Tento snímek patří mezi to nejlepší, co v české kultuře letos vzniklo. Ale nemuselo se tak stát, pokud by nezasáhl jeden z nejbohatších Čechů. Vnímal jsem, že téma srpna 1968 stále není vytěžené, říká miliardář Martin Vohánka o podpoře úspěšného filmu Vlny.
Dění na plátně vtahuje diváky natolik, že se nezvedají, dokud neskončí titulky. A díky tomu dostává Martin Vohánka více zpráv než obvykle.
„Když lidé zažívají tu silnou emoci, vstřebávají ji a pak uvidí moje jméno, spousta z nich mi poděkovala za to, že jsem tomu mohl pomoci,“ říká Vohánka. „Emoce jsou velmi pozitivní a je to milé překvapení. Zároveň ale naprosto zasloužený výsledek pro Jirku Mádla i producentku Moniku Kristlovou. Odvedli krásný kus práce.“
Řeč je o Vlnách, jedné z filmových událostí roku 2024. A tím pádem i o filantropii a neobvyklém pohledu na ni. Vlny totiž sumou v řádu jednotek milionů korun podpořil také Vohánka, zakladatel firmy Eurowag a 65. nejbohatší Čech podle letošního žebříčku Forbesu.
Trailer k filmu Vlny.
To, jak se jeho společnosti daří na londýnské burze a jaké má plány, si můžete připomenout v našem Forbes Byznys podcastu. Selfmademan Vohánka ale nežije jen Eurowagem.
„Jen musím uvést na pravou míru, že nejsem filmový producent. Ani to není moje další noha podnikání, to vůbec ne,“ usmál se. „Důvod byl velmi prostý. I tím, co se děje na Ukrajině, jsem vnímal, že srpen 1968 je téma, které není příliš vytěžené a že ho nejmladší generace neumí uchopit. A to film může dobře zprostředkovat.“
Narážku na svůj „přechod k filmařině“ Vohánka schválně používá i proto, že nešlo o jeho premiéru – loni spolufinancoval snímek Muž, který stál v cestě, jenž se věnuje postavě Františka Kriegela.
„Ten nasvěcoval srpen 1968 z pohledu elit. Kriegel je pro mě obecně jedna z nejinspirativnějších osobností, jaké jsme kdy měli. Z pohledu toho, jak reagoval na dění okolo a vyvíjel svůj pohled na svět, jak jeho názory zrály v průběhu jednoho života. Někdo ho nazval českým Indianou Jonesem a myslím, že to docela sedí,“ říká Vohánka.
Film o Kriegelovi se promítá ve školách, což Vohánku těší, komerční úspěch ovšem nepřišel. Na to se museli potkat s Jiřím Mádlem.
„Jirku obdivuju nejen za to, co umí jako režisér, ale za jeho celkový přístup k chápání světa a za to, co všechno dělá pro společnost. On mě tehdy přesvědčil. On sám jako osobnost,“ líčí Vohánka. „Já na základě scénáře nedokážu posoudit, co bude mít šanci a co ne, ale takhle se přece rozhodujeme i v byznyse. Věřili jsme člověku a povedlo se.“
Jejich společný příběh navíc dostal nečekaný happy end.
„Přistupoval jsem k tomu čistě jako k filantropii, nicméně mi už volala paní producentka a říkala mi, že projekt bude ziskový. Takže jsme společně diskutovali o tom, na jaké dobročinné věci použijeme to, co se nám vrátí nad původní investici,“ těší Vohánku.
Na rozdíl od podnikání ale platí, že o zisk primárně nešlo.
„Jsem vděčný za to, že Kriegel a speciálně Vlny pomohly lidem porozumět geopolitickým vztahům, událostem a charakterům jednotlivých hráčů. Protože ty se nemění. Když se podíváte na prostor Ruska, principy jsou pořád stejné,“ říká Vohánka.
Druhý důvod, proč už dvakrát finančně podpořil českou kinematografii, je pak obecnější. Podnikatel věří, že události dvacátého století skýtají obecnější lekce – takové, které musíme mít pořád v paměti.
„Vnímám rozměr osobní zodpovědnosti a schopnosti svým osobním postojem ovlivnit chod dějin,“ popisuje Vohánka. „Každý sehráváme v určitou chvíli důležitou roli. Perimetr našeho života jsou lidi, které známe – ti na pracovišti, širší rodina, kamarádi. To je náš svět, ne tropické lesy v Jižní Americe. A když si ten perimetr zmenšíte, najednou zjistíte, že můžete svět ovlivnit. Někdy se navíc naskytnou situace, kdy se do vašeho světa připletou velké světové události. A o tom byly Vlny.“
Foto Bontonfilm
Snímek z filmu.
Možnost ovlivňovat svět souvisí i s jeho další dlouhodobou činností. Vohánka je jednou z tváří Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a spolu s dalšími mecenáši v počátcích financoval vznik českého Deníku N. Letos se jeho jméno objevilo mezi uchazeči o Lidové noviny. Legendární značku nakonec vydavatelství Mafra pod novým majitelem Karlem Pražákem v papírové podobě zrušilo.
„Pro demokracii, vzájemný respekt a mírové soužití považuji za nesmírně důležité být dobře informovaný. To znamená mít pestrou nabídku, v níž jsou v nemalé míře reprezentovaná takzvaná nezávislá média, tedy nikoli vlastněná tím, kdo má významný politický a ekonomický zájem související se státem,“ potvrdil Vohánka, že o Lidovky měl zájem.
Model měl být identický jako právě u Deníku N: podporovat vše v počátcích a v momentu, kdy se list dostane ze ztráty, předat své podíly do nadačního fondu.
„Jedna věc je pomoci dobré novinařině, aby co největší počet lidí měl přístup ke kvalitním názorům, k vhledu, k investigativní žurnalistice. Dokázali jsme si představit samotný případný deal v podobě nákupu značky, ale už jsme si nedokázali vytvořit model, který by byl finančně udržitelný,“ přiznal Vohánka, proč jednání z jeho strany nevyšla.
