Když se Bono při večeři se Stevem Jobsem a jeho dcerou zeptal, zda počítač pojmenoval po ní, Lisa očekávala další z řady otcových výmyslů. K jejímu překvapení však Jobs frontmanovi U2 řekl: „Ano, jmenuje se po ní.“
Počítač Apple Lisa byl představen 19. ledna 1983 a jednalo se o přelomový stroj. A také to byl naprostý propadák.
Můj otec si musel obléknout laboratorní plášť, aby ho v polovině 70. let pustili do obrovské místnosti s drahým sálovým počítačem na elektrotechnické škole v Liptovském Hrádku. První digitální počítač na střední škole v bývalém Československu. Mít něco takového doma bylo nemyslitelné. Za oceánem se však tou dobou již psala nová kapitola v historii počítačů.
Časopis Time ve svém vydání z 3. ledna 1983 poprvé v historii označil za osobnost roku neživý předmět – počítač. Magazín připomínal, že éra osobních počítačů (PC), kterou již v roce 1975 odstartoval stroj Altair 8800 a také mnohem známější Apple II, nabírá na stále větších obrátkách a lidstvo je na pokraji historické změny.
O další novince společnosti s nakousnutým jablkem se však Time zmínil jen okrajově, protože ještě nebyla na trhu.
Počítač Apple Lisa byl představen až o dva týdny později – 19. ledna 1983, tedy téměř přesně před čtyřiceti lety. A zdálo se, že spolu s ním končí éra experimentování nadšenců, kteří stále čekali, až se jejich systémy stanou standardem, definitivně proniknout do amerických domácností a vydělají výrobcům jmění.
Lisa měla rozhodně našlápnuto k úspěchu – do značné míry totiž připomínala počítače tak, jak je známe dnes. Obzvláště proto, že jako první přišla s „uživatelsky přívětivým“ grafickým rozhraním, ve kterém se uživatel pohyboval myší.
Deset tisíc bylo příliš mnoho
V roce 1985 už překročil počet počítačů ve Spojených státech hranici deseti milionů. Ambiciózní Lisa z nich však tvořila méně než jednu tisícinu. A to přesto, že o ní časopis Byte o dva roky dříve napsal, že se jedná o „největší skok ve vývoji počítačů za posledních pět let, díky němuž Apple výrazně předstihl konkurenci“.
Co se tedy pokazilo? Časopis Byte našel odpověď i na tuto otázku. Autor článku se totiž pozastavil nad vysokou cenou přístroje s dílny Applu – 9995 dolarů. „Ve společnosti Apple si jistě uvědomují, že většina lidí bude velmi zvědavá, zda se objeví podobně schopný, ale levnější počítač.“ Kromě vysoké cenovky (dnes by to bylo asi 670 tisíc korun) recenzenta zrazovala i ne zrovna oslnivá rychlost.
Možná ještě víc se však na selhání projektu podepsal fakt, že Steve Jobs byl z týmu Lisa odvolán a v roce 1983 už pracoval na novém produktu Apple Macintosh. „Přestože Jobs Lisu veřejně chválil, dělal ve společnosti Apple vše pro to, aby úspěch projektu podkopal ve prospěch svého Macintoshe,“ řekl Forbesu bývalý spolupracovník Billa Gatese Steven Snyder, který byl osobně svědkem představení Lisy.
Let’s Invent Some Acronym
A byl to právě čtyřikrát levnější Macintosh, který Jobs představil o rok později, jenž nakonec éru komerčně úspěšných osobních počítačů skutečně odstartoval – se slavnou bombastickou reklamou ve stylu Orwellova románu 1984.
Dokonce i konkurence od IBM, „pécéčko“ a jeho neznačkové klony, si vedly mnohem lépe než Lisa. Přitom Lisa měla lepší funkce než Macintosh, například chráněnou paměť, multi-tasking, numerickou klávesnici nebo lepší monitor. Systém byl také uložen na harddisku, ne jako u Macintoshe na disketě.
Nicméně za dva roky od představení se Lisy prodalo jen deset tisíc kusů a Apple nakonec tento svůj neúspěšný projekt ukončil v srpnu 1986. A v roce 1989 společnost údajně vyhodila tisíce neprodaných Lis na skládku v Utahu.
Ačkoli mnozí tvrdili, že Jobs si jméno vybral podle své nemanželské dcery Lisy Brennan-Jobs, on sám to dlouhá léta popíral. Zřejmě i proto, že byl donucen tým kolem Lisy opustit a poté se aktivně snažil projekt potopit.
Oficiální verze společnosti zněla, že se jedná o zkratku „Locally Integrated Software Architecture“. A IT komunita si vymyslela vlastní slova ve zkratce LISA – „Let’s Invent Some Acronym“, tedy pojďme prostě vymyslet nějakou zkratku.
Lisa Brennan-Jobs, jejíž matka Chrisann opustila Jobse krátce poté, co s ním čekala dítě, však ve své autobiografii Small Fry napsala, že počítač byl skutečně pojmenován po ní.
Její otec to před ní potvrdil, když oba seděli na večeři s Bonem v roce 2005, kdy jí bylo 27 let. „Když se ho na to Bono zeptal, čekala jsem, že otec řekne – ne, bylo to po bývalé přítelkyni, nebo nějakou jinou z verzí, která už se léta šířila.“ Tentokrát si však její otec nevymýšlel.
Nakonec to Jobs ostatně přiznal i veřejně – ve svém životopise, který sestavil Walter Isaacson: „Jistě, ten počítač byl pojmenován po mé dceři.“