Recept na úspěšné podnikání: vyčisti tuny uzených lososů, kup si stodolu a začni stloukat palety. Že to zní poněkud nestandardně? To vůbec nevadí, vždyť i Marcel Klaus, stvořitel impéria Klaus Timber a jeden z finalistů letošního EY Podnikatele roku, je ryzí originál.
Krásně symetrické svahy se sbíhají k vrcholu, na němž stojí budova, která toho už zažila tolik: původní husitské opevnění se postupně změnilo v zámek sloužící Šternberkům, Martinicům i Colloredo-Mansfeldům, načež ho zplundrovala komunistická tupost, jejíž zmar popisují román i film Černí baroni.
Černo je naštěstí pryč, zapadající zimní slunce vysílá mnohem příjemnější barvy a v odlesku paprsků se vyhřívá Zelená Hora. Ať do této části Plzeňského kraje přijíždíte z kteréhokoli směru, vždycky bude vidět. Dohlíží nad všemi a nad vším, hotový magnet, pro někoho osudový.
„Já jsem naprostý patriot. S manželkou jsme oba z okolních vesnic, známe se od páté třídy. A říkal jsem jí, že chci bydlet za každou cenu tak, abych každý den viděl na Zelenou Horu,“ říká Marcel Klaus. Přání se mu splnilo a cestu k němu vypráví mezi horami palet, což je pro změnu jeho výrazný podpis.
Je až těžko uvěřitelné, že na takto velký byznysový příběh postačí rádius několika kilometrů okolo Zelené Hory a pod ní ležícího města Nepomuk. Roli v něm hrají nepomucká část Dvorec a vesnice Kladrubce, Drahkov či Soběsuky.
V prvních třech lokalitách stojí fabriky společnosti Klaus Timber, impéria s produkcí sedmi milionů palet ročně a zhruba čtyřmi stovkami zaměstnanců, za rok 2021 obrat přesahoval 1,5 miliardy korun a ještě neuzavřené loňské výsledky věští další růst.
V Soběsukách se zase nachází penzion s vyhlášenou restaurací, k tomu přičtěte dopravní flotilu čtyřiceti kamionů, stavební divizi, vlastní stavebniny Unibrick a developerský projekt o desítkách bytů a řadovek. Samozřejmě, i z nich bude vidět na Zelenou Horu.
„Tady jsem doma,“ říká Klaus a zase jednou zvedne oči směrem vzhůru, tentokrát ale nikoli k zámku, nýbrž ke stropu rozlehlé haly. Až k němu dosahují palety, jež od něj kupují Lego, BMW, Siemens i Bosch: „Když máme ve skladu úplně plno, naplníme paletami zhruba stovku kamionů.“
Což zní jako hodně palet a hodně kamionů, ale ve skutečnosti to pro jeho firmu představuje „jen“ čtyři nabité pracovní dny. Pak auta vyrazí do Evropy a z jejích výrobních linek, zásobených i dřevem z vlastní pily, sjedou další a další palety, opět se začnou kupit až ke stropu a oni přistaví další kamiony, zas a znovu a pořád dokola.
Významnou část práce zastanou roboti a automatizace, což je vítaný rozdíl oproti začátkům, kdy bylo nutné vyhrnout si rukávy a makat velmi starosvětsky. Aby všechno okolo mohlo vzniknout, bylo potřeba vzít do ruky nůž. Na počátku totiž byl losos. V tak obrovském množství, že vámi prostoupí, nedostanete ho ani z hlavy, natož z kůže.
