Na začátku tohoto příběhu byla smrtelná kombinace: otec kulak, matka sudetská Němka. Právě kvůli tomu nemohl Jiří Soukup na gymnázium a místo vojny nastoupil k technickým praporům jako průvodčí nákladních vlaků. To mu ale nestačilo, tak začal s obkládáním (ano, tím co vidíte na stěně koupelny), a právě díky těmto zkušenostem si mohl po revoluci otevřít v Plzni první obchod s obklady a dlažbou Keramika Soukup. Dnes jeho podniky utrží přes miliardu ročně.
Kromě bývalého režimu Soukupův život zkomplikovalo ještě něco – těžký úraz, který si způsobil na železnici. „Chtěl jsem spojit dva stojící vagony, které se chybou „eisenboňáka“ rozjely, a bohužel už jsem nestačil uskočit. V kolejnici se mi zaklínila noha a já měl štěstí, že jsem se jen tak tak udržel, aby mi ji vlak neamputoval,“ vypráví Soukup ve své kanceláři v Plzni a ukazuje mechanismus, který mu pomáhá našlapovat. Vagon mu totiž tenkrát zpřetrhal nerv a tím ho připravil o cit v levé noze.
„Byl jsem rok a půl v nemocnici. Každý den jsem cvičil třikrát denně, neměl jsem nic a moje manželka se mnou i přes to všechno zůstala,“ říká majitel Keramiky Soukup, která nyní zaměstnává na 250 lidí v Čechách i na Slovensku.
Po skončení léčby se opět vrátil na železnici, kde se vypracoval až na dozorčího přepravy na plzeňském hlavním nádraží. „Komunisti chtěli, abych vstoupil do strany. Byl jsem kandidát asi měsíc nebo dva a hlavně kvůli rodině jsem zase nechtěl přijít o práci, ale nakonec jsem nabídku odmítl. To bylo na konci osmdesátých let,“ vzpomíná dnes už osmapadesátiletý Soukup, kterému se podařilo sehnat ještě další víkendovou práci, při níž dělal přidavače obkladačům. „Za první naspořené peníze jsme si koupili vysavač,“ vzpomíná plzeňský patriot.
O cit v noze sice přišel, začal v něm však bujet cit pro byznys. A když přišla revoluce a sotva třicetiletý Soukup se mohl svobodně nadechnout, začal přemýšlet, co dál. A z těch víkendových brigád se rozhodl udělat opravdový byznys.
Odhodlal se pro práci v sousedním Německu, kde byla tehdy poptávka po obkladačích. „Založil jsem firmu s povolením obkládat v zahraničí a pracoval jsem na státních zakázkách – bazény, mnichovská nemocnice Schwabing, pracovní úřady a banky v Mnichově, byty v Regensburgu, Holzkirchenu a Passau,“ vyjmenovává. Za vydělané peníze v zahraničí si koupil činžovní dům v Plzni, kde v suterénu otevřel první obchod s obklady a dlažbou.
Čeští výrobci mu však obklady odmítli dodávat, protože už byli napojení na zavedenou konkurenci z větších stavebních firem. S tím Soukup nepočítal, proto se musel poohlédnout po dodavatelích ze zahraničí. „Chodil jsem se dívat do velkých obchodních domů v Německu a protože jsem nevěděl, koho oslovit, odtrhával jsem cedulky výrobců,“ usměje se a dodá, že právě v těchto velkoobchodech si zmapoval, jací největší výrobci dodávají do těchto řetězců. „Nejdřív jsem oslovil italskou firmu Marazzi. Půjčil jsem si tehdy asi dva miliony korun a šel do toho,“ popisuje začátky podnikání.
V současnosti Keramika Soukup dodává obklady do OBI, Bauhausu, Uni Hobby, Hornbachu, Globusu, Dektradu a Stavmatu. Produkty nakupuje nejen od domácího výrobce RAKO, ale i a ze zahraničí, kdy dováží prakticky z celé Evropy od renomovaných výrobců. Kromě toho si firma navrhuje i svoje vlastní kolekce obkladů a dlažeb, které si nechá vyrábět. Veškeré novinky a návrhy zákaznických sérií má na starosti dcera Jana Soukupová, která čerpá inspiraci i na světových veletrzích v Itálii či Španělsku.
Každý den odjede z plzeňské prodejny v průměrů dvanáct kamionů s obklady, dlažbami a sanitárním vybavením, o které Soukup rozšířil v minulosti svou nabídku. „Dodáváme náš sortiment jak pro privátní segment, tak pro developerské projekty,“ popisuje byznysmen, který nedávno otevřel nový obchodní dům v Bratislavě a za dva měsíce má v plánu otevřít novou pobočku i v pražském Karlíně s prodejem exkluzivních materiálů.
Otec a syn Soukupovi
Tu už bude mít na starosti Jiří Soukup mladší, který se pomalu ale jistě chystá převzít firmu od otce. „Snažíme se dostat blíže k zákazníkům a nabídnout jim maximální službu a servis, jak prostřednictvím svých vzorkoven tak pomocí partnerských prodejen,“ popisuje cíle budoucí majitel plzeňské firmy, který si ve firmě prošel řadou různých pozic, stejně jako dříve jeho otec. Tou největší změnou poslední doby byl přechod na automatizovaný sklad, který s sebou přinesl značné komplikace.
„Sklad nám zajišťuje externí firma, která v počátku špatně nastavila způsob vychystávání zboží. Několik týdnů jsme nemohli zákazníkům vydávat zboží, a ti samozřejmě nechtěli čekat a přešli ke konkurenci. Kdyby to trvalo o měsíc déle, museli bychom zavřít,“ vzpomíná na kritickou situaci před dvěma lety Soukup mladší.
„Celkovou situaci zhoršila i konkurence, která se chopila příležitosti a začala objíždět naše zákazníky a nabízet jim své služby,“ doplňuje ho otec. „Zaplatili jsme penalizace a trvalo dlouho, než jsme znovu získali důvěru našich partnerů,“ dodá.
Teď už Soukupům zbývá snad jen jediné – vrátit svůj byznys do světa, kde už jednou byl. A byl to tenkrát načančaný svět luxusu na Blízkém východě, před osmi lety totiž dodávali zboží do Dubaje a Kuvajtu, v němž stavěli třeba lázně pro emíra. „V Dubaji jsme zase v Burdž al-Arab dělali převlékárny, to byla zajímavá práce,“ kývne Soukup. „Měli jsme tam exkluzivní zastoupení českých firem.“
V době krize se ale Češi museli z tamního trhu stáhnout a momentálně už zase pracují na tom, aby se do Dubaje a taky na jiné zahraniční veletrhy, které pomáhají rozvíjet jejich plzeňský byznys, vrátili. Protože tahle výhybka by z Keramiky Soukup a jejího šéfa, bývalého ajznboňáka, mohla udělat dobře šlapající Pendolino.
Foto: Jakub Dohnálek
