Teorií o tom, jak dokonale zvládnout předání rodinného byznysu, najdete spoustu, praxe ale nakonec může být mnohem jednodušší. „Jak to funguje? Tak, že tam táta není,“ říká třeba Kateřina Kadlecová. Letos tomu bude deset let, co převzala od rodičů úspěšnou firmu USSPA na výrobu vířivek: „Šli jsme na to intuicí a vyřešilo se to poměrně rychle.“
Kadlecová, členka
našeho žebříčku nejvlivnějších žen Česka, na tyto chvíle
zavzpomínala na summitu Forbes Rodinné firmy 2021, který právě
probíhá v Mariánských Lázních. Generační předávání bývá
často prezentováno jako velká věda – otázkou je, zda to někdy
není na škodu.
Protože u USSPA to naopak žádná věda nebyla.
„Najednou nás s
mamkou postavili před hotovou věc. Zároveň jsme to cítili tak,
že by dělalo zlou krev, kdyby tam táta docházel a dával nějaké
rady. Takže jsme se dohodli: Dobře, odejdeš a už nepřijdeš,“
říká CEO a spolumajitelka firmy Kadlecová. „Jestli má vůbec
klíče od fabriky? Vlastně nevím! Ale vždycky se tam nějak
dostane,“ usměje se.
Foto Michaela Szkanderová
Úsměvy si v rodině
mohou dovolit, v jejich případě se vazby nepřetrhaly a byznys
vzkvétá víc než kdy dřív. USSPA má za sebou výborný rok:
pandemie sice poničila cestovní ruch, ale zároveň volnočasové
aktivity přesunula k lidem domů, do čehož vířivky z
Orlickoústecka přesně zapadají.
„Všichni jsme
pochopili, že si sakra potřebujeme odpočinout, zvlášť když se
nikam nedostaneme. Takže pandemie nás obrovsky nakopla. Je to
fofr,“ říká Kadlecová. „Už předtím jsme měli krásně
nakročeno a tohle nás ještě připostrčilo. Těžká doba, ale
pěkně jsme tím profrčeli.“
Proto už chystají stěhování do nových výrobních prostor a těší se na zdvojnásobení produkce. Čímž se zase vracíme o deset let zpátky. Kdo ví, co by se s USSPA dělo nyní, nebýt momentu, kdy Kateřina a její manžel Jan najednou dostali úkol, před nímž nešlo couvnout…
„Byly to náročné roky, táta byl i starostou v obci a snažil se dělat to nejlepší tam i ve firmě. Už toho měl dost a řekl nám: Mně bude šedesát, už byste fakt měli dostat s Honzou prostor,“ vzpomíná dnešní šéfka. „Navíc jsme tam byli prakticky od začátku, s firmou jsme rostli. Táta to teď formuluje tak, že nám dal prostor, ale tehdy toho měl plné zuby.“
Foto Michaela Szkanderová
Což může být dobrá inspirace pro ostatní. Když předávat, tak pořádně. Žádná polovičatá řešení. A hlavně žádné návraty otců zakladatelů zpět do akce poté, co si užijí volno, zahrají si golf a najednou zjistí, že by vlastně klíče od fabriky chtěli nazpátek.
„Táta si
odpočinul a místo toho, aby si zahrál golf, si to hřiště
postavil. Udělal si nový projekt a zabavil se tím. Myslím, že
tohle nám to zachránilo,“ vyprávěla Kadlecová na summitu
Forbesu. „Uvolnili jsme si navzájem hřiště. Neúkoluje mě, to
fakt ne. Skončilo to tím, když odešel. “
Dnes vzpomínky působí idylicky, na každém nebi se však prohánějí mraky. Někdy nepatrné, jindy černé se sršícími blesky. A USSPA nebylo výjimkou. „Ve firmě jsme předtím měli partnerské vztahy, to ovšem neznamená, že jsme nebyli schopní se o ledacos pořádně pohádat. Tak jako v rodině. Táta cholerik, já jeho obtisk… Ale věci jsme si vyříkali, fungovalo to.“
A teď to funguje
ještě lépe. Rodinné debaty u Kadleců se u vína vedou tak trochu
mimoběžně, jak CEO firmy vyprávěla v rozhovoru se šéfredaktorem
Forbesu Petrem Šimůnkem.
„S Honzou si strašně rádi rovnáme naše nápady a myšlenky v hlavě, ale vypadá to následovně: Hrr z naší strany, hrr z tátovy,“ líčila. „On nám řekne: Super, dobře to děláte, jenže nám teď nedovezli to semeno a trávu, co jsme potřebovali – a jede si svoji golfovou část. Ale on vyslechne nás a my jeho. Což je vlastně dobré.“
Ona sama už přemítá, jak na podobnou situaci připravit další generaci. Zároveň pečuje o odkaz generací předchozích, konečně totiž zkompletovala knihu Kuchařka pro vnučky, která vychází z receptů její babičky Elišky Maixnerové: „Slíbila jsem jí, že to vydám se vším všudy, že si to zaslouží. Je to srdeční záležitost. A k rodinným firmám se hodí.“
