Slovy klasika, štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš. A když se k vám štěstí obrátí zády, hodí se mít aspoň dobré pojištění, abyste nepřišli i o peníze. O pojistkách, ale i o štěstí toho ví opravdu hodně J. Patrick Gallagher Jr., prezident, CEO a předseda představenstva americké pojišťovací makléřské společnosti Arthur J. Gallagher & Co., zkráceně Gallagher, jednoho ze čtyř největších pojišťovacích brokerů na světě.
Shoda jmen není náhodná, Patrick „Pat“ Gallagher je vnukem zakladatele rodinného podniku Arthura Jamese Gallaghera, který svůj pojišťovací byznys rozjel v americkém Illinois v roce 1927. A v illinoiském Rolling Meadows blízko Chicaga má Gallagher stále hlavní sídlo.
Z malého brokera je dnes globální společnost s tržbami dosahujícími deseti miliard dolarů a více než pětačtyřiceti tisíci zaměstnanců po celém světě, kotovaná na newyorské burze. A přestože v ní rodina Gallagherů aktuálně vlastní zhruba jednoprocentní podíl, do firemních struktur je zapojena řada jejích příslušníků a celá společnost se hrdě hlásí k rodinné tradici a hodnotám.
Ty vedle samotného byznysu pojí Gallagher i s českou společností Renomia, vlastněnou a řízenou rodinou Nepalových, která je největším pojišťovacím makléřem ve střední a východní Evropě a také jednou z největších rodinných firem v žebříčku Forbesu.
Obě firmy spojily síly v roce 2019, kdy Gallagher v rámci navázání strategického partnerství získal v Renomii téměř třicetiprocentní podíl.
„Neusilujeme o to, růst nutně skrze akvizice. Soustředíme se na vyhledávání takových partnerství, kde cítíme blízkost naší vlastní firemní kultuře. A takového partnera jsme našli v Česku v Renomii, která se stala naší spojkou i pro střední a východní Evropu,“ komentuje spojení Patrick Gallagher.
Sdílené firemní hodnoty jsou nepochybně důležitá věc, nicméně pro fungující byznys toho jistě potřebujete víc…
Pochopitelně, neméně podstatná je i kvalita služeb a profesionalita. V naší branži je důvěra nanejvýš důležitá, a to jak ve vztahu mezi námi a klienty, tak mezi námi a našimi partnery.
Když nám zavolá klient, že potřebuje pomoc – a to kdekoli na světě –, náš přístup musí být: „OK, jsme připraveni. Pojďme vymyslet, jak to uděláme.“ A to nejde bez vědomí, že se můžeme spolehnout na naše lokální partnery.
Společnost Gallagher je kotovaná na NYSE, zároveň však vznikla jako rodinná firma a rod Gallagherů ji stále řídí. Jak moc se do vašeho přístupu k byznysu propisuje rodinná tradice?
Rodina aktuálně vlastní asi jedno procento společnosti, takže naši akcionáři jsou zásadní pro její fungování, nicméně naše rodinné hodnoty jsou určitě součástí celého byznysu. A pro lidi naše jméno něco znamená, má pro ně význam, že je na dveřích firmy naše jméno.
Rodinné hodnoty jsou pro důvěryhodnost byznysu určitě velké plus. Do jaké míry je to pro vás dobrý marketing?
Je pravda, že se setkávám s dotazy, proč se tolik staráme i o jiné hodnoty než o samotný byznys. Jsem ale přesvědčený, že lidé, kteří jsou skutečně oddaní svému podnikání, vědí, že na prvním místě není vydělávání peněz. Na prvním místě je vždycky klient.
A to říkám i ryze pragmaticky – bez klientů přece nebudeme mít žádný byznys! A hned za nimi jsou naši zaměstnanci, protože právě oni tvoří náš produkt. Na třetím místě je společnost a na čtvrtém akcionáři.
Kolik členů vaší rodiny je aktuálně aktivně zapojených do struktury Gallagheru?
Myslím, že asi sedmnáct. My ale takzvaný nepotismus vnímáme jako dobrou věc. A tím rozhodně nemyslím jenom rod Gallagherů, v naší firmě rádi vítáme i potomky našich zaměstnanců, kteří můžou navázat na odkaz svých předků. A osvědčilo se nám to, tihle mladí lidé nemají žádnou protekci, ale naopak pracují velmi tvrdě, aby dokázali, že si místo u nás zaslouží.
Vy sám jste do společnosti nastoupil už v sedmdesátých letech. To je dlouhá kariéra v jedné firmě.
Popravdě, poprvé jsem do firmy přišel na dvoutýdenní brigádu už v roce 1966, když mi bylo čtrnáct let. A pak v roce 1972 jsem se do ní vrátil jako stážista, tedy před jednapadesáti lety.
Dva roky nato jsem nastoupil na plný úvazek. Tehdy měla naše společnost asi 125 zaměstnanců a obrat šest milionů dolarů. Letos budeme uzavírat rok s obratem kolem deseti miliard dolarů. To je velký pokrok.
Baví vás to i po těch padesáti letech?
Miluju svoji práci! Jsem přesvědčený, že to, co děláme, je nesmírně důležité, vlastně že je to nejdůležitější práce na světě! Podívejte se na to takhle – bez pojištění neuděláte vůbec nic. Nepřestavíte dům, nepořídíte si auto, nepošlete nákladní loď za oceán…
Bez pojištění neuděláte vůbec nic.
Lidé na to často zapomínají, nebo je to otravuje. Ale já to vidím tak, že dáváme lidem pocit bezpečí v jejich životech a taky jim v některých situacích pomáháme dát život zase dohromady.
Přemýšlel jste někdy o tom, že byste dělal něco jiného?
Nikdy. Chtěl jsem pracovat jako pojišťovací broker už od onoho roku 1966, kdy mě můj otec do firmy přivedl poprvé. I když to rozhodně nebylo snadné. Vždycky když začínáte cokoli prodávat, je to složité. Ale společně s tím, jak si budujete portfolio a svou pozici na trhu, roste i vaše sebedůvěra.
A postupně se pro vás růst stane druhou přirozeností. Proto vím, že nepřeháním, když při rozhovorech s lidmi z Wall Street říkám, že navzdory naší velikosti teprve začínáme. Globální trh v našem segmentu má hodnotu zhruba tři biliony dolarů pojistného a my z toho jako třetí největší hráč máme necelých sto miliard dolarů. Vidím obrovský potenciál pro náš růst.
Které období pro vás za těch padesát let bylo nejobtížnější?
Těch složitých období bylo několik, z poměrně nedávné doby to byla určitě ekonomická krize v letech 2008/2009. A pak samozřejmě koronavirová pandemie. To byla doba obrovské nejistoty a strachu, která se samozřejmě dotkla i nás jak osobně, tak pracovně.
Když nastal lockdown, věděli jsme, že to bude náročné. I v takových časech ale musíte zachovat zdravý rozum a chladnou hlavu. Protože právě krize zároveň přinášejí zvýšenou potřebu kreativních řešení.
Pandemie a po ní hned následující válka na Ukrajině měly a stále mají zásadní dopady na globální ekonomiku i společnost. Jak tyhle krize ovlivnily svět pojišťovnictví?
Mnohem víc lidí si začalo kupovat pandemické pojištění… (smích) Trochu si samozřejmě dělám legraci, i když na druhou stranu je tato oblast ve Spojených státech stále málo pokrytá. Nicméně si nemyslím, že by se něco zásadně změnilo.
Jaké plány máte do budoucna pro evropský trh?
Jak už jsem zmínil, máme obrovský potenciál pro růst v našem prémiovém segmentu. Z toho vyplývá, že potřebujeme mít klienty úplně všude.
A k tomu potřebujeme budovat síť silných partnerů, jako třeba Renomie v případě střední a východní Evropy, kteří nám pomohou zajistit, že budeme na každém dostupném trhu nabízet ty nejlepší služby. Musíme být prostě lepší než konkurence.
Jak toho dosáhnout?
Velkou konkurenční výhodu nám poskytuje naše velikost. V Americe funguje aktuálně zhruba třicet devět tisíc pojišťovacích brokerů – a nemám na mysli jednotlivce, nýbrž firmy.
A my stále posilujeme, protože se kromě klasických situací jako pojištění domu nebo auta dokážeme vypořádat i se specifickými problémy, jsme schopni řešit potřeby risk managementu, kybernetické hrozby a další věci, které současný svět přináší.
Společnost Gallagher bude v roce 2027 slavit sto let své existence. Jak se na to připravujete?
Bude to velké! Naše společnost se letos poosmé v řadě dostala do žebříčku největších amerických firem podle obratu Fortune 500, máme víc než 45 tisíc zaměstnanců a rozhodně máme co slavit.
Vnímám oslavy společného úspěchu jako důležitou součást budování firemní kultury. A taky je dobré ukázat, že svět pojišťovnictví je zajímavý a že je to vzrušující byznys. Ve Spojených státech to tak hodně lidí nevnímá.
V Evropě to bude podobné. Myslím si, že kariéra pojišťovacího brokera by se do žebříčku nejvíc vzrušujících povolání nedostala…
A přitom je to tak fascinující obor. Díky naší práci jsme v úzkém kontaktu se všemi myslitelnými obory podnikání, sdílíme s lidmi jejich starosti a problémy.
Věříte jako ostřílený pojišťovací makléř ve štěstí?
Samozřejmě že ano, koneckonců mám irské kořeny! A sám jsem asi nejlepší důkaz toho, že štěstí existuje. Vyrůstal jsem v milující rodině, dostalo se mi dobrého vzdělání, svou ženu znám od doby, kdy mi byly dva roky, letos jsme oslavili 49. výročí naší svatby a pořád mě má ráda. Myslím, že to všechno je velké štěstí.
