Klára Šimáčková Laurenčíková za svou pozicí zmocněnkyně vlády pro lidská práva nejspíš už udělala tečku, nastupující vláda jí neumožní v díle pokračovat. Neskládá však zbraně. A s nadějí hledí k roli příští české ombudsmanky.
Na následujících řádcích si přečtete spoustu věcí, které nechcete slyšet. Příběhy, o nichž doufáte, že se nikdy nestaly. Staly. A dějí se právě teď a dít se minimálně v nejbližších letech v Česku budou. Toto vědomí je pro Kláru Šimáčkovou Laurenčíkovou motorem, který jí nedovoluje zastavit se a byť jen na moment zapomenout, že ve společnosti jsou lidé žijící životy plné hrůz a trápení.
I když by – s pomocí lepšího systému – nutně nemuseli. Současná zmocněnkyně vlády pro lidská práva, která však funkci v nejbližší době téměř jistě opustí, zasvětila svou kariéru právě poukazování na otřesné věci, jež se děly českým dětem i dospělým a na které systém sociální podpory neuměl dosáhnout. A někdy třeba ani nechtěl.
Klára Šimáčková Laurenčíková strávila poslední tři roky na Úřadu vlády vysvětlováním, že nálepkovat témata na měkká a tvrdá je krátkozraké. Že dopady domácího násilí stojí státní kasu ročně cca 14,5 miliard korun, segment zdravotní péče 2,3 miliardy korun. Že pomoc dětem, které si při výchově procházejí brutálním násilím a týráním, je vzhledem k jejich pozdějším sklonům otázkou státní bezpečnosti.
Co v článku zazní?
- Jak se dennodenně setkávat s hrůzami násilí na dětech a neprojít radikalizací.
- Proč je důležité i u viníků vnímat, jak s nimi dříve nakládal systém.
- Jak Kláru Šimáčkovou Laurenčíkovou zásadně formoval rodný Most.
