Gruzie není jen destinací milovíků hor a nespoutané přírody, ale nabízí i řadu investičních příležitostí. Už teď tečou české zdroje například do výstavby luxusních přímořských resortů v druhém největším městě země, Batumi.
„Pro české firmy jsou v Gruzii příležitosti například v energetice, dopravě, cestovním ruchu či zdravotnictví,“ říká šéfka Česko-gruzínské obchodní komory Nino Mchedlidze, která se narodila v Tbilisi, ale od roku 2010 žije v Česku. Vystudovaná zubařka sem přišla otevřít kliniku Mediestetik, kterou koncem devadesátých let založila její rodina v Gruzii.
Ve zmíněném roce shodou okolností vznikla i Česko-gruzínská obchodní komora s cílem prohloubit vztahy mezi tuzemskými a gruzínskými podnikateli a podnikatelkami. O jedenáct let později se jejího vedení ujala právě Mchedlidze.
Jako prezidentka komory organizuje B2B setkání, účastní se obchodních cest či různých konferencí a zdejším firmám a investorům pomáhá se vstupem na gruzínský trh a naopak.
Foto Mediestetik
Šéfka Česko-gruzínské obchodní komory Nino Mchedlidze | Foto Mediestetik
Mladý stát na hranici Evropy a Asie je podle ní lákavý zejména minimální byrokracií a malým daňovým zatížením. Světová banka zařadila Gruzii v roce 2020 na sedmé místo žebříčku, porovnávajícího sto devadesát zemí z hlediska podnikatelské přívětivosti.
„Komora je důležitá i pro gruzínské firmy, které v posledních letech úspěšně expandují do Česka. Mají hodně poptávek například ve stavebnictví či potravinářství,“ dodává Mchedlidze, podle níž zakavkazská země těží ze své polohy na rozhraní světadílů.
Gruzie není součástí Evropské unie, před devíti lety ale uzavřela s unijním svazkem dohodu o přidružení, díky které se například snížily cla pro podniky vyvážející do Gruzie. O dva roky později stvrdila také dohodu se zeměmi Evropského sdružení volného obchodu, tedy například s Norskem či Švýcarskem.
Země s necelými čtyřmi miliony obyvateli požádala o členství v Unii loni na jaře, překážkou pro vstup jsou ale kromě jiného separatistické oblasti Jižní Osetie a Abcházie, podporované Ruskem.
„Doufáme, že Gruzie jednou do unie vstoupí, země na tom pracuje. Zahraničním investorům a podnikům to samozřejmě pomůže při vstupu na místní trh. Vzhledem k bezvízovému režimu to je ale už dnes jednoduché,“ míní Mchedlidze.
Organizace pomáhá i s byrokratickými záležitostmi. „Když jsem začínala v Česku pracovat, nevěděla jsem, na koho se s čím obrátit, vše jsem si musela zjišťovat sama,“ popisuje v místě, odkud řídí i své podnikání – z kanceláře v Mánesově ulici na pražských Vinohradech.
Mchedlidze pochází z lékařské rodiny a vedle stomatologie vystudovala v Rusku management ve zdravotnictví. Následné studium ve Velké Británii ji nabídlo zase jiný úhel pohledu na fungování zdravotnictví v Evropě.
V Česku už žije třináctým rokem. Postupně tu otevřela tři pobočky Mediestetik, kterým ročně přibývá patnáct až dvacet procent nových klientů. V Česku má firma osmdesát lidí, na gruzínském trhu má silnější postavení – provozuje tam téměř třicet poboček a zaměstnává přes čtyři stovky pracovníků.
Firma plánuje expanzi do dalších zemí: v hledáčku je už delší dobu Rakousko, kde ale vstup na trh zbrzdila pandemie. Kapacitu na nové pobočky a rozšíření služeb vidí Mchedlidze i v Česku.
O estetické úpravy podle ní všeobecně roste zájem navzdory poslední léta rostoucímu trendu přirozeného stárnutí. „Zájem o zákroky stoupá, ale pacienti chtějí, aby i po nich vypadali přirozeně a nikdo si vlastně pořádně nevšiml, že nějakou úpravu podstoupili,“ vysvětluje.
Ženy se podle ní dnes pro zákrok mnohdy rozhodnou „preventivně“, ještě než vůbec začnou pozorovat první vrásky. A zákazníků přibývá i mezi muži.
„Estetické úpravy už dávno nejsou jen ženskou záležitostí. V našem portfoliu jsou i muži vyhledávající zákroky jako odstranění chloupků, léčbu vypadávání vlasů, operaci horních víček či liposukci,“ vyjmenovává rodilá Gruzínka.
Klientky nicméně v případě estetické dermatologie stále převažují – ženy tvoří zhruba sedmdesát procent klientely. Poptávka po konkrétních zákrocích se také liší stát od státu. V tuzemsku je nejžádanější augmentace prsou a liposukce, v Gruzii rhinoplastika a facelifting.
V kruzu jsou i takzvané miniinvazivní zákroky, tedy zákroky nevyžadující dlouhou rekonvalescenci. „Dnes bohužel všichni žijí tak hekticky, že pacienti často nemají možnost dlouhé rekonvalescence, nýbrž potřebují hned fungovat,“ líčí Mchedlidze.
Vzhledem k letité znalosti Česka i Gruzie má mnoho co říct k rozdílům a podobnostem obou zemí. „Gruzínci jsou pohostinný a také velmi hrdý národ. Životní hodnoty lidí silně určují rodiče, děti se odmala učí obrovskému respektu ke starším,“ popisuje.
K Čechům má ale Mchedlidze prý blíž. Tedy zejména k moravské nátuře – z Moravy pochází její manžel a Moravané jsou podle ní otevřenější a pracovitější.
A co oba národy spojuje? Láska k tradici, vínu, jídlu a umění, má jasno Mchedlidze. A když se to podaří, ráda by uspořádala společnou výstavu českých a gruzínských umělců.
