Příběh Johna Vanhary, který na začátku tisíciletí odešel z Brna do USA, kde díky svému podnikatelskému umu zbohatl, připomíná ukázkový americký sen.
Zejména díky prodeji zásilkové firmy Shipito za odhadované stovky milionů korun se dnes Vanhara může věnovat oblíbeným podnikatelským konzultacím, koníčkům a relaxu nebo také prozkoumávání nových byznysových příležitostí.
A přesně to dělal poslední dva roky. Ponořil se do pro něj zcela nové oblasti podnikání a v Los Angeles rozjel pizzerii a rozvážku s česky znějícím názvem Pizzoun. Jenže po letech práce, proinvestovaných milionech a jen třech měsících ostrého provozu ji teď předává do jiných rukou.
„Byl to pro mě experiment. Podobnými experimenty vznikla i jiná moje podnikání,“ odpovídá John Vanhara ze zasněženého pohoří Sierra Nevada, kde má chatu a kde se právě prohání na lyžích.
„Potenciál jsem neviděl v tom, že bych provozoval jen jednu pizzerii, ale v tom, že by bylo více poboček, a tím se vybudoval větší byznys. Takové sítě restaurací jsou firmy s miliardovými obraty,“ vysvětluje John své motivy s odkazem na oblíbený americký řetězec Domino’s Pizza. Tomu se roční obrat pohybuje kolem 2,5 miliardy dolarů a hodnota firmy dosahuje 12 miliard dolarů.
Šestačtyřicetiletý Čechoameričan ovšem na přelomu roku předal řízení brandu Pizzoun ruskému řetězci Dodo Pizza. Ten je jedničkou v segmentu delivery pizzy v Rusku, za ním jsou například zmíněná Domino’s, Papa John’s nebo Pizza Hut.
Nejedná se tedy o malého hráče – Dodo operuje v osmi zemích, zejména ve východní Evropě a v Pobaltí, ale také v Británii a Číně, a dohromady má 440 poboček. A dnes i ambice prosadit se právě ve Spojených státech, kde díky Johnovi mohl otevřít vůbec první kalifornskou provozovnu pod svým brandem.
„Zatím jsem pořád 100procentní majitel pizzerie. Jen management dělá Dodo Pizza. Jakmile se ukáže, že je provoz profitabilní, domluvíme se dál. Buď jim pomůžu rozjet další provozovny v Los Angeles, nebo ode mě tuto provozovnu odkoupí,“ přibližuje John majetkové vztahy a další plány.
Ze zdánlivého „fuckupu“ – John věnoval budování Pizzouna dva roky, investoval do něj 400 tisíc dolarů (v přepočtu zhruba 9,1 milionu korun) a nakonec jej po čtvrt roce provozu pustil – se tak může vyklubat byznysová příležitost v podobě spolupráce se zajímavým světovým hráčem.
Ironií osudu pak je, že se John právě od Dodo v lecčems inspiroval. Například když přímo v pizzerii pěstoval vlastní mikrobylinky, zejména kvůli čerstvosti a vysokému obsahu vitaminů.
Je ale otázkou, jak mu bude taková spolupráce vyhovovat. Vanhara je totiž známý tím, že rád dělá věci po svém a je nejradši, když se nemusí ohlížet na ostatní.
To ukázal nejen v případě Shipita, které před čtyřmi lety prodal, ale i při samotném budování Pizzouna, během něhož se na vlastní pěst popral s nečekanými nástrahami.
„Je spousta pravidel, která už starší restaurace nemusí splňovat. Takže jsem třeba tři měsíce řešil přístavek na popelnici, aby z popelnic netekla voda do kanalizace a oceánu. Los Angeles má přísná pravidla pro nové restaurace a doopravdy jsem to podcenil. To, co jsem myslel, že zabere 3–4 měsíce, potom trvalo více než rok,“ zmiňuje jednu ze zkušeností, o které se pravidelně dělí na svém blogu.
Po rozjezdu ostrého provozu Pizzouna také přišly problémy se zaměstnanci, což nakonec sehrálo svou roli i v rozhodování, co s provozovnou dál. Nebylo prý neobvyklé, že personál bez ohlášení odešel uprostřed směny nebo pro jistotu vůbec nedorazil do práce. „Zaskočilo mě přitom, jak silně je v kalifornské kultuře zakořeněno, že každý musí dělat skvělou práci. I když se snaží, ale prostě mu to nejde, je to pořád tzv. great job,“ vzpomíná.
John Vanhara
John Vanhara má tak opět víc času na své oblíbené neformální podnikatelské konzultace a na portfolio skladů, o které se stará, a také finišuje projekt na vybudování dalšího skladu v Kalifornii.
„Dívám se na další příležitosti k developmentu, ale problém je, že náklady na stavění během posledních pár let dost vystoupaly. Takže už ta čísla nevychází tak dobře, jak by měla,“ říká.
I proto bude pro Vanharu zajímavé, jak se byznys s pizzou vyvine. A i kdyby se peníze investované do pizzerie nakonec nevrátily, zůstane mu cenná zkušenost.
„I když člověk dělá něco jiného než obvykle, přenese si zkušenosti do jiného oboru. Podle mě by si měl každý zkusit dělat co nejvíc věcí,“ uzavírá Vanhara.
