Čerstvě šestý nejbohatší muž Česka s majetkem 84 miliard korun a majitel druhé největší elektrárenské skupiny v zemi Sev.en Energy Pavel Tykač nemá problém se zdaněním svého byznysu, podle jeho slov podělení se se společností považuje za samozřejmé.

„Není možné, abychom mohli být spokojení v zemi, které se nedaří a kde jsou všichni nespokojení,“ říká ve velkém titulním rozhovoru pro aktuální číslo Forbes po osmi letech vlastník skupiny, která loni vydělala (EBITDA) 4,5 miliardy korun.

Jedním dechem ale dodává, že před pár lety, kdy uhelný byznys každý odepisoval a on jako jeden z mála i přesto investoval miliardy do uhelných elektráren, se o jeho byznys nikdo nezajímal.

„Naopak ti, co si přáli, abychom tu nebyli, chtěli, abychom doslova chcípli co nejdřív. Ale teď, když se nám daří, se najednou zajímají,“ říká Pavel Tykač v rozhovoru, který vznikal na konci září a konkrétní parametry windfall tax, nebo přesněji zdanění mimořádných zisků, ještě nebyly na stole.

To se změnilo ve čtvrtek, kdy ministr financí Zbyněk Stanjura se zpožděním několika týdnů představil přesný návrh této daně. Daň se má týkat energetických firem, rafinerií a bank. Stát si od ní v příštím roce slibuje 85 miliard do státního rozpočtu, které chce použít na zmírnění dopadů energetické krize na občany.

Nabízíme vám proto část rozhovoru s Pavlem Tykačem z aktuálního říjnového čísla Forbes, ve kterém jsme se kromě zdanění byznysu bavili o energetické krizi i morálních hodnotách.

Šestý nejbohatší Čech Pavel Tykač | Foto Anna Kovačič

Neobáváte se toho, že přijde čas, kdy si na vás začne veřejnost jakožto na majitele elektrárenské skupiny ukazovat?

Vezměte si, že jen tady v Česku zaměstnáváme čtyři tisíce lidí, po celém světě to je násobně víc. Některé lidi zde zaměstnáváme už desítky let a myslím, že se k nim chováme slušně. Což potvrzují i průzkumy spokojenosti se zaměstnavatelem, z čehož mám jen radost. Je také pravdou, že dnes už dvě třetiny nebo i tři čtvrtiny zisku vytvářím mimo hranice České republiky. Ale abych odpověděl. Osobně se vážně nesetkávám s tím, že by na mě někdo ukazoval.

Ptám se proto, že stát už na vás ukazovat začal. A teď nemyslím konkrétně na vás, jako spíše na energetický sektor, kdy se mluví o zdanění mimořádných zisků. Měl byste problém se rozdělit?

Vůbec ne. Podělení se považuji za samozřejmé, protože ve chvíli, kdy se děje v ekonomice to, co se děje, tak je vlastně nemožné, abychom zůstali stát stranou. Nemůže to být jinak.

Druhou věcí je samotná definice mimořádného zisku. Osobně si totiž nemyslím, že by šlo o něco mimořádného. Evropa se totiž vydala úplně nesmyslnou cestou a 95 procent mainstreamu i politiků bylo o takové cestě hluboce přesvědčeno. Já jsem ale byl přesvědčený, že je to celé omyl, a vydal jsem se jinou cestou.

O tom, že se na všem chceme podílet, není sporu. Ale naše zisky opravdu nejsou nijak závratné i z důvodu, že nám pomáhají zaplatit investice.

Vsadil jsem na své přesvědčení a vsadil jsem i hodně peněz. Navíc v době, kdy jsme opravdu ryli obličejem v zemi. Takže teď, kdy nám to vlastně vyšlo, jsem vždy, když slyším spojení neočekávaný nebo nepřiměřený zisk, dost naježený.

Tehdy jsme prostě jen nepodlehli stádnímu uvažování a nemysleli jsme si, že Evropská unie má ve všem pravdu. Nerad bych ale, aby tato část odpovědi zastínila to, že jsem i přes to vše připravený se rozdělit.

Vede vás k tomu svědomí?

Není přece možné, abychom nevnímali to, co se kolem nás děje. Není možné, abychom mohli být spokojení v zemi, které se nedaří a kde jsou všichni nespokojení. O tom, že se na všem chceme podílet, není sporu. Ale naše zisky opravdu nejsou nijak závratné i z důvodu, že nám pomáhají zaplatit investice. Vždyť jeden jediný filtr pro snížení emisí stojí miliardu korun a opravy kotelen a strojoven stojí další stovky milionů.

A kdyby daň byla zavedená, co by to znamenalo? Omezili byste tyto investice, ukrojili si ze svého zisku, nebo ji promítli do konečných cen pro zákazníky?

Možná od každého trochu. Nevím teď, jak daň bude formulovaná nebo jak bude razantní. Zajímavé ale je, že když se nám nedařilo, tak si nás nikdo nevšímal. Naopak ti, co si přáli, abychom tu nebyli, chtěli, abychom doslova chcípli co nejdřív. Ale teď, když se nám daří, se najednou zajímají.

Přitom my jen letos odevzdáme na daních v podobě emisních povolenek 25 miliard korun do státního rozpočtu. A to není zdaleka jediná daň, kterou každoročně přispíváme státu. Letos to bude celkově dělat nějakých třicet miliard, to není nízké číslo. 

Do toho zmíněné investice a přijdete k tomu, že vlastně ani není co danit. I proto za mnou už dlouho nebyl finanční ředitel s tím, že bychom si mohli vyplatit dividendu.

Celý rozhovor o energetické krizi i o tom, kolik Sev.en Energy dnes vydělává, najdete v online podobě v naší premium sekci nebo v aktuálním říjnovém čísle Forbes, které je od čtvrtka na stáncích.

Ramba
Vydání Forbesu Ramba