně shovívavěji než jiné muslimské země.
Alkoholické nápoje jsou v Dubaji pro nemuslimy běžně dostupné ve speciálních obchodech i v některých restauracích a mezinárodních hotelích. Levné to ale rozhodně není. Za jednu sklenku vína či piva dáte v baru v přepočtu klidně i několik stovek korun.
Konkrétně v Dubaji byla od letošního roku v tichosti obnovena třicetiprocentní daň na prodej alkoholu, kterou emirát zrušil před dvěma roky, aby po covidové pandemii podpořil zdejší cestovní ruch. Dá se proto očekávat, že ceny půjdou v příštích měsících prudce nahoru. Má to však i pozitivní stránku.
Na rozdíl od Prahy, kde na vás „křičí“ reklamy na orosený půllitr na každém rohu, si v Dubaji poměrně rychle zvyknete na to, že popíjení do veřejného prostoru nepatří a je to skvělá příležitost, jak konzumaci alkoholu omezit.
Životní styl
Dubaj je městem neomezených možností. V místních obchodních centrech můžete kromě nakupování i lyžovat, bruslit, potápět se se žraloky, svézt se na horské dráze nebo si vyzkoušet pilotování letadla na profesionálním simulátoru.
Metropole se může pochlubit i krásnými a celoročně otevřenými písečnými plážemi, opulentními zábavními parky a bohatým kulturním životem.
Foto Lukáš Vojáček
Pokud si chcete všech těchto radovánek užívat dosytosti, mohou vaše životní náklady snadno vystřelit do astronomických rozměrů. Na druhé straně lze trávit volný čas v Dubaji i docela levně. Třeba sportem.
Jak jsme již uvedli výše, většina bytových domů je vybavena posilovnou a bazénem, které mohou nájemníci využívat zdarma. A díky neustále příznivému počasí můžete téměř každý den běhat, plavat v moři, jezdit na kole, pozorovat plameňáky na pláži či vyrazit do sousedních emirátů na horskou túru.
Náklady za různé služby:
- Vstupenka na Burdž Chalífu: od 180 dirhamů (1192 korun)
- Vstupenka do kina: 52 dirhamů (344 korun)
- Vstupenka do opery: 350 dirhamů (2317 korun)
- Vstupenka do ZOO: 55 dirhamů (364 korun)
- Měsíční permanentka do fitness centra: 150 dirhamů (993 korun)
- Střih vlasů: 80 dirhamů (530 korun)
Foto Lukáš Vojáček
Školy
V případě, že se stěhujete do Dubaje s malými dětmi, je nutné k běžným životním nákladům připočítat ještě placení školného. Cizinci sice smějí v Emirátech navštěvovat jak veřejné, tak soukromé školy, bezplatné vzdělání je nicméně výsadou domácích občanů.
Veřejné školy smějí přistěhovalcům ze zákona účtovat za školné maximálně šest tisíc dirhamů (necelých čtyřicet tisíc korun) za rok. Soukromé školy stojí mnohonásobně víc. Roční poplatky se pohybují od třinácti tisíc až do 65 tisíc dirhamů (86 tisíc až 429 tisíc korun).
Expati se mohou v Dubaji zapsat i na místní univerzity, avšak s tím, že pouze na soukromých vysokých školách se vyučuje v angličtině. Pro studium na těch veřejných je nutné ovládat arabštinu.
Školné v bakalářských programech se pohybuje od čtyřiceti tisíc do sta tisíc dirhamů (264 tisíc až 660 tisíc korun) za akademický rok. V magisterských a doktorských programech je to od padesáti tisíc do 120 tisíc dirhamů ročně (330 tisíc až 792 tisíc korun).
Foto Lukáš Vojáček
Celkový měsíční rozpočet
Kolik je tedy potřeba peněz k dlouhodobému pobytu v Dubaji? To závisí na mnoha faktorech – od konkrétní čtvrti, ve které bydlíte, až po váš životní styl.
Web DMCC uvádí, že na pohodlné živobytí v zálivové metropoli by měl jedné domácnosti v roce 2025 vystačit rozpočet mezi šestnácti tisíci až třiceti tisíci dirhamů měsíčně (106 tisíc až 198 tisíc korun).
Určitě ale lze v tomto globálním byznysovém centru přežít i za nižší sumu. V řadě nadnárodních firem například není neobvyklé, že vám část nákladů za bydlení či dopravu hradí zaměstnavatel.
Dubaj svým obyvatelům nabízí také vysoké a rychle rostoucí mzdy a v celkovém součtu je toto město levnější než mnoho západních metropolí podobné velikosti, které navíc překonává v bezpečnosti a kvalitě života.
Život zde samozřejmě není pro každého. Mnohé může kromě vysokých cen odradit například z pohledu Evropana tristní úroveň lidských práv (zejména přístup místních autorit k ženám, LGBT komunitě či svobodě tisku a projevu).
Pro jiné však může jít o zajímavou zkušenost a investici do výjimečných zážitků a kariérního růstu. Takže, vyplatilo by se vám to?
Foto Lukáš Vojáček
