Nabízíme skvělou práci, fantastické odměny a můžete stát u zrodu něčeho velkého. Na to lákají americké technologické firmy, které chtějí prorazit ve vývoji umělé inteligence. Taky ale dobře vědí, že jde o čas. A tak při náboru nových lidí rovnou hlásí i druhou stranu mince: „Jestli nechcete pracovat alespoň 72 hodin týdně, ani se nám neozývejte.“
Přesně takhle zní například inzerát společnosti Rilla, která v New Yorku vyvíjí systémy postavené na AI. Ačkoli části českého LinkedInu tiká oko při pomyšlení, že mladá právnička pracuje i 400 hodin měsíčně (tedy přes třináct hodin denně), v praxi to není až tak výjimečné a nejde jen o špičkové londýnské právní kanceláře nebo investiční banky.
„Hledáme lidi, kteří jsou jako olympijští sportovci, s posedlostí, s nekonečnou ambicí,“ cituje stanice BBC Willa Gaoa ze zmíněné společnosti Rilla.
Hlavně v technologickém světě startupů se model známý pod zkratkou 996 opět stává normou. Jednoduše jde o práci od devíti hodin dopoledne do devíti hodin večer, šest dnů v týdnu. Právě takový režim vydá požadovaných alespoň 72 odpracovaných hodin týdně. Měsíčně se to blíží ke 300 hodin.
Režim 996 původně vznikl asi před deseti lety v Číně, kdy se země proměňovala z výrobní linky světa v technologického obra.
Extrémní pracovní vypětí ale nebylo dlouho udržitelné a po vlně ostré kritiky a sebevražd zaměstnanců tamní úřady model 996 oficiálně zakázaly. Nikdy sice úplně nezmizel, ale nijak oslavně se o něm nemluvilo.
Teď je opět populární. A to nejen v Číně. Kultura 996 se už neskrývá, naopak je na vzestupu. Vývoj umělé inteligence jede ve vysokém tempu a firmy po celém světě hledají způsoby, jak ji využít a zpeněžit. Strach, že někdo jiný bude rychlejší, je velký. A to stupňuje tlak.
„Jsou to především AI společnosti, které mají financování venture kapitálem a snaží se dostat své produkty na trh dříve, než je někdo jiný předběhne. To je vede k myšlence, že pokud pracujete delší dobu, vyhrajete závod,“ vysvětluje pro BBC Adrian Kinnersley, který řídí náborové firmy v Evropě a Severní Americe.
Velkou roli v ochotě přijmout mimořádné pracovní nasazení hraje i fakt, že člověk může být u začátku něčeho velkého a získat zaměstnanecké akcie firmy. Přesně takové příklady ze Silicon Valley popisuje web PCMag, podle kterého společnosti, jako je OpenAI a mnoho dalších, zavedly pracovní režim 996.
„Pamatuji si, jak několikrát během pohovoru opakovali, že pracují tvrdě,“ cituje web PCMag osmadvacetiletou ženu, která v San Francisku pracuje v oblasti AI v jednom z rychle rostoucích startupů.
O 72hodinovém pracovním týdnu prý nebyla ani řeč, jednoduše proto, že se to očekává automaticky. Nastoupit do firem s rychlým růstem je dokonce tak atraktivní, že někteří lidé se vzdají i lépe placených míst s kratší pracovní dobou.
Prominentním příkladem může být technický ředitel Intelu Sachin Katti, který loni na podzim opustil svou špičkovou manažerskou pozici a přestoupil do OpenAI, kde má na starost navrhování výpočetní infrastruktury pro výzkum AI.
Hlavně mezi zakladateli je mimořádné pracovní nasazení běžné a vysoce překračují model 996. Jak takové zapálení s osmnáctihodinovou pracovní dobou vypadá v praxi, zdokumentoval mladý startupista z Austrálie Justin Lee v časosběrném videu, zveřejněném na LinkedInu, které v jeho komunitě vyvolalo vlnu obdivu. Ale také kritiku.
Dlouhodobě je taková pracovní zátěž neudržitelná pro zdraví a je i otázka, zda je to vůbec produktivní a efektivní.
O tom pochybuje například i Deedy Das, partner ve společnosti Menlo Ventures, venture kapitálové firmě, která má téměř padesátiletou historii investování do technologických podniků. Podle jeho slov je trvání na režimu 996 nejběžnější chybou, kterou mladí podnikatelé dělají.
Existují studie, které ukazují, že s rostoucím počtem hodin produktivita nejprve roste. Jakmile se ale dosáhne určitého prahu, který se pohybuje okolo čtyřiceti hodin práce týdně, začne opět klesat. Takže výkon, který člověk odvede z každé další hodiny, už je nižší.
Podle studie Michiganské státní univerzity, na kterou odkazuje BBC, může produktivita klesnout tak prudce, že člověk, který pracuje sedmdesát hodin týdně, podává prakticky stejný výkon jako ten, jenž odpracuje padesát hodin.
Ostatně přesvědčený o tom byl už před stoletím legendární americký průmyslník Henry Ford, když zkrátil pracovní dobu ve svých továrnách a zavedl na Západě dodnes běžně využívaný čtyřicetihodinový pracovní týden.
