skip to main content

Pivovar Matuška otevřel první hospodu, je v autobusové zastávce uprostřed Křivoklátska

3 minuty čtení

Autobusová zastávka uprostřed obce byla odjakživa místem, kde to žije. Ráno se v ní potkávali sousedi při cestě do práce, odpoledne ji obvykle opanovaly partičky školáků a večer sloužila jako úkryt pro teenagery, kteří v ní zažívali první více či méně naplněná citová vzepětí.

Ta v Broumech na Křivoklátsku původnímu účelu neslouží už spoustu let. Život se do ní ale vrátil. Minipivovar Matuška totiž právě v bývalé autobusové zastávce nově otevřel svůj vlastní podnik.

Menší pivovarskou hospodu byste asi těžko hledali. I když sládek Adam Matuška se označení hospoda brání. A má vlastně pravdu. Plocha velká sotva jako větší obývák, z níž polovinu zabírá výčep, hospodou prostě není. A je jedno, že vám tady natočí skvěle vychlazené pivo.

„Není to klasická hospoda, kde si sednete a najíte se, není to bistro a není to ani výčep. Zkomoleninu pivotéka jsme taky používat nechtěli, takže tomu říkáme pivní obchod, ve kterém si koupíte naše jak čepované, tak lahvové pivo,“ vysvětluje Adam Matuška.

Jako ve správném firemním podniku si ale zákazníci můžou pořídit i matuškovský merchandise v podobě triček, mikin nebo baseballových čepic. A zklamaní neodejdou ani ti, kdo budou chtít něco sníst. V prosklených lednicích zájemce přitahuje třeba nakrájený špek, pepřenky nebo sýr nakládaný v pivu, samozřejmě od Matušky.

Adam Matuška přiznává, že vlastní reprezentativní prostor s čepovaným pivem chtěli vybudovat už dávno, ale nemohli se k tomu dotlačit. „Hodně nás popostrčil koronavirus, protože do doby, než udeřil, jsme byli zvyklí pivem zásobovat hodně hospod a restaurací v centru Prahy, kam chodili hlavně turisté. Zatímco v takových podnicích se odběr téměř zastavil, Češi, kteří ve velkém zrušili plány na dovolené u moře, začali zaplavovat hospody a restaurace po Česku. A platí to i pro Křivoklátsko,“ uvažuje mladý sládek, který sice žije v Praze, ale do necelou hodinu vzdálených Broum, kde jeho rodiče kdysi koupili chalupu, denně dojíždí.

Zároveň ale dodává, že pivní obchod rozhodně jen na turisty necílí. Možností dát si pivo na lavičce na návsi, kde máte kromě bývalé zastávky pár metrů od sebe obecní úřad, poštu a obchod se smíšeným zbožím, chce přilákat také místní, čemuž odpovídá i cena pětatřicet korun za pivo.

Nabídka čepovaného piva je jednoduchá. Z pípy v létě poteče desítka, s příchodem podzimu se přejde na dvanáctku a v zimě je v plánu čepovat polotmavou spodně kvašenou dvanáctku pojmenovanou Broumy, která vznikla při příležitosti loňských desátých narozenin pivovaru. Pivo přitom poteče z výčepu, na který je Adam Matuška pořádně hrdý.

Reklama

„Z technického pohledu tady máme takový zmenšený výčep Lokálu v Dlouhé ulici v Praze. Máme zachlazené sklenice a důležité je i to, že sem má naše pivo tu nejkratší možnou cestu,“ říká Adam Matuška, přičemž naráží na fakt, že pivovar je odsud vzdálený jen pětadvacet metrů. Právě za pivním obchodem totiž stojí několik chalup a technických budov, které dohromady tvoří rodinný minipivovar.

Matuškovi nepodcenili ani postavu výčepního, kterým je mimochodem broumský místostarosta. Před otevřením ho vyslali, aby strávil jeden den v Lokálu, kde si ho místní výčepní vzali do parády. Kromě toho, aby zvládl všechny techniky čepování piva a samotnou péči o něj, měl za úkol sledovat, jak pracovat s hosty.

„Hodně mi záleželo na tom, aby věděl, jak se s lidmi co nejlépe bavit nebo proč se neděsit toho, když bude za výčepním pultem sám a najednou přijede dvacet cyklistů, kteří si budou chtít dát pivo,“ vysvětluje Matuška.

Kromě piva si pozornost zaslouží i samotná zastávka postavená místními na konci šedesátých let v dobrovolnické Akci Z. Dobu jejího vzniku potvrzují vlnité střešní desky nebo svislé šikminy s otvory připomínající ikonický šumperák, vyprojektovaný ve stejné době. Za její současnou podobou stojí architektka Tereza Froňková, která kromě jiného navrhla i podobu karlínské restaurace Eska, pivovaru Dva kohouti nebo Bokovky ze sítě Ambiente.

Cílem proměny bylo využití zastávky, kterou minipivovar v posledních letech používal jako sklad sladu, posunout zase blíž k lidem, ale přitom zachovat její šedesátkový styl. „Bylo to spíš takové oprašování, žádné zásadní stavební zásahy se neděly,“ potvrzuje Adam Matuška.

Investice do přestavby zastávky nebyla letos jediná. Další spočívala v celkovém navýšení kapacity minipivovaru. Zatímco loni prostory a technika dovolovaly uvařit za rok šest a půl tisíce hektolitrů piva, po letošním rozšíření se výstav může dostat až na devět tisíc hektolitrů.

„Je ale možné, že kapacitu nevyužijeme naplno. Chceme se víc soustředit na ležáky, které zrají delší dobu. Pořád jsem totiž přesvědčený, že aly a všechna ochucená piva jsou sice perfektní a zajímavá, ale to tradiční české pití piva bude stát na desítce a dvanáctce,“ odhaduje broumský sládek, který do technického rozšíření investoval částku kolem čtyř milionů korun.

Kdo chce v bývalé autobusové zastávce ochutnat desítku od Matušky uvařenou doslova za zdí výčepu, musí do Broum vyrazit mezi středou a nedělí. Otevřeno je od jedenácti dopoledne a zavírá se v šest večer, v neděli pak ještě o hodinu později.

A když při cestě z Prahy zvolí trasu přes Beroun a Nižbor, nabízí se ještě jedna zastávka v zastávce. Tentokrát ale vlakové. Právě v Nižboru totiž proměnil bývalý nádražní sklad v letní hospodu herec Tomáš Hanák.

Reklama
Reklama