V zápasnické kleci ho nelze přehlédnout – poutá růžovou barvou i vítěznými výkony. David Kozma je momentálně nejúspěšnějším a jedním z nejlépe placených českých MMA bojovníků. Jak se ale shoduje jeho okolí, nadále zůstává skromným klukem a pro sport, jehož popularita poslední roky strmě roste, je tou nejlepší reklamou.
Bezmála patnáct set dní. Tak dlouho už trvá délka kralování Davida Kozmy ve welterové divizi – váhové kategorii do 77,1 kilogramu – největší československé MMA organizace, Oktagonu. V našich končinách momentálně není déle panující šampion. Poprvé se jím stal na výročí listopadové revoluce v roce 2018, kdy v pražské O2 aréně porazil Slováka Gábora Borárose.
Od té doby titulový opasek obhájil už pětkrát. Zejména v pořadí čtvrtá mistrovská bitva s Brazilcem Leandrem „Apollem“ Silvou, diváky později označena za výkon roku, naplno ukázala, proč je Kozma přes čtyři roky neporaženým šampionem.
Jen posuďte sami: zlomená očnice, roztržený jazyk, zhoršený zrak nebo nesčetné množství monoklů a trhlin v obličeji, který musela vyspravit titanová destička. Byla to krvavá řež, která kvůli své brutalitě nemusela být mnohým po chuti. Jenže i díky Kozmově nezdolnosti také jedno z nejpoutavějších střetnutí, k nimž kdy na českém či slovenském území došlo.
„Po zápase jsem vypadal jako úplně jiný člověk. Byl jsem strašně zmlácený, na dně fyzických sil, ale stálo to za to, pocit z výhry překonal veškerou bolest. Byl jsem šťastný, že jsem vše ustál a zápas nakonec otočil,“ vzpomíná třicetiletý bojovník, nastupující do klece v extravagantní růžové odrážející se i v jeho přezdívce – Růžový panter.
„Obecně ale zápasy nemám příliš rád. Bývám před nimi nervózní, musím si pokaždé sáhnout na dno a komu je něco takového příjemné… Mnohem raději mám cestu k nim,“ přiznává.
Titulová bitva mezi Davidem Kozmou (vlevo) a Lendrem Silvou
Cesta bojovníka. V prostředí tuzemského MMA hojně zmiňované sousloví, o své cestě s oblibou mluví například Jiří Procházka, donedávna šampion globálně nejprestižnější organizace UFC a člen letošního výběru Forbes 30 pod 30. Ještě několikrát se slovo cesta protne také s tímto příběhem.
Nedílnou součást Kozmovy bojovnické cesty představuje Ostrava. Právě ve třetím největším městě republiky rodák z nedaleké Karviné získal polovinu ze svého půltuctu titulů. A právě v Ostravě ho první prosincovou sobotu bude zaplněná Ostravar aréna hnát za dalším, v pořadí již sedmým šampionským pásem z Oktagonu. „V mládí mě ani nenapadlo, že bych jednou vyprodával arény, je to splněný sen,“ přemítá, jako by stále nemohl uvěřit.
Přitom už dávno není zelenáčem, od něhož by se očekávala skromnost. Na domácí bojové scéně se z něj stala hvězda a jeden z nejlépe vydělávajících českých zápasníků, který si měsíčně přijde na statisíce korun. Vedle zápasení mu významné příjmy plynou ze spoluprací na Instagramu nebo pořádání zážitkových tréninků, kterých přes portál Slevomat prodá ročně kolem dvou stovek.
„Přežil bych i bez zápasů, ty jsou už příjemný bonus,“ tvrdí Kozma. „Tím, že zápasím, jsem ale vidět a o mou osobu je zájem,“ dodává. Ne vždy tomu tak ale bylo. I přes své početné úspěchy se na pozici musel trpělivě vybojovat.
Zlom nastal v květnu 2019, po přijetí nabídky od ruské organizace RCC. To byl poslední zápas, kdy se Kozma souběžně připravoval na sportovní výkon a mezi tréninky docházel do práce, aby se vůbec uživil. Než mu známí dohodili pohodlný job nočního hlídače, dohlížejícího na dům jedné zámožné rodiny, smažil kuřata v KFC, prodával elektřinu po domácnostech nebo jako většina bojovníků „chodil na dveře“, tedy dělal vyhazovače v klubech.
Dneska se firmy podbízejí, aby s nimi Růžový panter spojil své jméno. Může si vybírat, což také pečlivě dělá. „Mám peníze rád, ale pořád jsem sportovec, nerad bych se proměnil v influencera,“ konstatuje muž, který údajně peníze nerozhazuje.
„Jsem spořílek, rád je hromadím, přesněji rozumně investuji, aby mě o ně neokrádala inflace. Chci se mít v životě dobře, zabezpečit rodinu, aby neživořila, to je moje hlavní motivace, ne vydělávat obrovské částky a utrácet je za zbytečnosti,“ přibližuje svůj přístup. Další náznak skromnosti?
Čtenář by mohl mínit, že domnělé, ale v podání Davida Kozmy je nefalšovaná. Popularita ho těší, uvědomuje si důležitost fanoušků, ale nejlépe se introvertní chlapík stejně cítí ve společnosti rodiny a přátel.
„Davida vnímám jako fantastický příklad cesty bojovníka, který si musel vše, co dokázal, vyšlapat sám. Jeho příběh zakoktaného, stydlivého kluka k sebevědomému neporazitelnému šampionovi, schopnému předstoupit před dvoutisícový sál a zajímavě, motivačně mluvit, představuje esenci bojových sportů – tedy že bojovník se na své cestě mění k lepšímu nejen sportovně, ale především jako člověk,“ říká na adresu jednoho ze svých nejdůležitějších reprezentantů spolumajitel organizace Oktagon Ondřej Novotný.
David Kozma po titulové bitvě s Leandrem Silvou, na snímku se spolumajiteli Oktagonu Ondřejem Novotným (vlevo) a Palem Nerudou (vpravo)
Byl to ostatně on, kdo Kozmu po příchodu do metropole nasměroval trénovat do PriMMAt Gymu Praha. V něm se tehdy nesmělého dvacetiletého mladíka ujalo hned několik výrazných představitelů tuzemských bojových sportů, z nichž mnozí jej doprovázejí až dosud. Mezi nimi i jeho manažer Pavel Touš.
„Pamatuji, že do Prahy přijel s igelitkou a stovkou v kapse, coby mladý kluk bez životních zkušeností. Tím už nějakou dobu není: začal komunikovat, je veselejší, umí si udělat legraci. Jinak ale v jádru zůstal pořád stejný, jak ho vychovali rodiče, lidsky se vůbec nezměnil,“ popisuje Touš.
„David má zároveň naprosto unikátní portfolio fanoušků. Sjednocují se za ním lidé, kteří si někdy prožili nějakou nepříjemnost, trápení, nebo se s nimi musí dlouhodobě vyrovnávat, a David je pro ně hrdina, ten, ke komu se upínají,“ doplňuje Ondřej Novotný. „Pro mnohé je tenhle Růžový partner opravdu životním vzorem, což je skvělé,“ domnívá se muž, pohybující se na tuzemské bojové scéně přes čtvrt století a nesoucí zásadní podíl na rostoucí oblibě MMA u nás.
Původně začínal David Kozma s judem, kam ho v šesti letech přihlásili rodiče zejména proto, aby se tichý, koktající chlapec necítil zranitelný a mohl se případně bránit posměškům okolí. Přetahování se na žíněnkách ho nicméně chytlo a začal se mu věnovat naplno. „Mou ambicí bylo umět se prát, být silnější než ostatní, nenapadlo mě, že bych se tím jednou mohl živit,“ ohlíží se.
Jak dospíval, objevil svět smíšených bojových umění neboli mixed martial arts (odtud zkratka MMA). A s ním možnosti, které mu oproti zvyklostmi a pravidly svázanému olympijskému sportu nabízí. „Nebavilo mě kimono, nebavila mě pravidla. A MMA bylo blíž reálnému boji, který jsem chtěl vždycky dělat,“ vysvětluje, proč se postupně zaměřil na novou disciplínu.
Přesun k MMA měl ale háček, u teenagera poněkud zásadní – starostlivé rodiče. Davidova matka si nepřála, aby se pral v kleci. Ještě byla ochotna akceptovat tréninky, ovšem ostré zápasy u ní nepřipadaly v úvahu.
Syn k ní proto v začátcích nebyl upřímný. Dokonce pohár za vítězství ve druhém duelu schovával ve sklepě namísto toho, aby si jej pyšně vystavil. Z dalšího souboje se však vrátil viditelně potlučený a musel s pravdou ven. Nepřekvapí, že maminka radost neměla. Později si zvykla, i když dodnes zápasy sleduje raději ze záznamu.
Profesionální debut absolvoval Kozma na konci roku 2010, tedy v době, kdy se MMA v Česku netěšilo téměř žádné popularitě. Galavečery se nekonaly ve vyprodané O2 aréně, nýbrž v zašlých sokolovnách, a zápasníky nesledovaly statisíce uživatelů na sociálních sítích a nepřitahovali zájem médií. O financích ani nemluvě: za první představení v kleci dostal Kozma odměnu sto eur.
Za dekádu se však pohled veřejnosti výrazně proměnil. „Je neuvěřitelné, kam se náš sport posunul,“ těší hlavního aktéra příběhu. „Občas mi dokonce někdo napíše, že jsem pro něj inspirací, že díky mě začal trénovat, což mi přijde skvělé. Ale taky je to závazek, protože musím jít příkladem a nemůžu jako zamlada dělat brykule,“ usmívá se muž, kterého na Instagramu sleduje bezmála 110 tisíc lidí.
I díky postavení, jaké si v poslední dekádě vybudoval, to Kozmu momentálně tolik nežene do zahraničí jako řadu jeho soupeřů. O startech v UFC pochopitelně sní – jen se k nim neupíná. Nabídka už mu před pár měsíci na stole přistála, ale nepřesvědčila ho natolik, aby místo na výsluní vyměnil za možnost stát se nenápadným dílkem obrovské skládačky, byť nejsledovanější a nejuznávanější na světě.
Primárním cílem Davida Kozmy tak v současnosti zůstává udržet pás šampiona Oktagonu. Nejdříve tuto sobotu 3. prosince v Ostravě proti talentovanému Brazilci Kaiku Britovi. Pak znova. A znova. V ideálním případě.
„Snažím se nedívat se do budoucna. Soustředím se na to, co je teď. Chci zápasit a vyhrávat. Ještě dlouho. Upřímně se mi líbí být jeden z nejznámějších a nejúspěšnějších bojovníků u nás,“ prohlašuje.
A pokud náhodou obhajoba nevyjde? „Pak bude moje cesta jasná: dostat se zpátky k titulu. Titul je vrchol a na něm se chci udržet co nejdéle. Když z něho spadnu, budu chtít vyšplhat zpátky nahoru.“
