Evropa ztrácí konkurenceschopnost, a jestli to chceme změnit, musíme zapojit lékaře, regulatorní orgány, politiky, pacientské organizace i velké farmaceutické společnosti, protože jsme v tom všichni společně. Říká to Mehrdad Doustdar, který vede českou pobočku bilionového farmaceutického gigantu MSD.
Čísla, která si pro rozhovor připraví, působí impozantně. Už to, že firma, v čele jejíž tuzemské pobočky v roli CEO právě finišuje druhý rok, přispívá do české ekonomiky více než osmi miliardami korun ročně.
„A produktivitou práce, tedy přepočtením našeho celkového příspěvku v HDP na zaměstnance, převyšujeme český průměr třikrát,“ poznamenává s hrdostí Mehrdad Doustdar.
„A co je nejdůležitější, za rok jsme pomohli téměř půl milionu lidí v Česku. Ať už tím, že jsme zlepšili jejich zdravotní stav, zabránili jeho zhoršení nebo rovnou jejich životy zachránili. Tyto zachráněné a zlepšené životy představují to nejdůležitější číslo, proto děláme tuto práci,“ dodává.
Příběh Rakušana s íránskými kořeny podrobně Forbes popsal již před dvěma lety, při jeho nástupu do firmy, která v tuzemsku zaměstnává přes osmnáct stovek lidí – i proto, že Česká republika je jedním ze čtyř států na světě, kde farmaceutický kolos MSD provozuje svá globální technologická centra, spolu se Spojenými státy, Singapurem a Indií.
Podnik, který v Severní Americe působí pod jménem Merck & Co, náleží k zásadním globálním hráčům, v roce 2024 jeho příjmy činily 64 miliard dolarů, tedy přes 1,3 bilionu korun.
„První dva roky byly pro mě úžasné, profesně i osobně. Užil jsem si každou sekundu, s rodinou jsme si Prahu zamilovali,“ tvrdí se svým obvyklým entuziasmem Doustdar. A jeho energie a zaujetí bude potřeba. Zatímco farmaceutický obr MSD roste, systém českého a obecně evropského zdravotnictví ztrácí na udržitelnosti.
I tato čísla jsou impozantní, ale ve velmi negativním smyslu. Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) v následující dekádě vzroste výskyt cukrovky o deset procent, onkologických onemocnění o 27 procent, srdečních selhání o 68 procent. A prevalence Alzheimerovy choroby dokonce o děsivých 115 procent.
Do toho systém veřejného zdravotního pojištění přestává být finančně udržitelný. Náklady nemocí navíc nenese jen on, nutno přičíst i to, kolik nemocným vyplácí systém sociálního zabezpečení. „Jsme v tom všichni společně a já věřím ve vyšší zapojení všech klíčových hráčů,“ prohlašuje Doustdar ve velkém rozhovoru.
Foto Michael Tomeš, grafika Forbes Česko
Žijeme v turbulentní době, jaká je pro šéfa tak velké farmaceutické firmy?
Určitě jsou to hodně vzrušující časy, protože tu máte jak velké příležitosti, tak velké výzvy. Když začnu příležitostmi, upřímně věřím v to, že jsme nikdy nezažili éru tak průlomových inovací ve vědě. Když se podíváte na rakovinu prsu, pětileté přežití se dnes pohybuje nad devadesáti procenty, u rakoviny děložního hrdla od roku 2014 klesla úmrtnost o 49 procent – a to jsou jen dva příklady.
Zároveň se toho děje spoustu v technologiích. Před dvěma lety jsme se spolu vůbec nebavili o AI, ta mezitím revolučně přetvořila úplně všechno, od výzkumu a vývoje přes výrobu po marketing. Neexistuje oblast, které se umělá inteligence nedotkla nebo výhledově nedotkne. Kdo je otevřený změnám a chopí se příležitostí, které technologie přinášejí, uspěje. Firmy a společnosti, které to neudělají, naopak padnou.
Tím přecházíme k překážkám.
Vše se stává komplexnějším, složitějším. Například v Česku to od schválení inovativních léků Evropskou lékovou agenturou k jejich uvedení na trh trvá ještě déle než pět set dnů, které jsem zmiňoval minule. Aby byl systém zdravotní péče silný, musí existovat harmonie mezi třemi pilíři, kterými jsou inovace, dostupnost a udržitelnost systému.
Je potřeba investovat do inovací, z nichž bude možné profitovat, jen pokud budou dostupné. A to musí jít ruku v ruce s udržitelností. Je nezbytné neustále snižovat plýtvání a vnitřní systémové neefektivnosti.
U MSD činí metrika R&D intensity, tedy podíl výzkumu a vývoje na obratu firmy, šestnáct procent. Evropským a českým cílem jsou tři procenta…
Pro firmu našeho typu je výzkum a vývoj základní stavební kámen. Věřím, že máme jedny z nejslibnějších projektů, ať se to týká vakcín, léčby onkologických, vzácných nebo kardiovaskulárních onemocnění, HIV, nebo nových technologií.
Speciálně v Česku investujeme opravdu hodně, aktuálně probíhá pětasedmdesát našich klinických studií s účastí více než tisícovky lidí. Pro srovnání, před dvěma lety jich bylo šedesát ročně. Klinické studie považuji za velice důležité, mají z nich prospěch pacienti i české zdravotnictví.
Proč?
Pacienti se díky nim dříve dostanou k inovativní léčbě bez většího finančního zatížení veřejného zdravotnictví. Zároveň lékaři získají s novou terapií potřebné zkušenosti. Tím se přesouvám k celkovému prostředí – Česko by mělo obecně více podporovat právě klinické studie.
Evropa totiž ztrácí konkurenceschopnost, jak proti Spojeným státům, tak proti Asii. Pokud to chceme smysluplně a pozitivně změnit, je nutné zapojit všechny klíčové partnery: lékaře, regulatorní orgány, politiky, pacientské organizace i velké farmaceutické společnosti, jako je MSD.
Nikdo nedokáže změnit systém sám, tohle není úkol pro sólového hráče. A MSD je společně s AIFP (Asociací inovativního farmaceutického průmyslu – pozn. red.) připravena na tom spolupracovat.
Jakým směrem se Česko podle vás vydává?
Když jsem si četl návrh programového prohlášení nové vlády, zaměřuje se v oblasti zdravotnictví na správné věci, to je povzbudivé. Zmiňují podporu výzkumu a vývoje, včetně klinických studií. Zmiňují prevenci, což je podle mě základ každého ekonomicky efektivního zdravotního systému.
Zmiňují Národní onkologický i kardiovaskulární plán. Zároveň současné ministerstvo zdravotnictví pracuje na Národní očkovací strategii. Ale znovu, dokázat to lze jen společně. Naše cíle jsou ostatně stejné – mít zdravější Česko.
Foto Michael Tomeš
I kvůli tomu, co se začíná zdůrazňovat, že zdraví lidé rovná se zdravá ekonomika?
Opravdu této větě věřím. Abych jí dodal ještě víc kontextu: Česko se za posledních dvacet let hodně posunulo, lidé tu žijí déle a zdravěji, ale na druhé straně jsou tu obrovské výzvy.
Úmrtnost z preventabilních a léčitelných příčin je zhruba o 25 procent vyšší, než kolik činí průměr Evropské unie – a co je ještě důležitější, v průměru Češi dožívají posledních dvacet let ve špatném zdravotním stavu. Pak je jasné, že tím pádem nemohou přispívat ekonomice, a ještě musejí ze systému čerpat. Společensko-hospodářské aspekty nejsou vůbec ideální.
Například na zdravotní péči pacientů s cukrovkou druhého typu se podle dat ÚZIS v Česku z veřejného zdravotního pojištění vydá patnáct miliard korun ročně, ale dalších 28 miliard korun jde ze systému sociálního zabezpečení, tedy v podobě nemocenské, invalidních důchodů či příspěvků na péči. A to nejsou započítány náklady zaměstnavatelů, kteří hradí prvních čtrnáct dnů nemocenské.
V čem jsou viditelné rezervy?
Stále tu jsou pacienti, kteří se z různých důvodů nedostanou včas k moderním a inovativním lékům, i když by pro ně byly vhodné, například v onkologii v časných stadiích nemocí. Hlavně pro ty, kteří nežijí v Praze, v Brně a v dalších velkých městech, ale v oblastech dál od center.
Také je tu mnoho chorob, kterým lze předcházet, nebo je úplně vymýtit, pomocí očkování; když jsem byl malý, člověk viděl na ulici běžně lidi s těžkými následky obrny, to už se dnes naštěstí neděje. A nemusí se to dít ani u HPV (lidský papilomavirus) a u rakovin, které vyvolává, například u rakoviny děložního hrdla.
Země, jako jsou Austrálie, Švédsko nebo Portugalsko, kde je proočkovanost proti HPV velmi vysoká, již směřují k tomu, že splní cíle Světové zdravotnické organizace v této oblasti a v blízké budoucnosti, doufejme, tak dokážou nemoci, jako je rakovina děložního čípku, vymýtit.
K HPV máte díky studii s ČVUT průkazná čísla. Při současné proočkovanosti kolem sedmdesáti procent u třináctiletých dívek stojí Česko léčba onemocnění způsobených HPV u žen 1,3 miliardy korun. Při proočkovanosti okolo devadesáti procent těchto dívek by to bylo 711 milionů korun.
Ano, tam je totální efektivita. A přitom na rakovinu děložního hrdla v Česku ještě v roce 2022 zemřely tři stovky žen. Skoro jedna denně, což je strašné, vždyť tomu lze předejít.
Proč tedy nikdo na taková data neslyší?
Nemyslím, že je tu někdo konkrétní, koho z toho můžete vinit. Jsme všichni partneři, kteří usilují o stejný cíl, a tomu opravdu věřím. Vidíme pokrok, proočkovanost roste, u dívek i u chlapců, ale můžeme toho dělat ještě mnohem víc. Jedním z úkolů MSD je proto také pomáhat více šířit povědomí o přínosu očkování a o tom, že onemocnění způsobená HPV lze vymýtit.
Neměl by to dělat primárně stát?
Budu se opakovat, jsme v tom všichni společně. To není úkol pro jednoho. Všichni na tom musíme spolupracovat a navzájem se podporovat v našem společném cíli – zlepšovat zdraví lidí v Česku.
Je očkování vždy stejný win-win, tedy záchrana životů za nižší náklady?
Asi neznám do hloubky všechny existující vakcíny, ale obecně patří očkování k jednomu z nejdůležitějších vynálezů lidstva, stejně jako objev antibiotik. Je klíčovou součástí prevence a ta je vždy nákladově efektivnější než léčba či následná péče. Prevence je vždy ta nejlepší dostupná možnost.
Selským rozumem se proto nabízí, že je očkování i levnější než léčba, ale to nelze jen tak říci, potřebujete to doložit na datech. Jako například ta od vědců z Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity v Brně, podle nichž ztráta produktivity způsobená chřipkou a pneumonií za rok 2024 dosáhla 4,8 miliardy korun. A to jasně převyšuje odhadované náklady na preventivní vakcinaci ekonomicky aktivních obyvatel.
Národní očkovací strategie na vás působí jak?
Velmi komplexně. Nejprve ji vláda musí ještě schválit, ale podle mě je to dobrý krok správným směrem. Také při její tvorbě ministerstvo zdravotnictví vše široce konzultovalo se všemi zainteresovanými stranami; to je podle mě dobrý příklad toho, jak by mělo vypadat společné partnerství.
Podle vás by stát měl mít i svoji strategii pro takzvané Life Sciences, tedy oborů zaměřených na studium živých organismů a uvádění výsledků jejich výzkumu do praxe. Proč?
Za mě je to klíčová strategická věc. Německá vláda v tomto odvádí dobrou práci, dokonce tento sektor označila za kriticky důležitý, což dokazuje, že tomu dává prioritu. Svoji strategii pro rok 2030 má i Dánsko, v červenci zveřejnila svoji představu i Evropská komise.
Podpora Life Sciences je klíčová nejen pro inovace ve zdravotnictví, ale má i širší společenský a ekonomický dopad. Jde o investici, nikoli o náklad. Například Spojené státy dnes dávají do nových léků 0,78 procenta svého HDP, zatímco u většiny evropských zemí je to méně než 0,3 procenta.
Jinak řečeno, musíme se všichni podívat na to, kam chceme v budoucnu investovat, do kterých oblastí, do jakých inovací, co bude mít největší dopad. Zároveň ale musíme řešit, kde lze ušetřit, protože nemůžeme mít všechno najednou. A v systému se pořád hodně plýtvá, v mnohém je velmi neefektivní.
Evropa tedy investuje do inovací v medicíně skoro třikrát méně než Spojené státy?
Přesně tak. A investice do zdraví mají, jak už padlo, přímý vliv na ekonomiku.
Foto Michael Tomeš
Co konkrétního se nabízí?
Podle mého názoru i podle toho, co stojí v návrhu programového prohlášení přicházející vlády, je například potřeba provést restrukturalizaci lůžkového fondu, na to je potřeba podívat se do hloubky. Možná ještě důležitější je pak takzvaná centrová péče.
Tato specializovaná zdravotní péče a s ní spojená dostupnost moderních léků je v Česku vysoce centralizovaná a při stále rostoucím počtu onkologických pacientů potřebujeme začít debatovat o tom, do jaké míry je to skutečně potřeba. Přiměřená decentralizace péče by pomohla snížit rozdíly v dostupnosti péče mezi regiony.
Platí často zmiňovaná věta, že technologie nahradí lidi, ať už ve zdravotnictví, nebo ve farmaceutickém průmyslu?
Nejsem si jistý, že technologie nahradí lidi. Osobně věřím tomu, že to, co známe z historie, uvidíme i v budoucnosti – tedy že každá průlomová technologie znamená hlavně posun a přesun. Že některá místa sice zaniknou, ale nová se objeví. Pro nás jako MSD hrají technologie důležitou roli, ale zásadním klíčem k úspěchu je talent našich lidí.
Takže třeba umělou inteligenci používáme k tomu, abychom byli efektivnější, produktivnější a rychlejší, ale tak, aby se technologie spojila s talentem a lidskou empatií. Věřím, že tohle je ten správný směr, pro naši firmu i pro celé Česko. Já osobně AI nástroje používám denně a jsem díky tomu opravdu o hodně produktivnější.
Co přesně používáte?
Máme vlastní jazykový model, respektive firemního zabezpečeného AI pomocníka. Dále pracovně používám Copilot od Microsoftu, obojí podle mě hodně přispívá k vyšší efektivitě. A jelikož už příliš negooglím, mimo práci osobně dost používám Perplexity.
Jaké jsou vaše další cíle, pro příští dva roky a dále?
Hodně mi záleží na tom, abychom nebyli jen výrobcem léků či vakcín, ale abychom aktivně pomáhali zlepšovat český ekosystém, ekonomicky i společensky. Jsme velký zaměstnavatel, ročně přinášíme do tuzemského HDP přes osm miliard korun, což z nás činí velkého přispěvatele do zdejší ekonomiky. To je pro mě důležitou součástí toho, kým jsme nyní a kým budeme v příštích letech.
Kromě toho je mou vizí přinést naše léky a vakcíny ještě k více lidem v Česku, než je oněch půl milionu v letošním roce. Díky tomu, co nabízíme, chceme i nadále zlepšovat a v některých případech i zachraňovat životy zdejších obyvatel. To je hlavní důvod, proč děláme to, co děláme. A může toho být ještě víc.
Kde třeba?
V různých terapeutických oblastech, v onkologii, prevenci infekčních onemocnění, kardiovaskulárních onemocněních. Je potřeba společně ještě udělat hodně věcí tak, abychom mohli lidem v Česku přinášet skutečně zdravější zítřky.
