skip to main content
Český byznys

Starají se o hardware i software vašeho mozku. Jak funguje neuropsychiatrie?

Elegantní nábytek svěžích barev, obrazy na zdech, rostliny v květináčích. A žádné bílé pláště.

Ordinace Institutu neuropsychiatrické péče (INEP) v pražském Karlíně v ničem nepřipomínají uniformní nemocniční prostředí a vypadají spíš jako obývák středostavovského bytu, jehož majitel má dobrý vkus.

Což je obzvlášť důležité pro pacienty, které do karlínského činžáku přivádí třeba nejrozšířenější civilizační choroba dneška: úzkost.

„Poptávka po vyšetřeních v posledních měsících jednoznačně roste,“ potvrzuje psychiatr a jeden ze spolumajitelů kliniky Alexander Nawka chmurné statistiky nárůstu úzkostí vyvolaných izolací či změnou životního stylu způsobenou pandemií covidu.

„Řadě pacientů, kteří už mají nějakou psychiatrickou diagnózu, se v těchto podmínkách stav zhorší.“

Celou řadu psychiatrických diagnóz provázejí i somatické projevy. „Do ambulance často dorazí pacient s bolestmi hlavy, nemůže se nadechnout nebo ho brní ruce,“ vysvětluje druhý ze spolumajitelů kliniky, neurolog Ondřej Fiala.

Reklama

„Vyšetření nezřídka odhalí, že nejde o chybu hardwaru, ale softwaru – třeba chronické bolesti hlavy můžou být příznakem právě zmíněné úzkostné poruchy,“ vysvětluje.

Zatímco Fiala se zabývá oním hardwarem, tedy měřitelnými, organickými problémy, Nawka spravuje software čili psychické poruchy. „Ale počítač, tedy mozek, zůstává pouze jeden,“ pomáhá si první jmenovaný analogií z IT.

Pozitivní ohlasy je utvrdily, že jde o nosné téma.

„Nemám tvrdá data, ale dle mého odhadu má zhruba čtvrtina neurologických pacientů somatický příznak nějakého duševního onemocnění,“ tvrdí Fiala.

„Často donekonečna obcházejí řadu specialistů, aniž by jim specialisté dokázali pomoct. Výhodou naší kliniky je, že jim umíme poskytnout komplexní pohled, který souvislosti dokáže odhalit. Což je v Česku stále raritní,“ říká Fiala.

INEP je v tuzemsku zatím jedinou soukromou klinikou nabízející pacientům propojení psychiatrické a neurologické péče pod jednou střechou. Fiala s Nawkou se potkali v pražské Všeobecné fakultní nemocnici, kde ještě jako postgraduální studenti založili Neuropsychiatrické fórum, odbornou platformu zastřešující specialisty v neurovědách.

Psychiatr Alexander Nawka a neurolog Ondřej Fiala | Foto Michael Tomeš

Pozitivní ohlasy na první konference i vlastní zkušenosti ze zahraničních stáží je utvrdily, že jde o nosné téma. A touha nabídnout pacientům odlišnou medicínskou koncepci i standardy péče a zároveň být svými vlastními pány je v roce 2013 dovedla do Karlína.

„Začátky byly krušné, jako u každého jiného startupu,“ usmívají se dnes lékaři při vzpomínce na rozjezd privátní praxe.

„Tou dobou jsme oba dokončovali disertace a pracovali jako lékaři v nemocnici, ale byznysem jsme byli netknutí,“ vzpomíná Fiala. Na internetu tak studovali, jak se zakládá „eseróčko“, Nawka vybíral a montoval skříňky do ambulancí a Fiala stavěl první web.

Z původních dvou ordinací expandovala klinika do několika budov po Praze.

Přestože neuropsychiatrie na rozdíl od sousedního Německa či Slovenska jako samostatná atestace v Česku dosud neexistuje, sedm let provozu INEPu jeho zakladatelům potvrzuje, že díra v poskytování zdravotní péče v Česku reálně zeje.

Z původních dvou ordinací propojených společnou recepcí klinika expandovala do několika budov po Praze a aktuálně zaměstnává více než stovku lidí.

Reklama

„Postupně jsme přibrali další obory, od klinické psychologie přes psychoterapii až po poradenství a koučink,“ upřesňuje Fiala. V INEPu funguje osm center specializovaných na úzce vymezenou problematiku, například bolesti hlavy, onemocnění páteře, léčbu digitálních závislostí nebo tiky.

„Máme specialisty na řadu vzácných diagnóz, které jinde nabídnout nemohou,“ říká a dodává, že jako jedno z mála soukromých zařízení se věnují i vzdělávání mediků a výzkumu.

Vysoký kredit má INEP zejména v péči o dětské pacienty. „Dětských psychiatrů je v Česku akutní nedostatek,“ konstatuje Nawka.

Poptávka po vyšetřeních v tomto oboru řádově překračuje fyzické možnosti atestovaných lékařů a čekací termíny na vyšetření bývají nekonečné. „Sami jsme na příjem nových pacientů museli vyhlásit stop stav,“ konstatuje psychiatr.

Podle Nawky je jednou z příčin tohoto stavu fakt, že náš veřejný zdravotní systém nebonifikuje kvalitní péči. Lékař totiž od pojišťovny dostane proplacen jednotlivý výkon, chybí ale nástroje na měření jeho kvality.

„U nás trvá vstupní vyšetření obvykle devadesát minut. Pokud bychom jej ale odbyli za dvacet minut a pacienty sekali jako na pásu, vykážeme
čtyřnásobný výkon. Naše investice do kvality se tedy v ohodnocení nijak nepromítne, spíš naopak,“ konstatuje lékař.

Předplatné Forbesu

Část klientů je sice schopna si za přednostní ošetření připlatit, to však pro majitele kliniky představuje balanc na hraně etického problému.

„V INEPu samozřejmě poskytujeme i služby, které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění a klient si je musí platit sám. Jde ale o to, aby placená služba poskytovala prémiový servis navíc, a nikoli upřednostňovala někoho, kdo si ji může dovolit,“ míní Alexander Nawka.

„Za mě by bylo fér, kdybychom díky příjmu od samoplátců dokázali pokrýt širší spektrum služeb i pro pacienty, kteří by na ně jinak nedosáhli,“ zamýšlí se.

Jeho kolega vnímá jako problematický celý koncept veřejného zdravotního pojištění. „Stav, kdy pojišťovny regulují poskytovatele péče, a nikoli pojištěnce, deformuje konkurenční prostředí,“ argumentuje Fiala.

Pokud by podle něj pojišťovny jasně definovaly standardy a regulovaly rozsah péče, kterou mohou pacienti absolvovat za rok, výrazně by to zvýšilo její efektivitu.

„Pacienti by za týden neobešli pět stejných specialistů, jak se to běžně děje dnes. Sami by byli nuceni hledat nejlepší pracoviště a přirozeně by se vyselektovala ta, která z kvality budou profitovat,“ je přesvědčený neurolog.

Velkým tématem je v INEPu také to, jak z vnímání psychiatrické péče v Česku sejmout společenské stigma.

Zaměstnanci se báli přijít, aby jim to neubralo body ve firemních hodnoceních.

„Když jsme chtěli otevřít psychologické poradenství pro lidi z okolních korporátů, byl o služby veliký zájem na úrovni managementu. Zaměstnanci se ale nakonec báli přijít, aby jim to neubralo body ve firemních výkonnostních hodnoceních,“ říká Fiala.

Řada psychiatrických nemocí má přitom podle jeho slov biologický základ, například genetické predispozice v rodině. „Je proto důležité pocity životního diskomfortu nepodceňovat a přijít včas,“ zdůrazňuje.

„Pro psychickou stabilitu je zásadní ujasnit si, co je pro každého z nás smysluplným životním cílem,“ nabízí vlastní perspektivu Nawka. V době, kdy jsou reálné sociální sítě nahrazeny těmi virtuálními a kdy se hodnotový žebříček stále častěji opírá o pomíjivé cíle, je naše odolnost oslabena.

„Pak přijde pandemie a padáme,“ uzavírá psychiatr.

Reklama
Reklama