Jak velkou změnou člověk projde, když přestane po dlouhých letech dělat něco, co ho definovalo? Tuhle otázku dostal na konferenci Forbes Lepší Česko jeden z nejúspěšnějších českých sportovců historie. Petr Čech se zamyslel, jaké to je, když po dvaceti letech v brance skončí kariéra, která určovala rytmus každého dne, a zůstane ticho. Jeho odpověď byla jako celá jeho kariéra – promyšlená, věcná a disciplinovaná.
„Myslím si, že ta otočka záleží na tom, jak moc investujete do sebe, než nastane ten moment, kdy vaše kariéra skončí. Najednou vznikne prázdný prostor a je potřeba ho zaplnit. Aby to šlo, musíte do sebe investovat už dlouho předtím,“ říká Petr Čech.
Na rozloučení s fotbalem se proto připravoval dopředu. Věděl, že až jednou svlékne rukavice, otevřou se mu další dveře – a že bude záležet na něm, které si vybere. „Kdybych se ale cíleně nepřipravil, ten šok z ukončení fotbalové kariéry by byl obrovský. Někteří na takovou otočku nejsou připraveni a pak to mají složité,“ přemítal Čech.
Viděl to na příkladech spoluhráčů, kteří po konci kariéry potřebovali vypnout a na chvíli nic nedělat. Po čase ale zjistili, že prázdno se nedá věčně zaplnit dovolenými ani golfem a že bez jasného cíle se smysl každodenního života rychle vytratí.
Někteří se začali zajímat například o trénování, ale získat trenérskou licenci znamená dva až tři roky studia a začátek úplně od nuly, což mnoho lidí odradilo a vzdávali to předem. I tato zkušenost z okolí Čecha utvrdila v tom, že chce být na svůj přerod připraven.
Budíček
Zlomovým momentem se pro něj stalo i těžké zranění hlavy. „Všechno se změnilo lusknutím prstu. Uvědomil jsem si, že se celá moje kariéra mohla během vteřiny otočit. A tehdy mi došlo, jak důležité je mít v záloze i jinou variantu života,“ vzpomíná.
Když se řeč stočila na sebevědomí, Čech mluvil s typickou přesností. Vysvětloval, že přemýšlet nad tím, jak „otočit zápas“, je od začátku vlastně špatný přístup. Podle něj nezáleží na tom, jestli tým vede, nebo prohrává – role brankáře zůstává vždy stejná, bez ohledu na velikost zápasu, počet diváků nebo to, jestli jde o klub, či reprezentaci.
Sebevědomí podle legendárního gólmana nevychází z výsledku, ale z přípravy. Klíčové je dělat svou práci co nejlépe a soustředit se jen na to, co člověk může ovlivnit. Když eliminuje zbytečné vlivy a krok po kroku se zlepšuje, jistota přichází sama.
Nikdy ale podle něj jistota nevzniká zvenčí. Nestačí, když vás někdo poplácá po ramenou a řekne, že vám věří. Opravdové sebevědomí pramení z natrénovanosti a schopnosti zvládnout situaci vlastními dovednostmi.
Foto Martin Svoboda
Rád to prý vysvětluje na příkladu instalatéra. „Každý se narodíme s jedním univerzálním klíčem. Když na sobě člověk nepracuje, zůstane mu jen ten jeden a musí mít štěstí, aby pasoval do situace, která přijde. Kdo si ale během života vybuduje celou sadu, zvládne pak jakoukoli opravu. Sebevědomí plyne z jistoty, že máte v tašce ty správné nástroje,“ říká Čech.
Po konci kariéry se Petr Čech přesunul z hřiště do vedení Chelsea, kde si naplno uvědomil, jak blízko k sobě mají sport a byznys. Tlak na rozhodování, schopnost růstu i práce pod stresem jsou podle něj v obou světech totožné.
V Chelsea viděl, že úspěch nestojí jen na strategii, ale hlavně na lidech a jejich motivaci. Skutečné vedení týmu podle něj nevzniká z rozdávání úkolů, ale z umění zapojit i ty, kteří nejsou na očích, aby přispěli k celkovému výsledku.
Zkušenosti z hřiště
Zkušenosti ze špičkového sportu dnes Petr využívá i mimo fotbal. Spolu s partnery založil projekt GLOW21, v jehož rámci cestuje po světě a přednáší pro firmy o tom, jak využít principy vrcholového sportu v byznysovém prostředí. Dokáže přizpůsobit obsah konkrétnímu oboru – ať už jde o vedení týmu, práci s tlakem, nebo dlouhodobou výkonnost.
Ve sportu i v byznysu podle Čecha rozhoduje schopnost komunikace a udržení disciplíny. „Ve vrcholovém týmu jsem nikdy nezažil trenéra, který by nerozuměl fotbalu. Ale viděl jsem spoustu těch, kteří skončili kvůli tomu, že nezvládli komunikaci. Jakmile se rozpadne disciplína, rozpadne se všechno.“
I jeho recept na zvládání tlaku vychází z důsledné přípravy. Finále Ligy mistrů zvládl psychicky právě díky tomu, že se snažil být nachystaný na každou situaci. Nikdy si prý nechce vyčítat, že pro věc neudělal maximum, protože nejhorší jsou podle něj výčitky z promarněné šance – tomu se snaží celý život vyhnout.
Přesto přiznává, že tlak a nervozita podle něj nikdy nezmizí. Ale dá se s nimi pracovat. „Stres před finále Ligy mistrů byl nejhorší zážitek v životě. Nikdy jsem nezažil větší tlak. Ale pomohl mi jednoduchý princip – v hlavě jsem si nastavil, že neexistuje skóre. Cokoli dělám, stav je pořád 0:0. To mi pomohlo přežít,“ popisoval Čech.
Dnes i tyto zkušenosti předává dál. Nejen sportovcům, ale i manažerům a firmám, které chtějí růst a inspirovat se jeho myšlenkami. „Klíč k sebevědomí je v přípravě,“ uzavírá.
