Lidí jako je on je na světě pár desítek. Adam Dolník je člověk, kterému zavoláte, když se ocitnete v nepředstavitelné situaci: vašeho blízkého unesou a požadují výkupné. Globálně uznávaný odborník na terorismus a vyjednávání zakotvil po letech zpátky v Česku a rozhodl se pustit do nové výzvy – učit byznysmeny něco o tom, jak se jedná o život.
„Pojď, ty čubko… Co sis myslela, že je konec? Že za tebe zaplatili výkupné a teď tě pošlou domů? Prachy shrábli a tebe prodali mně. Pojď, dělej!“ Na světě ročně dojde asi k dvaceti tisícům únosů. Tenhle byl naštěstí jen dva dny dlouhý a fingovaný, odehrál se totiž před čtrnácti lety v rámci kurzu přežití pro novináře a humanitární pracovníky, který pořádá česká armáda.
Jeden z únosců, terorista z fiktivní republiky Magella, byl tehdy Adam Dolník. Unesená jsem v tom scénáři byla já, a to je taky důvod, proč si s Adamem v následujícím rozhovoru tykáme. Když na vás někdo uprostřed noci zkouší, jak dlouho vydržíte waterboarding, vrací se k vykání dost těžko.
Na armádních kurzech přežití býval Dolník několik let po sobě jako hostující terorista, člověk z praxe, který vojákům pomáhal dělat simulace co nejreálnější. Ve skutečném životě ale stojí na druhé straně. Je vyjednávač, který s teroristy, rebely, piráty a zločinci vyjednává o výkupném, životech rukojmích a jejich cestě na svobodu.
Dolník působil dlouho ve Spojených státech, v Austrálii, Singapuru, Velké Británii a Německu. Potkával se s pákistánským i afghánským Tálibánem, v Ugandě v terénu studoval třeba Armádu božího odporu. Několik let zastával pozici hlavního experta na vyjednávání únosů u Protiteroristického centra OSN v New Yorku, cvičí bezpečnostní složky a spolupracuje na výcviku vyjednávačů s americkou FBI nebo britským Scotland Yardem.
A posledních osm let pracuje pro soukromou společnost, která se zabývá vyjednáváním a záchranou rukojmích unesených v konfliktních oblastech. „Mám pořád sbalenou tašku a čekám na zavolání, kdyby byl potřeba vyjednávač,“ popisuje. Když telefon zazvoní, je ve svém živlu.
Těsně před tímhle rozhovorem jsi se vrátil z Afriky, to předpokládám nebyla dovolená?
Měl jsem případ.
A jak to dopadlo?
Dobře to dopadlo. Rukojmí se vrátil domů.
Kolikrát už jsi vyjednával o životě někoho jiného?
Mám za sebou víc než stovku takových případů.
A bilanci?
Zatím všechny dopadly dobře. Dosud jsem měl štěstí, což je kromě zkušeností a expertizy taky věc, kterou vyjednávač potřebuje. Ne všechno máš pod kontrolou.
Je to stres, mít cizí život ve svých rukou, neudělat při vyjednávání chybu, zároveň našlapovat v prostředí, kde spoustu faktorů neovlivníš?
V tom už jsem celkem klidný. Pro mě největší stres je čekání na telefon. Nevím, jestli poletím do Afriky, nebo do Jižní Ameriky, a nevím, jestli to bude za pět minut, nebo za pět týdnů, ale pořád musím být ready. Nonstop v pohotovosti, sbalený na cestu, připravený do pár hodin být na letišti. Když jsem pak v krizové zóně, tak nervózní nejsem, už se s opatrným sebevědomím soustředím na náš cíl, zachránit rukojmímu život, a na to, že to zvládneme.
Sebevědomí je při vyjednávání důležité?
Rodina uneseného nebo jeho zaměstnavatel to ze mě musejí vycítit, dodává jim to klid a odvahu. Jsem jejich partner, který jim pomůže dostat domů jejich dceru, syna, manžela, manželku. Musím mít jejich důvěru. Na rovinu jim říkám: Nebudu lhát, nebudu vám slibovat nesplnitelné, budou momenty, kdy mě za to nebudete mít rádi, budete chtít slyšet lepší zprávu, někdy nebudu mít hned odpovědi. Ale vždycky budu optimista, statistiky jsou na vaší straně.
Pro mě největší stres je čekání na telefon.
Jak funguje byznys s vyjednáváním o rukojmích?
Naprostá většina únosů je motivovaná finančně, jde tam o peníze. Kořeny má tenhle byznys už v sedmdesátých letech, kdy se začali bohatí lidé pojišťovat před únosy, hlavně v Jižní Americe. A pojišťovny si všimly, že v případě únosu rodina často vyjednávala sama, rodina zaplatila, rukojmí se ven nedostal, zaplatila znovu, částky byly astronomické, výsledky tragické…
V kontextu prevence se pojišťovny rozhodly zahrnout do svých produktů expertní službu, která podobně kritickou situací rodinu provede. Dnes je to trh, na kterém působí pár vysoce specializovaných společností s týmy profesionálních vyjednávačů, kteří jsou nonstop v pohotovosti.
Jsou s rodinami při vyjednávání až do momentu, kdy se rukojmí vrací domů. Vyjednávač je první, kdo se s ním setká, udělá s ním debrief, získá od něj všechny informace o zajetí, o únoscích. Připraví ho na setkání s rodinou, s blízkými.
Foto Michael Tomeš
Jak dlouho trvalo tvoje nejdelší vyjednávání?
Jeden tisíc a čtyři sta dní.
Mluvíš o trhu s únosy a výkupným. Má výkyvy jako jiné trhy?
Zažívá v různých vlnách třeba extrémní inflaci nebo převis poptávky. Výrazně to bylo vidět v době, kdy vrcholily útoky somálských pirátů. Problém nastal, když se otevřeně začaly angažovat státy – neumějí vyjednávat cenu, nemají nastavenou metodologii, zaplatit miliony eur pro ně není problém.
Španělé zaplatili obrovské peníze za unesené baskické rybáře, protože bylo před volbami a politici měli touhu ukázat, jak zachraňují životy a dostanou rukojmí domů. Načež somálští piráti začali unášet víc a říkat si o vyšší sumy.
V jeden moment pak bylo těch únosů tolik, že došli skuteční odborníci na vyjednávání a vyrojili se různí právníci nebo bývalí vojáci, kteří tvrdili, že mají zkušenosti a expertizu, ale neměli ani jedno a úplně pokřivili trh. Tím nám výrazně ztížili práci a ohrozili další rukojmí. Naposledy inflaci v únosech a vyplacených sumách způsobil i covid.
Covid?
Najednou jsme jako vyjednávači nemohli odletět do terénu a nezbylo nám než podporu při vyjednávání poskytovat po telefonu. Zavoláš si s klientem, rodinou, řekneš jim přesně, co mají dělat, oni ti to odsouhlasí, ale v momentě, kdy ten telefon zavěsí, tak začnou pochybovat. To se děje vždycky.
Když jsem tam s nimi, můžu jejich pochyby okamžitě rozptýlit, udržet jejich sebevědomí, že to, co dělají, je správně. Když jsem tam nebyl, byli nahlodaní a celkem rutinně se stávalo, že rodiny platily příliš velké částky a příliš rychle, musely zaplatit i dvakrát po sobě, ale zbytečně.
Jak se stanovuje cena za lidský život?
