skip to main content
Byznys

Postavili byznys na červících, co křupou. Za rok a půl jich zpracovali 4 tuny

3 minuty čtení

Měla to být pochoutka především pro tvrdé chlapy, kteří se hned tak něčeho neleknou a hecují se vzájemně u piva. Jenže se ukázalo, že ji většinou musí první ochutnat žena, aby se osmělili. A když ta pak konstatuje, že je to výborný, přidají se. Řeč je o Křupavých červících, pochoutce podobné chipsům, která ale na rozdíl od nich nemá původ v bramborách, nýbrž přesně v tom, co je uvedeno v názvu, v hmyzích larvách. 

Dvě a půl tuny larev potemníka moučného, tedy asi 23 milionů kusů – přesně tolik letos zpracovali manželé Eva a Libor Sloupenských ve své firmě Worm UP. Od srpna 2019, kdy se pustili do výroby Křupavých červíků, jim prošly rukama už čtyři tuny, které nasypali do 55 tisíc balení. Poptávka po zatím neobvyklé pochoutce podle Evy Sloupenské, která má v rodinné firmě na starosti marketing, stoupá, a to i přesto, že ji výrazně přibrzdila pandemie. 

V Česku měly zpočátku o jejich výrobky zájem hlavně restaurace, bary, kavárny či čajovny, brzy se k nim přidaly i prodejny zdravé výživy a fitcentra. Svoje zboží prodávají také přes internet. Jít do obchodních řetězců se zatím nechystají. Podle Evy na to ještě není ten správný čas, protože se lidi téhle potraviny trochu bojí.

Reklama

„Začínáme od koncového zákazníka. Kdyby se teď v supermarketech červíci neprodávali, už by nás třeba za rok odmítli. Tomu se chceme vyhnout,“ vysvětluje Eva a prozrazuje, že místo toho se teď chystají proniknout na evropský trh, zajímají se hlavně o Německo, které je prý hmyzem na talíři zatím nepolíbené. 

Podnikání s červíky odstartoval Libor Sloupenský a jeho láska k přírodě a ekologii. Jako malý choval v akváriu mravence a hmyz vůbec ho hodně bavil. „Žena žasla, když jsem byl na dovolené schopný hodinu pozorovat mravence a ještě je krmil,“ směje se. Když pak absolvoval kurz osobního rozvoje, všechno prý do sebe zapadlo jako kolečka hodinářského stroje a z původně vyučeného zemědělce, prodejce mobilních telefonů a modelů na dálkové ovládání se stal výrobce pochoutek z hmyzu. Eva se věnovala marketingu a tomu se věnuje i dál, jen ve vlastní firmě.

Do rozjezdu svého byznysu vložili zpočátku zhruba milion korun. Larvy kupují živé z certifikované farmy na Vysočině. Zabíjí je podle Libora tím nejšetrnějším způsobem, ponoří je do vařící vody, a dál je suší v upravených konvektomatech. Pak je smíchají s příchutěmi, solí, chilli, kari, česnekem nebo slanou skořicí a je hotovo. Žádný olej, žádná umělá dochucovadla. „Složením je červí maso podobné rybímu. Má dvakrát víc proteinu než hovězí,“ doplňuje Libor. 

Než uvedli výrobek na trh, čekalo je docela dlouhé legislativní kolečko. „Je to nová potravina, nejsou s ní zkušenosti. Veterina, která k nám chodí na kontroly, se u nás vlastně učí,“ usmívá se Eva. 

Reklama

Libor dodává, že v evropských zemích nemají co se týče typu zpracování konkurenta. Potraviny z hmyzu se tu sice taky vyrábějí, ale jiným způsobem a s jiným výstupem. „V Evropské unii můžete jako potravinu zpracovávat šest druhů hmyzů – dva druhy sarančat, cvrčků a moučného červa,“ říká Libor. Oni si vybrali potemníka moučného, protože jim nejvíc chutnal. Pozor, neplést s molem, který žije běžně v domácích spížích. Miluje hlavně mouku, ale i ořechy nebo čokoládu, a když se jednou v kuchyni usadí, je docela fuška se ho zbavit. Ten se ale jmenuje zavíječ moučný a z larvy se líhne můra, kdežto potemník je brouk. Vyskytuje se v Česku taky, ale ne v domácnostech, hlavně v mlýnech. 

Zpočátku Sloupenští uvažovali o tom, že začnou z larev mlít mouku, ze které lze pak dělat například hmyzí steaky nebo burgery. Jenže investice do této výroby by vyšla na desítky milionů korun. „Křupaví červíci byli vlastně taková z nouze ctnost, abychom něčím odstartovali a vydělali si peníze na další investice. No a vidíte, stala se z ní díky velké poptávce skutečná ctnost,“ konstatuje Libor. Plán, že budou produkovat mouku, je ale stále ve hře, je to další krok v jejich byznysu, který dnes provozují na výrobní ploše 180 metrů čtverečních.

Na to, že si někteří jejich produkt oškliví, si už zvykli. Potenciální zákazníci se prý při ochutnávkách dělí na třetiny. Jedni říkají, že tohle by nikdy do pusy nevzali, že se jim zvedá žaludek, a hned prchají. Druhá třetina váhá, potřebuje vidět, že to někdo snědl, a pak zkusí. A ta třetí je poučená. „Vědí, že hmyz je zdravý, obsahuje spoustu bílkovin, minerálů a nenasycených mastných kyselin, a jsou rádi, že můžou ochutnat,“ doplňuje Eva. Primárně prý ochutnávají ženy a neváhají dát červíky i dětem, muži bývají opatrnější. Larvy se jedí jako pochoutka k pivu či vínu, ale lidé si je dávají například i do rizota nebo s nimi zdobí dýňovou polévku. 

„Poptávka výrazně roste. Nebýt koronakrize, věřím, že bychom prodali několikanásobně víc,“ říká Eva. V březnu a dubnu po vyhlášení lockdownu objednávky téměř ustaly. „Byli jsme rádi, když přišla jedna za den. Lidi řešili hlavně zásoby toaletního papíru a vína,“ směje se Eva. 

Ve druhé vlně už tenhle problém nemají. Zasáhla do ní výrazně vánoční sezona a Sloupenští cílí i na e-shopy s dárkovým sortimentem. „Křupavé červíky nakupují zákazníci pro své blízké jako menší dárek, který dokáže udělat hodně rozruchu,“ říká Eva. 

Jejich byznys není zvláštní jen svým obsahem, ale i tím, že jdou neprošlapanou cestou. Jak říká Libor, učí se sami na sobě. „Pro něco se rozhodneme, uděláme krok a pokračujeme, nebo jdeme jinam,“ konstatuje. Konkurence totiž nic podobného jako oni nedělá. To, co měl možnost ochutnat, například tyčinky s hmyzem, mu tolik nechutnalo. 

Chov potemníka moučného je čistší než ostatní živočišné výroby. Chová se v plastových přepravkách, kde je zasypán obilným šrotem. Čas od času je mu dodána čerstvá zelenina jako zdroj vody. Pro srovnání uvádí Eva, jak náročné na životní prostředí jsou jednotlivé typy produkce masa. Na vyprodukování jednoho kila proteinu se spotřebuje v případě hovězího 22 tisíc litrů vody, u vepřového 3500 litrů, u drůbeže 2300 litrů a v případě hmyzu 1 litr vody. Podobné je to s užitnou plochou, skot potřebuje 220 metrů čtverečních, vepři 55, drůbež 45 a hmyz 10 metrů čtverečných, aby vznikl kilogram proteinu. 

Než si ale lidi zvyknou změnit své stravovací návyky, potrvá to podle Sloupenských dvě až tři generace. I proto se snaží své červíky připravovat co nejchutněji. Aby se lidi jen nemuseli přemlouvat k tomu, že jedí zdravě a dělají něco pro přírodu, ale aby jim hmyz opravdu chutnal.  

Reklama
Reklama