skip to main content
Český byznys

Po covidu zasáhla skláře další rána. Vysoké ceny elektřiny zdražují výrobu

Ceny energií, které vystoupaly v posledních týdnech strmě nahoru, začínají znepříjemňovat život i sklářům. Během krátké doby dostává jejich podnikání další ránu. Během covidu museli někteří omezovat provoz, protože jejich výroba je závislá na zahraničních turistech nebo na exportu. Teď, když se jim zase začíná dařit a zákazníci se vracejí, jim drahé komodity neúměrně zvyšují náklady.

O miliony korun už přichází největší výrobce nápojového skla v zemi, novoborský Crystalex. „Loni jsme nakupovali elektřinu mezi čtyřiceti až padesáti eury, to pro nás znamená při miliardovém obratu náklady dvaašedesát milionů korun. Když teď stojí elektřina kolem dvou set euro, je to pro nás výdaj téměř čtvrt miliardy a vzhledem k tomu, že se náš zisk pohybuje kolem osmi až deseti procent, tak nám na ten nákup ani nestačí,“ říká výkonný ředitel Crystalexu Tomáš Januš.

Reklama

Energie v Crystalexu dopředu nekoupili

Na rozdíl od ostatních, v Crystalexu ceny elektřiny při nákupu nefixují. Každé euro je totiž pro společnost znát. „Někdo si třeba koupil elektřinu na rok dopředu za sedmdesát eur, jenže to my jsme udělat nemohli, protože ty peníze by nám pak chyběly jinde. Dopředu nakupujeme zhruba jen třicet procent, zbytek pak během roku. Dnes si ten, kdo si udělal zásoby za loňské ceny, může gratulovat k osvícenému kroku,“ dodává Januš.

Co se surovin týče, není výroba skla drahá, náročná je ale energeticky. A právě to se může promítnout i do ceny výrobků. Současné částky za elektřinu odpovídají podle Januše až dvanáctiprocentnímu navýšení. Firma k tomu ale přistupuje jen nerada. Kontrakty s klienty už má uzavřené dlouho dopředu.

Zakázek je dost, skláři nestíhají

Reklama

„Samozřejmě hledáme nejrůznější cesty, jak ušetřit. O tom, že bychom vypnuli nějakou ze tří pecí, ale neuvažujeme. Není to zrovna jednoduchý proces, odstavení trvá stejně dlouho jako její nastartování, tedy kolem deseti až čtrnácti dnů. A v současné době jsme navíc v situaci, kdy máme tolik zakázek, že nevíme, jak je stíhat. Pro ilustraci – pokud si dnes u nás objednáte sklo, dostanete ho nejdříve v dubnu příštího roku,“ prozrazuje ředitel.

Oproti loňskému roku, kdy do výroby zasáhl covid, je to příjemná změna. Tehdy museli v Crystalexu nechat jednu z pecí vyhasnout a kvůli úspoře sestěhovali výrobu pouze do závodu v Novém Boru. Uzavřít tak museli sklárnu v Karolince na Vsetínsku, kde pracovalo přes šedesát lidí. Dnes má Crystalex na Českolipsku 760 zaměstnanců, z toho 350 přímo ve výrobě, a zhruba asi dvě stě se podílí na zušlechťování skla – tedy na malbě, laseru, rytí.

Na pádu sklárny v Karolince se podepsal i koronavirus. Už předtím jí zakázky ubývaly, během pandemie se jejich počet ještě snížil. Přestěhovat výrobu tak byl logický krok a dnes je za něj Januš rád, minimálně kvůli úspoře energií.

Na rozdíl od Skloexportu, jablonecká Preciosa své pece vytápí plynem. Vyrábí šperky, perle, svítidla i technické a dekorativní sklo. Podle Jana Volšíka, obchodního a marketingového ředitele Preciosa Lighting, se zatím se zvýšenou cenou plynu dokážou vypořádat. „Na cenu plynu umíme zareagovat, nicméně bychom si přáli, stejně jako ostatní firmy, aby se snížila. Soustředíme se hlavně na to, abychom dostáli závazkům vůči našim zákazníkům, kteří mají po opadnutí hlavní vlny pandemie o naše výrobky zase velký zájem,“ vysvětluje ředitel.

Podobně jsou na tom i v Lasvitu, který vlastní sklářskou huť v Lindavě na Českolipsku. Jednu pec, ve které výroba probíhá, vytápí také plynem. „Náklady určitě rostou, spočítané to ještě nemáme, ale určitě se ceny plynu projeví ve zdražování výrobků,“ dodává mluvčí Lasvitu Tomáš Kolder.

Reklama
Reklama