V počátcích své kariéry se architekt Jiří Řezák z ateliéru Qarta Architektura podílel po boku věhlasného španělského architekta a urbanisty Ricarda Bofilla na přeměně Karlína. Od té doby má za sebou řadu významných a často i výrazných realizací včetně například domu Fragment u metra Invalidovna, na kterém Qarta pracovala spolu s Davidem Černým.
A v současnosti pracuje na návrzích dalších velkých projektů pro špičky českého byznysu. Ať už je to Dům Radost, který se na Žižkově chystá revitalizovat rodina Valových, projekt Meta Modřany pro KKCG Real Estate, rezidenční projekt Jitro, který staví společnost PSN, nebo urbanistická studie na pozemky letiště v Letňanech pro skupinu PPF.
„Na českém realitním trhu se absolutně přirozeným způsobem vyprofilovaly extrémně silné osobnosti a špičkové firmy, které si vybudovaly špičkové profesionální týmy lidí, srovnatelné se Západem,“ říká v rozhovoru pro Forbes Řezák.
Když jsem nedávno šel kolem Fragmentu, říkal jsem si, že do toho místa ten dům zapadá pořád víc. Jak se vám jako spoluautorovi s odstupem času líbí?
V Karlíně sedíme už hodně dlouho a zároveň jsme v počátcích celé revitalizace Karlína mohli spolupracovat s Ricardem Bofillem, takže znalost toho místa je fakt dlouhá. Pamatuji si, jak to tady vypadalo kdysi a jak se to postupně začalo měnit z toho starého, továrního Karlína, kam se dřív moc nechodilo, a propojovat se s Rohanským nábřežím a s Libní.
Mám hrozně rád, když vidíte místo, které nebylo vůbec na seznamu nějakých privilegovaných městských čtvrtí a pak někdo kompletně změní jeho tvář. No a v místě Fragmentu to byla právě takováto jedinečná příležitost. Stýká se tam modernistická část Invalidovny a jejího experimentálního sídliště z jedné strany a klasický Karlín ze strany druhé.
Historie toho místa je neuvěřitelně zajímavá, bylo tam obrovské pohřebiště z třicetileté války, vojenský prostor s Invalidovnou a tak dále.
A díky tomu, že tam Marcel Soural otevřel stavidla, dal nám možnost vytvořit tam něco ikonického. A zároveň něco, co komunikuje s Invalidovnou a co postupně doplňují klasické městské bloky. S touhle myšlenkou nám to ostatně tehdy na IPR (Institut plánování a rozvoje, pozn. red.) povolili, že v určitém místě můžete za nějakých okolností vždy umístit nějaký signifikantní prvek. A myslím, že se to povedlo.
Foto: Qarta
Foto: Michael Tomeš
Foto: Qarta
Dá se říct, že ten dům bude fungovat ještě lépe, až se dostaví zbývající zástavba kolem něj?
Důležitá je jakási míra překvapivosti. Když přijdete do Karlína a narazíte na budovu Butterfly od kolegy Vítka Másla a CMC Architects, tak vás to překvapí, protože je to budova, kterou v té klasické zástavbě nečekáte. Ve velkých zahuštěných městech jsou ony zajímavé a zásadní budovy někdy schované uprostřed normální zástavby a to pak dělá ten wow efekt.
Takže si myslím, že až se dostaví celý Rohan a doplní se propojení, které začíná starým Karlínem a končí Doky u Libeňského mostu, tak vznikne stoprocentně ucelená městská čtvrť, která je ohraničená jasnými faktory, a v ní budou ta překvapivá místa, která vás budou něčím bavit. Jako právě Fragment.
Když jsme u Trigemy, tak s tou spolupracujete i dál. Třeba na projektu nad stanicí metra Invalidovna. Když jsem tenhle plán nedávno probíral s Marcelem Souralem, tak o něm mluvil zatím trochu nekonkrétně, ale zároveň říkal, že to bude velmi zajímavá stavba. Co tam chystáte?
Ono se o tom ještě nedá moc konkrétně mluvit, protože nemáme všechna povolení. S Marcelem spolupracujeme dlouhodobě už od prvotních projektů, teď spolu například děláme dvě věže v Kamýku a připravujeme právě projekt na Invalidovně, kde jsme jako Qarta vyhráli soutěž. Budova bude pro to místo charakteristická a má navíc jeden silný atribut, a to že je přímo nad metrem. Takže to bude určitě zajímavé.
Navazuje to navíc na stávající urbánní osu předcházející výstavby a podle mě i velmi kvalitního veřejného prostoru kolem tramvajové zastávky. Tam zase vznikne taková piazzetta, určitě zase s nějakou uměleckou instalací. Na to se těšíme.
Po vašich projektech vlastně stačí jet linkou metra B, protože na Českomoravské se nedávno otevřela zrekonstruovaná stanice metra, na které jste také pracovali.
Stanice metra je hotová, ale k tomu se tam připravuje poměrně velký projekt, který zasahuje až k O2 aréně a do budoucna bude vytvářet nové náměstí před O2 arénou, doplněné domovním blokem.
Původně jsme si mysleli, že to tím metrem zakončíme, ale teď už se blížíme k povolení celé dostavby toho bloku kolem autobusového nádraží a do budoucna i vzniku nového náměstí před O2 arénou.
Tam je investorem Kaprain?
Je to tak. Jde o území mezi obchodním centrem, výstupem ze stanice metra a O2 arénou. Veškeré ty prostory se změní k lepšímu. Veřejný prostor dostane správný charakter, protože to místo si velkorysý veřejný prostor zaslouží.
Pokud se do haly vejde nějakých sedmnáct tisíc lidí, tak tomu musíte uzpůsobit předprostor. Vedla se o tom dlouhá, ale plodná diskuse a dopracovali jsme se k tomu, že dokážeme urbanizovat jakousi nedokončenou část před O2 arénou.
Ještě mě zajímá projekt na Žižkově, kde slovenský developer Cresco chystá poměrně velkou výstavbu. Je to nějakých tisíc bytů. Zároveň tam už nějaký projekt povolený byl, když pozemky vlastnil Finep. Jaká byla vaše role v tomhle projektu?
Cresco koupilo projekt od Finepu, který si nechával už dříve zpracovávat studii od kolegů z jednoho ateliéru. Ale tomu všemu předcházela velká územní studie celého nákladového nádraží Žižkov. Jelikož my s Crescem spolupracujeme poměrně dlouho a fungovalo nám to už v Holešovicích na projektu SoHo, tak nás oslovil, jestli bychom se na to nepodívali.
My jsme projekt, vycházející ze studie nákladového nádraží Žižkov, přepracovali a dali mu standardy Cresco. To je podle mě důležité říct, že pan majitel Štefan Beleš s Alešem Svatoněm, který je ředitel v Česku, kladou velký důraz na kvalitní architekturu a na standardy, které tam chtějí uplatnit.
Z mého pohledu je to podobně jako Karlín nová městská čtvrť, která je blízko centru a která bude mít všechny atributy kvalitního bydlení. Ať už je to parkování pod zemí, veřejný prostor, obchody, veřejná doprava, cyklostezky… To vše vytváří velmi moderní městskou čtvrť.
Liší se to podle typu projektu. Třeba v Karlíně jsme prostupovali celým územím a prořezávali jednotlivé bloky. Na Žižkově jsme naopak navazovali na hotovou územní studii a soustředili se spíš na detail.
V případě areálu Chirany v Modřanech jsme měli zelenou louku, ale v komplikovaném kontextu. Na jedné straně byla volně rozptýlená věžová zástavba, na druhé poměrně jasně strukturované bloky kombinované se solitéry. My jsme byli mezi tím.
Foto: Qarta
Klíčové bylo propojení místa s vodou a se starými Modřany. Investor zároveň kladl důraz na to, aby se pracovalo rychle, takže jsme využili stávající budovou Chirany, kterou rekonstruujeme. Díky tomu bylo možné paralelně připravovat změnu územního plánu pro zbytek pozemků a celý proces se zrychlil. Navrhli jsme celý urbanismus, jehož součástí je i nové náměstí, které bude vlastně vůbec první v této lokalitě. Má fungovat jako přirozené centrum pro širší okolí.
Co bude v původní budově, která se rekonstruuje?
To byla velká výzva. Inspirovali jsme se mimo jiné přístupy z nizozemských měst, zejména z Rotterdamu, kde se staré průmyslové objekty často adaptují na nové funkce. Tady jsme pracovali s konstrukčně neefektivním objektem. Byly tam vysoké stropy, komplikovaný nosný systém…
Navrhli jsme proto specifickou typologii bydlení. Vznikly malé, úzké byty využívající výšku prostoru. Jsou to v podstatě loftové mikrobyty, které přirovnávám k takovému obytnému autu vloženému do domu. Jde o atypický produkt, proto jsme si nejdřív ověřovali zájem trhu. Reakce byla velmi pozitivní, což umožnilo projekt dotáhnout do realizace.
V přízemí bude mimo jiné čtyřtřídní školka, obchody a služby. A v samotné architektuře zachováváme industriální charakter. Pracujeme s odkazy na původní tovární haly, s materiály, strukturami i detaily, které připomínají historii místa.
Jak se teď Qartě vlastně daří? Podle projektů, které jsme probrali, se zdá, že máte dost práce…
Musím říct, že práce máme hodně a že nás to těší. Vybrali jsme si obor, kde všechno hrozně dlouho trvá. Když jsem na konci devadesátých let začínal dělat projekty tady v Karlíně, tak jsme byli v situaci, kdy se třeba na stavební povolení čekalo takový rok a půl. A na Corso 1 jsme ho měli za nějakých šest měsíců.
Ono se od té doby v zákonech nic dramatického nezměnilo, ale společnost se proměnila v tom, že má daleko větší očekávání. Pro nás je to hrozně dlouhá doba od prvního nápadu až do realizace.
Proto jsem rád, že teď máme hodně realizací, v současné době máme asi osm velkých staveb, které jsou v běhu a zároveň máme na stole extrémně zajímavé projekty. A hodně nás to baví.
Jak velký jste vlastně ateliér, když se porovnáte se zbytkem českého trhu?
My jsme se nikdy moc neporovnávali, ale samozřejmě máme trochu přehled, kde si stojíme co do velikosti. Postupně jsme se vyvinuli do stavu, že je nás tu v ateliéru nějakých pětatřicet sedmatřicet, tak nějak to osciluje. Ono se nás bohužel víc sem do naší kanceláře nevejde, alespoň než si dostavíme nové studio.
Touhle optikou už jsme fakt veliký ateliér, protože projektů máme hodně a zároveň spolupracujeme se špičkovými firmami, které se zabývají projekční činností. Řekl bych, že patříme k vrchní části toho trhu. Tam je dneska třeba Jakub Cigler, Schindler Seko a tak podobně. Když se vám podaří se dostat nad těch 30 lidí, tak si myslím, že už má ateliér energii na to, aby mohl dělat více velkých projektů.
Pozorujete, že se v poslední době nějak mění přístup investorů k architektuře a k tomu, jak na projektech pracovat?
Měl jsem obrovské štěstí, že jsem na konci devadesátých let úplně na začátku své kariéry mohl spolupracovat s absolutní světovou hvězdou a díky tomu jsem se mnohé učil. Deset let jsme s Ricardem Bofillem spolupracovali, nejprve jako lokální architekti, potom jsme se stali i spoluautory některých budov, které v Karlíně vznikly. Deset let se díváte na to, jak se to dělá, a opravdu to byl šok, protože najednou jste viděl ten světový pohled, protože Bofill stavěl po celém světě a byl schopen tuto práci a energii přenést sem.
Zároveň to mělo i druhou stránku, a to že v té době většinu velkých projektů v Praze realizovali cizinci. Měli jsme pocit, že jinak už to nebude. Pak přišla krize, zahraniční investoři odešli a ti lokální se v tom začali trochu hledat.
Zároveň ale ekonomika rostla a místní firmy se etablovaly a vzdělávaly. Z mého pohledu se absolutně přirozeným způsobem vyprofilovaly na trhu extrémně silné osobnosti a špičkové firmy, které si vybudovaly špičkové profesionální týmy lidí. To, co jsme tu viděli v devadesátých letech u cizinců, už máme sami. A myslím si, že už to umíme dělat tak dobře, že sami míříme do zahraničí.
Většina investorů je neskutečně kultivovaných, sledují příklady ve světě, chtějí přinášet inovaci.
Zmiňovaný Marcel Soural věnuje každému detailu neuvěřitelnou pozornost, když něco děláme pro Pentu, je tam znát ta komplexnost a snaha dosáhnout co nejlepší architektury. Podobně to má KKCG nebo PPF. Nechtěl bych někoho vynechat, ale přijde mi, že všichni mají k projektům osobní vztah, nechtějí unifikovat architekturu ani sami sebe a chtějí být v mnoha ohledech inovativní.
Jsem v tom neuvěřitelný optimista a tvrdím, že se tady v Česku zbytečně sebebičujeme, že máme nějakou špatnou architekturu. Ale když se podíváte, co tady máme za krásné věci, tak bychom spíš měli být schopni si říct: to je sakra dobré. Vůbec se nemáme za co stydět, naopak můžeme být pyšní.
Vůbec se nemáme za co stydět, naopak můžeme být pyšní.
Je potřeba, aby byl majitel developerské společnosti osobně ponořený do projektu? Aby ho to bavilo?
Když to tak není, vznikají projekty, které jen zaplní prostor. Samozřejmě i takové domy jsou potřeba. Typicky dostupnější bytová výstavba bez ambice na vysokou kvalitu. I to ale může být dobře udělané.
Neodsuzuji třeba panelové domy, které mají často velmi dobré dispozice, problém u nich byl spíš v nekvalitních materiálech. Kdyby byly provedené lépe a víc se pracovalo i s veřejným prostorem kolem, mohly fungovat mnohem lépe. Ostatně podobná sídliště vznikala běžně i v zahraničí, třeba ve Velké Británii nebo ve Francii. Klíčové je, jak se o ně pečuje dál.
Důležitou roli ale skutečně hrají investoři s vizí. Ti dnes nastavují standard a nepřímo zvedají úroveň i běžnější výstavby. Pokud by lidé jako Marcel Soural, Marek Dospiva, Štefan Beleš z Cresca nebo Petr Pujman z KKCG Real Estate začali rezignovat na kvalitu, promítlo by se to do celého trhu. Kvalita se totiž šíří shora dolů.
Je to vlastně jednoduchá psychologie. Když jdete do zanedbaného prostředí, třeba na starý ošuntělý stadion, lidé se k němu podle toho chovají. Když ale vytvoříte kvalitní, kultivované prostředí, změní se i chování lidí. Přijdou upravenější, chovají se jinak. Prostředí nás zkrátka formuje.
To, že se u nás investoři dokázali propojit se špičkovými architekty a týmy, je zásadní posun. V tom jsme dohnali standard západních zemí a v některých ohledech jim podle mě dnes můžeme být i inspirací.
Říkáte, že u nás vznikají skvělé věci. Máte na mysli něco konkrétního? Třeba nějaký návrh od konkurence?
Jestli se na něco vždycky těším, tak to jsou takzvané zbytné stavby, které soukromí investoři většinou nedělají. Jsou sice výjimky, jako třeba Kunsthalle, ale je důležité, aby do podobných veřejných budov investoval stát nebo město.
Teď se o tom konečně začíná mluvit. Všichni čekáme na Vltavskou filharmonii, diskutuje se o nádražích, která by se měla kultivovat, abychom nejezdili jen na staré rakousko-uherské stanice, do kterých se sice kdysi investovalo, ale od té doby se moc nezměnily.
Stát si podle mě začíná uvědomovat, že má tyto prostory také estetizovat, a objevují se zajímavé projekty. Zatím jich ale není mnoho. Nemělo by to skončit jen u filharmonie.
Když jsme byli loni se ženou v Japonsku, bylo to hodně inspirativní. Je to velmi skromný národ, ale do veřejných budov investuje obrovské prostředky. Mají skvělá muzea, často financovaná velkými firmami, a stojí za nimi špičkoví architekti z celého světa.
Praha má v tomhle také obrovský potenciál. Takové stavby by město zatraktivnily nejen pro obyvatele, ale i pro lidi zvenčí. A nemusí jít jen o kulturní instituce. Kdyby se třeba Sparta rozhodla postavit nový stadion, budu rád. Najednou by člověk chodil na místo, které je kvalitní a kultivované.
