„V určitém okamžiku je bezpečí jen čistým plýtváním. Pokud chcete být v bezpečí, nevstávejte z postele, nenasedejte do auta, nedělejte nic,“ řekl loni v rozhovoru pro CBS zakladatel společnosti OceanGate Stockton Rush. Z jeho slov teď mrazí.
Je totiž jedním z pěti členů posádky ztracené ponorky v Atlantském oceánu, po které již třetí den pátrají záchranáři.
Potápěč a konstruktér Matyáš Šanda, který stojí za unikátním projektem podvodní laboratoře Hydronaut, vysvětluje rizika spjatá s ponorkami, ale i to, proč je ponor v nich podle něj opakem adrenalinu.
„Rizika jsou maximální, jde o extrémní prostředí. Tyto hlubiny jsou vůbec jedny z nejextrémnějších ve sluneční soustavě,“ popisuje Šanda. Jedním dechem ale dodává, že s riziky se při takových misích prostě musí počítat a že členové posádky s nimi jistě byli obeznámeni.
Po malé turistické ponorce americké firmy OceanGate, která plula k vraku Titaniku, pátrají záchranáři od pondělí. Zásoby kyslíku měla nejvýše na čtyři dny, a čas se jí tak rychle krátí. Na hledání se podílí americká pobřežní stráž i jejich kanadští kolegové s veškerou dostupnou technikou.
Vrak Titaniku leží na dně Atlantského oceánu asi 600 kilometrů od břehů kanadské provincie Nový Foundland, zhruba 3800 metrů pod hladinou. Cesta ponorkou k vraku Titaniku je turistickou atrakcí, která vyjde na 250 tisíc dolarů (asi 5,4 milionu korun) na osobu.
Matyáš Šanda | Foto Michael Tomeš
Na palubě pohřešované ponorky se nachází zakladatel OceanGate Expeditions Stockton Rush, podmořský průzkumník Paul-Henri Nargeolet, podnikatel Shahzada Dawood se synem Suleimanem a také britský miliardář Hamish Harding, známý milovník extrémů.
Harding byl například jedním z prvních turistů na palubě rakety New Shepard miliardáře Jeffa Bezose, loni se zase potopil na dno Mariánského příkopu.
Mise jako tato jsou přitom podle Šandy opakem adrenalinu.
„Jde o úplně jiný druh lidí, než jsou horolezci, piloti, lidé skákající bungee jumping a tak podobně. Tady o adrenalin nesmí jít. Tito lidé musejí být naprosto klidní a vyrovnaní, ať už jde o potápění, nebo pobyt v ponorce. Téměř bych to přirovnal k duchovním směrům jako buddhismus,“ říká Šanda, který stojí za konstrukcí unikátní podvodní laboratoře Hydronaut.
Ztracená pětičlenná posádka si podle něj teď musí procházet extrémním vypětím. „Představte si, že jste iks hodin zavřená někde v autě se čtyřmi lidmi… Oni už tam teď před sebou musejí vykonávat i základní fyziologické potřeby. Nevíme, jestli tam mají teplo, světlo…,“ upozorňuje potápěč.
K čemu přesně ve vodách Atlantského oceánu došlo, je podle něj těžké určit. „Scénářů může být spoustu, mohla to být nějaká dílčí chyba, Murphyho zákon. Jde o mašinu za spoustu peněz, jejíž konstrukci věnovalo spoustu expertů mnoho času. Vývoj trval předpokládám velmi dlouho,“ dodává Šanda.
Zahraniční média v souvislosti se ztracenou ponorkou informovala o tom, že se před několika lety bezpečnost ponorky řešila. Lidé ze společnosti OceanGate i z řad odborné veřejnosti vyzývali, aby podmořské plavidlo podstoupilo certifikační proces, jinak hrozí nebezpečí.
OceanGate sama v roce 2019 potvrdila, že ponorku netestovala žádná nezávislá organizace. Firma na svém blogu uvedla, že vzhledem k tomu, jak je plavidlo inovativní, mohlo by trvat roky, než by certifikaci dostalo.
Stejně tak je podle Šandy složité odhadnout šance na záchranu. Výhledy jsou podle něj skeptické, zároveň ale vyzdvihuje moderní technologie.
„Teď je to tom, aby je lokalizovali. Pátrací týmy slyšely bouchání, takže doufejme, že díky tomu je dohledají. Ťukání navíc dává naději, že jsou zachyceni někde na jednom místě, což je lepší varianta,“ popisuje dále.
Experti při pátrání využívají takzvaných dálkově ovládaných podvodních vozidel (ROV), na takové hloubky totiž podle Šandy již lecjaké technologie nestačí. „V těchto hloubkách už dokáže operovat máloco. Člověk absolutně ne a z techniky v podstatě jen ta ROV vozidla,“ míní Šanda.
