skip to main content
BrandVoice
BrandVoice jsou speciálně označené články a další typy obsahu, které připravuje kreativní studio Forbes BrandVoice Lab ve spolupráci s obchodními partnery. Jejich cílem je informovat o zajímavých produktech a tématech a propojit partnery se čtenáři. Pokud se chcete o BrandVoice dozvědět více, napište na jana.viskova@forbes.cz.

Podruhé přežila klinickou smrt. Rodinná firma Beznoska už nechce být závislá na zdravotnictví

„Krize nás naučila dívat se mimo zajeté koleje,“ říkají Petr a Pavel Milatovi, kteří vedou firmu Beznoska. Kladenský rodinný podnik na výrobu umělých kloubů zakládal jejich děda na začátku devadesátých let, dnes má firma zákazníky po celé Evropě a patří ke špičce ve svém byznyse. Kvůli sporům v rodině přitom byla už jednou na pokraji krachu, podruhé se na hraně ocitla vloni. To když se během lockdownu najednou zastavily skoro všechny plánované lékařské zákroky.

„Ministerstvo ze dne na den zakázalo provádění všech lékařských zákroků, vyjma akutních a život ohrožujících případů. A nám během týdne spadl prodej o 95 procent, protože 99 procent našich výrobků jsou kloubní náhrady, ortopedické operační sety a další nástroje. Situace nás nakonec donutila zavřít výrobu,“ popisuje Petr Milata, který je ve firmě zodpovědný za obchod. 

Šest a půl měsíce byla v podniku tma, na udržení při životě padly veškeré rezervy. Firma formálně nebyla donucená zastavit výrobu z rozhodnutí státu, ale kvůli omezení na straně odběratelů, proto měla nárok pouze na částečné kompenzace. Jen platy pro zaměstnance pak z úspor odčerpaly vyšší desítky milionů.

Křehký byznys

Firmu zachránil úvěr od banky a nadechnout se v Beznosce mohli až ve chvíli, kdy se v nemocnicích znovu rozběhly dlouho odkládané operace. „Tušili jsme to už před covidem, ale až během uzavření firmy nám naplno došlo, jak je náš byznys křehký. Hlavně proto, že je naše výroba zaměřená primárně na zdravotnictví, takže jsme závislí na aktuálních rozhodnutích ministerstva zdravotnictví a vlády,“ říká mladší z bratrů Milatových Pavel.

Zleva Pavel a Petr Milatovi

Byznysu se zdravotnickými pomůckami neprospívají ani pravidla Evropské unie, která se týkají jejich certifikace. Podmínky se chaoticky mění a jejich schvalování je zdlouhavé.

„Nám to přináší velké komplikace v plánování výroby, exportu a vůbec v celkovém směřování firmy. K tomu, abychom mohli vyrábět a distribuovat zdravotnický materiál, potřebujeme platné certifikáty, ale ani sám úřad do poslední chvíle neví, co bude schváleno,“ bere si slovo Petr Milata.

Certifikační proces navíc násobně zdražuje a auditorů je nedostatek. „Pro malou nebo střední firmu nemá za těchto podmínek smysl vyrábět nízkoobrátkové zboží a snažit se inovovat. Není to ekonomické. Kvůli malému počtu auditorů by byl certifikační proces natolik dlouhý, že výrobek může být v momentě schválení už dávno zastaralý,“ doplňuje starší z bratrů.

Kvůli změně evropské legislativy už jednou výroba v kladenské firmě stála. V době, kdy se jí dařilo, mířila k obratu 200 milionů korun, rozšířila kapacity a začala se rozhlížet po dalších zahraničních trzích, musela na čtvrt roku zabrzdit. Jakmile se opět zorientovala v nových podmínkách, přišel covid…

Úkrok mimo zdravotnictví

Bratři Milatové ale nejsou zvyklí se vzdávat. Mají to nejspíš po dědovi Stanislavu Beznoskovi, který firmu vybudoval z někdejšího státního podniku Chirurgie Poldi. Odnož kladenské Poldovky vyrábějící kloubní implantáty léta sám řídil a po revoluci ji zprivatizoval, přestože byl už dva roky v penzi. Chtěl nastartovat úspěšný rodinný byznys, který jednou předá svým vnukům.

Ti teď přemýšlejí, jak se vyhnout dalším problémům. Spoléhají na vlastní výzkum a vývoj i na moderní postupy ve výrobě. Zákazníky mají nejen v Česku, ale dodávají třeba do Ruska, na Ukrajinu, do Bulharska, Belgie, Portugalska, Estonska či Libanonu. Přesto už dál nechtějí být stoprocentně závislí na zdravotnictví. 

„Během první poloviny příštího roku budeme poprvé od vzniku firmy rozšiřovat výrobu mimo zdravotnictví,“ říká Petr Milata. Výroba se bude týkat zpracování nerezového kovu, se kterým má firma díky ortopedii obrovské zkušenosti. Další podrobnosti ale zatím šéfové prozradit nechtějí. 

„Situace nás donutila udělat finální rozhodnutí a rozkročit se do jiného odvětví, abychom měli jistotu, že naše zaměstnance uživíme za všech okolností. Máme ve firmě velmi šikovné a chytré lidi, díky kterým firma funguje. Chceme, aby věděli, že se na svoji firmu mohou spolehnout.“

Vztahy dělají rodinnou firmu

Oba bratři dobře vědí, jak jsou pro ně vztahy v rodině i se zaměstnanci zásadní. Ty rodinné přitom nebyly vždycky ideální. Starý pan Beznoska se párkrát zásadně neshodl se svým zetěm, který po roce 2000 dělal ve firmě generálního ředitele. Petr Milata starší tak z firmy naštvaně několikrát odcházel a zase se vracel. Naposledy v roce 2012, kdy podniku poprvé hodně teklo do bot. Usmíření v rodině nakonec vedlo i k záchraně firmy, od roku 2016 pak její řízení definitivně převzali Beznoskovi vnuci.

„Když nejsou ideální vztahy ve vedení, nálada prosákne celou firmou. Posledních devět let už je ale naštěstí vše v pořádku a možná i proto je u nás fluktuace minimální. Díky předchozím zkušenostem je pro nás dnes vztah s našimi zaměstnanci o to důležitější,“ podotýká Pavel.

Příští rok firma slaví třicet let od svého vzniku. Bratři Milatové nemají problém mluvit o tom, čím jejich podnik musel za tu dobu projít, naopak svoje zkušenosti chtějí sdílet. „V Česku bohužel stále panuje spíš strach z konkurence. Obava z toho, že když se o své zkušenosti a řešení podělíte, posluchač vám druhý den vypálí rybník a začne dělat váš byznys. Takové myšlení vás ale nikam neposune,“ myslí si Pavel Milata.

Firma Beznoska se nedávno zapojila i do projektu Forbes Ideal Place, jehož je Forbes partnerem. Součástí projektu, který je zaměřený na dlouhodobou podporu firem a jejich majitelů i manažerů, je takzvaný Growclub, VIP členský klub, jehož účastníci mohou na setkáních diskutovat s odborníky a sdílet svoje zkušenosti s fungováním v konkrétních oborech a lokalitách.

„Ve světě byznysu a networkingu jsme dost aktivní, ale ve většině klubů a organizací pro majitele a manažery nám chybí otevřenost a ochota skutečně sdílet zkušenosti. Všichni mluví o spolupráci, ale když přijde na lámání chleba, tak se většina firem stáhne a začne mít z konkurence zase strach. Growclub je první místo, kde se firmy spolupracovat a sdílet nebojí,“ chválí projekt Petr Milata.