Obchody za sto milionů eur už jsou pravidlem, nikoli výjimkou. Zmizely kravaty a obleky, a až to rozbalí umělá inteligence, postupně zmizejí i právníci, ovšem jen ti průměrní. Takto se mění práce advokátních kanceláři a řídící partneři právnických gigantů Dentons a Havel & Partners vám vysvětlí, proč se to všechno děje.
Tato smlouva představovala mezník vývoje v mladém, porevolučním Česku. Je svého druhu relikvií, předmětem s jistým místem v muzeu klíčových dokumentů tuzemského byznysu. A také už jako muzeální kousek působí. V tom smyslu, že nic podobného znovu nevznikne.
„Smlouva na privatizaci Škodovky měla odhaduji ne víc než několik desítek stránek, dneska by měla přes 300,“ připomíná Petr Zákoucký, řídící partner Dentons. „Věci jsou nyní sice komplexnější, ale taky dražší a časově náročnější. Je tu snaha po dokonalosti, která je ovšem často nesmyslná, protože dokonalost neexistuje.“
Vedle sedící Jaroslav Havel hned s úsměvem doplňuje, že je řeč o jejich obchodních partnerech, protože jím řízená advokátní kancelář Havel & Partners zastupuje mimo jiné Volkswagen Group. U jednoho stolu se tedy potkávají dva mužové, kteří jsou více než oprávněni hovořit o všech aspektech práva v Česku.
Samozřejmě včetně toho byznysového, neboť se za své dlouhé praxe zásadním způsobem podíleli na zásadních dealech. Zákoucký v čele největší zahraniční kanceláře v tuzemsku, Havel jako šéf největší české právnické firmy, již sám vybudoval.
S byznysem rostou i oni sami, což potvrdí souhra náhod, když Zákoucký mezi řečí povídá: „Zrovna dneska děláme nabídku za tři miliardy eur v šesti zemích, ale že bychom kvůli tomu museli mít speciálně ořezané tužky nebo košili vyžehlenou natřikrát? Když člověk před pěti lety dělal na projektu za sto milionů eur, lezly mu oči z důlků, ale věci se zrychlují, objemy rostou. Řemeslo zůstalo stejné, jinak se změnilo všechno.“
A to nejen počet nul na smlouvách či míra formálnosti. Jakkoli jsou advokacie a právo z principu konzervativní, nástup AI či ChatGPT způsobí revoluci i zde. Oni dva o tom ovšem nehovoří s obavami. Překotné změny podle dvojice Havel–Zákoucký ohrozí ty méně úspěšné, nikoli ty, kteří se usídlili v nejvyšších patrech.
K našemu rozhovoru pod střechou Šporkovského paláce proto dobře sedí, že se za jejich zády otevírá panoramatický výhled na Prahu. Ten je zároveň stejně široký jako požadavky tuzemské elity včetně nejbohatších Čechů, již se v jejich kancelářích pravidelně objevují.
Foto Jan Mudra
Petr Zákoucký vlevo, Jaroslav Havel vpravo
Co bylo před dvaceti lety zásadně jinak?
Petr Zákoucký: Ještě lépe to vynikne ve srovnání s časy před čtyřiceti lety, protože Jarda i já jsme poznali lidi, kteří tohle zažili. V bývalé kanceláři v Londýně pamatuju kolegy, již pracovali dvě hodiny denně na klienta – bylo zakázané dělat a fakturovat víc, vycházelo se z toho, že máte studovat, číst judikaturu a podobně.
Když jste dřív chtěli jít za právníkem, volalo se panu doktorovi, a pokud měl pan doktor zrovna čas, zásadně nikdy nechodil ke klientovi. A vždycky měl na sobě oblek a kravatu. Dnes některé kanceláře, naštěstí ne ta naše, pracují osm hodin denně na klienta. A když vám někdo řekne, že by potřeboval, abyste zítra skočil do letadla a dorazil do Sydney, no tak si vezmete džíny a skočíte do letadla.
Jaroslav Havel: Právnické firmy jsou čím dál větší, musí se specializovat na všechno a také se od nich čeká byznysový přesah i to, že budou umět svoje služby dodat rychleji a komplexnější. Klient čeká, že pochopíte všechny souvislosti, nebudete se moc vyptávat, sami dáte všechno do kontextu. A tohle dokáže jen pár kanceláří, jež najdou nejlepší lidi hned po škole a perfektně je vycvičí. Právníky, kteří tomu jsou pořád ochotní hodně obětovat.
Kdo je dnes špičkou v oboru?
PZ: Věci jsou komplexnější a navzdory technologii paradoxně delší, negociace zabírá víc času. Jako ta smlouva na privatizaci Škodovky. Konzultační firmy mají i desítky tisíc advokátů, ať už na jednotlivých trzích, nebo globálně. Proto musíte konkurovat chytře. Přemýšlet, čím jste jiní než ostatní.
Mimochodem, byla ta desetistránková smlouva dobrá?
PZ: Když se podívám na to, jak Škodovka prosperuje, a o žádném sporu jsem neslyšel, tak si myslím, že právě v tom je krása – většina smluv se píše proto, aby se strčila do šuplíku. Je to jako předmanželská smlouva, tu také píšete s tím, aby v šuplíku zůstala navždycky. Teprve když se věci pokazí, tak se vytahuje.
Jak tedy poznat dobré právníky?
