skip to main content

Pražská náplavka otevřela oči. Hledí dovnitř i ven, říká architekt

2 minuty čtení

Tenhle pohled se hned tak neomrzí.  Z jedné strany vyhlížíte přes obří tlustou čočku protější nábřeží a Hrad. Zvenku zas máte pocit, že hledíte kulatým oknem do velké ponorky. Praha zpřístupnila oživenou náplavku na Rašínově nábřeží i na protějším Hořejším nábřeží na Smíchově. A čekání stálo za to.

Během několika měsíců se povedlo vyčistit 20 kobek a bývalých skladů dřeva, které teď začnou sloužit jako bary, ateliéry nebo taky městská knihovna. Do budoucna mají přibýt ještě plovoucí lázně.

U příležitosti otevření zrekonstruovaných prostor jsme si povídali s autorem celého projektu přeměny náplavek, architektem Petrem Jandou ze studia brainwork.

„Kobky se snaží o maximální možné propojení interiéru s prostorem náplavek, jejich řešení je v tomto ohledu jakoby funkcionalistické, jakkoli to může znít bizarně,“ vysvětluje. Původní nápad vznikl už před 10 lety, kdy se náplavkám začal věnovat.

„Tehdy na ještě neobjevených náplavkách setrvával relativně pustý stav, způsobený povodní v roce 2002. Správu prováděla firma Parking Praha, která vyhrála výběrové řízení se záměrem provozovat na jejich ploše placené parkoviště. Později se náplavka začala i kulturně a společensky využívat. Její popularita vzrostla natolik, že složka občerstvení najednou přerostla význam původní a autenticky cenné kulturní polohy.“

Cílem projektu revitalizace proto bylo vytvořit veřejný prostor, který je v první řadě udržitelný a služby v něm nepřebíjejí společenský rozměr.

„Fáze, ve které se nacházíme nyní, by se vlastně s nadsázkou dala nazvat mírnou devitalizací,“ pokračuje Janda. „Chceme přesunout provoz náplavek z večerních letních hodin do celodenního a celoročního potenciálu a dostat život a obsah také na nově rekonstruované smíchovské Hořejší nábřeží. Všichni zúčastnění nájemníci jsou v pozici nositele obsahu a zároveň provozně propojení s komerční stránkou věci.“

Reklama

Právě střet s komerční sférou byl jedním z nejnáročnějších aspektů celého projektu. „Je složité promítnout jemný a autentický společensko-kulturní koncept do prostředí, kde se střetává velké množství zájmů jednotlivých provozovatelů a které má potenciál jedněch z nejlépe komerčně využitelných prostor v Praze,“ popisuje architekt hlavní úskalí spojená s oběma náplavkami.

„Navíc nemají prozatím konzistentní správu, propojující nábřežní prostory a okolní lodě do jednoho komponovatelného souboru. Do budoucna by mohly pomoct navrhované plovoucí prvky terminálu a lázní.“

Svůj vlastní přínos Janda interpretovat nechce, dílo by podle něj mělo mluvit bez návodných vysvětlení.

„Snažili jsme se ale o maximální možné propojení interiéru s prostorem náplavek. Plovoucí prvky rozvíjejí podstatu moderní reinterpretací konstrukčních lodních principů, používají mimikry pro splynutí se svým prostředím, ale zároveň v celku sebevědomě koexistují.

Praha tak získala unikum, které ve světě nemá obdoby. „Řešení nábřežních a pobřežních partií vychází v každém městě z jiného kontextu, ovlivněného napojením na městskou strukturu, orientací ke světovým stranám, vazbou na přítomného genia loci, výhledové dominanty a proporce řeky,“ dodává Petr Janda a neskrývá radost z výsledků práce celého svého studia.

„Mám pocit, že se nám podařilo nalézt řešení vyvážené, autentické a nezaměnitelné.“

Reklama
Reklama
Reklama