Nerudova ulice na Malé Straně vede na Hrad, je jednou z nejdůležitějších tepen turistického Česka, je to ulice krásná a romantická, ale… Že by to byla zrovna přehlídka toho nejlepšího, co se dá v Praze vidět a koupit, to tedy zrovna ne. Výlohy a obchody jsou směsí asijských večerek, trdelníků a turistického kýče. Výjimky pohledat.
Jedna výrazná tu ale přeci jen je. Za posledních pár měsíců se z Nerudovy ulice stala ulice Pražské čokolády. Nejde si toho nevšimnout. Před pár týdny tu otevřel už třetí obchod s čokoládou, za rohem v Thunovské před Zámeckými schody je dokonce čtvrtý.
Všechny patří pod křídla Pražské čokolády s velkým P – firmy, která má už osm obchodů v Praze a jeden právě otevírá v Dubaji, o dalším vyjednává v Saúdské Arábii v Rijádu. Jak se to stane, že nejatraktivnější turistickou ulici Česka opanuje ne zrovna úplně typicky česká věc – čokoláda?
Čokoládovou ulici z Nerudovky udělali Silvie Steinerová a Petr Kovařík. Jejich jména stvořila značku luxusní čokolády Steiner&Kovarik a je na první pohled vidět, že se spojili nejenom v byznyse, ale taky ve společném životě. Aby rodiny nebylo málo, společníkem je také Jiří Polanský s funkcí švagr.
Čtěte také: Švýcarsko, Německo, Irsko. Kde se sní ročně nejvíc čokolády?
„Celý život dělám něco pro turisty v Praze, otevírala jsem první obchod Swarovski nebo Fabergé, ale jednou jsem chtěla mít také svůj vlastní produkt, který vydrží a bude sympatický,“ vypráví v čokoládovém bistru kousek od zatáčky na Pražský hrad sympatická opálená blondýna Silvie. To ona rozjela byznys s čokoládou, kterou si nejdřív nechala vyrábět, ale když jí do života a do byznysu vstoupil Petr Kovařík, začali českou a pražskou čokoládu vyrábět sami. Pro turisty, pro firmy, ale i pro české zákazníky. Dnes se ve sladkém byznysu obrací přes pětatřicet milionů korun ročně a pracuje tu pětatřicet lidí. A firma dál roste.
Silvii, která se k čokoládě dostala vlastně jako k marketingovému nápadu, evidentně nikdy nechyběla odvaha – se svými prvními výrobky se dostala rovnou do duty free shopů a sky shopu ČSA na pražském letišti, dnes tam má firma několik vlastních prodejen a kiosků. Na začátku, před skoro 11 lety, oprášila zapomenutou českou čokoládovou značku z Teplic Nachfolger, která je starší než Orion. Brand funguje dodnes, ale nejluxusnější produkty, které najdete v regálech v Nerudově, na letišti, v pětihvězdičkových hotelech nebo v Dubaji, už nesou značku partnerské dvojice.
Čtěte také: S čokoládou budete chytřejší i zdravější. Pravda, nebo mýtus?
Ta se nedávnou vrátila ze Salvadoru, kde chce na vlastním pozemku pěstovat kakaové boby. „Kakao ze Salvadoru je mimořádně dobré, i když ne tak známé. Chceme dělat věci kvalitní a dobré a taky takové, které mají blízko k lidem. To je náš postoj, naše filozofie. Nevěřím moc na fair trade, protože ten kolikrát úplně fair není. Naším snem je mít přímý vztah k lidem, kteří kakao pěstují, rozumí mu a dávají mu duši,“ říká Petr.
V plánu je vypěstovat si na vlastním polovinu kakaových bobů, které potřebují, a jen tu druhou kupovat na burze. „Našli jsme si pozemky a plantáže, ale teď dostala přednost Dubaj a náš malý obchod v tamním velkém shopping mallu. Do Salvadoru se ale vrátíme asi příští rok a dotáhneme to,“ říká Petr.
Ani on není jako absolvent oboru Obchod a podnikání se zemědělskou technikou na České zemědělské univerzitě rozený čokoládový odborník. Do čokolády přišel ze světa aut, z Mazdy, ale za těch pět let, co pomáhá Pražské čokoládě k většímu rozmachu, se z něj odborník stal.
„Dobrá čokoláda musí mít aspoň 32 procent kakaové hmoty, abyste jí vůbec čokoláda mohli říkat. Také ji tak vyrábíme a je to pouze kakaové máslo nebo prášek. Podle legislativy by ale stačilo 25 procent, což je třeba Milka, ale dle mého to není dostatečné, a když máte mlsný jazyk, tak je to cítit. Nic nechceme šidit, nesmí se přimíchávat žádné rostlinné oleje, což přitom legislativa také dovoluje. Ale nejde jen o procenta, hlavně musí být ze špičkového kakaa. Ta naše je ze směsi bobů z celého světa, hlavně z Ghany, Ekvádoru a v budoucnu snad i ze zmiňovaného Salvadoru,“ vysvětluje Petr.
„Náš nejoblíbenější produkt, mandle v čokoládě nebo ve skořici, mandle pocházejí z Kalifornie, skořice z Celjlonu. Mandle bychom si rádi v budoucnu taky pěstovali sami,“ plánuje.
Čtěte také: Čokoláda, v jakémkoli tvaru chcete. To je sladký byznys Jindřicha Fikara
Exotické suroviny se ale pak zpracovávají na docela prozaických adresách. V bývalých garážích ve Slatinkách na Moravě a dnes taky v malé výrobně v pražských Holešovicích. Firma vyrábí skoro 90 produktů a zrovna tento týden k nim přibyl potenciální hit letošní sezony. Globuli Carolini, Karlovy koule, mají kousek od Pražského hradu připomenout nejslavnějšího českého panovníka Karla IV. a jeho letošní velké výročí.
Žádný marcipán jako v těch Mozartových tady ale nehledejte. „My jsme chtěli udělat něco typicky českého, z našich surovin, vyvíjíme tento recept již dva roky s VŠCHT s katedrou sacharidů a cereálií a také jsme zaměstnali kolegyni, v té době studentku, která u nás dělala diplomovou práci,“ popisuje Petr.
A tak Pražská čokoláda, která udělala z Nerudovy čokoládovou ulici, smíchala pro Karlovy koule švestky, mák, a aby se to rýmovalo, tak taky tuzemák. V Česku jsou koule v bílé a tmavé čokoládě, pro Dubaj ve speciální zlaté.
