Zoot má potíže. Psali jsme o tom už loni v červencovém vydání Forbesu, dlouho předtím, než tématem začal žít český LinkedIn. Největší český e-shop s módou je dlouhodobě prodělečný, dluží téměř půl miliardy a před Vánocemi dostal od banky dopis, že má pár dní na zaplacení závazků ve výši přesahující 100 milionů korun.
Mezitím do Česka vstoupili hráči evropského rozměru, jako Zalando nebo AboutYou, a kromě rozsáhlé nabídky přišli se svou dopravou zdarma, což Zootu rozhodně nepomohlo.
A tak se firma dostala do nynější fáze – nachází se v moratoriu (zákonné ochraně před věřiteli), má přiděleného insolvenčního správce, část jejích dluhů odkoupila společnost Natland Tomáše Rašky a starou gardu vystřídal nový management ve složení Lukáš Uhl a Robert Vojáček.
V červencové story nám tehdejší šéf Zootu Ladislav Trpák (na hlavní fotografii výše) a největší akcionář Oldřich Bajer vysvětlovali, že za potíže jejich firmy může z velké části počasí. Oba se odvolávali na chybějící jaro, respektive na skokový přechod ze zimy rovnou do léta, v jehož důsledku zůstalo loni na skladě Zootu neprodejné zboží za 100 milionů korun.
Zoot ale do problémů zdaleka nedostaly jen rozmary počasí. Firma byla od svého začátku vedena poněkud punkově – v marketingovém oddělení v jednu chvíli sedělo 50 juniorních pracovníků, vydával se časopis v obřím nákladu, a především se zákazníkům nabízelo: „Objednejte si hromadu věcí, doprava je na nás, a zaplaťte jen něco.“ Tam také vznikla největší díra ve výsledovce – vysoká vratkovost, která leckdy dosahovala i 80 procent.
Po penězích Oldřicha Bajera a private equity společnosti 3TS tak následovaly dluhopisy – nejprve v roce 2016 pro uzavřenou skupinu investorů, v dalším roce už pro širokou veřejnost. Emise se v obou případech ujala společnost BHS, jejíž šéf Zdeněk Lepka toho času u Zootu vyzdvihoval „byznysplán, schopné vedení a silné partnery“.
V dluhopisovém prospektu k veřejné emisi dluhopisů za 150 milionů korun se nicméně uvádí, že „hospodaření emitenta bylo v každém účetním období skončeném před datem vyhotovení prospektu vždy ztrátové“ a že vybraný kapitál měl být použit „v první řadě ke splacení dluhopisů 2016“.
„Žádná banka jakožto regulovaná entita by neměla emisi dluhopisů firmy v této kondici dopustit,“ říká zakladatelka Verdi Capital Kateřina Zychová a dodává, že v případě retailového podniku je vhodnější kapitálová investice výměnou za ekvitu.
Investoři, kteří uslyšeli na úrok ve výši 6,5 procenta ročně slibovaný Zootem, pravděpodobně minimálně o část peněz přijdou. Natland sice odkoupil stamilionový závazek směrem k Raiffeisenbank a poskytl další miliony korun, avšak ty padnou primárně na provoz.
„Dluhopisoví investoři jsou bohužel ve velmi špatném právním postavení. Je tady ale varianta, že by se část peněz vyplatila a část se přeměnila v ekvitu v budoucí společnosti, která bude výsledkem reorganizace,“ řekl Forbesu zdroj obeznámený se situací.
Tým finančníků z Natlandu by měl společně s Lukášem Uhlem (bývalý šéf Dámejídlo) a Robertem Vojáčkem (spoluzakladatel startupu LidskáSíla) osekat náklady a firmu co nejdříve otočit do zisku. Ani tady se ale možná, alespoň podle reakcí z trhu, Zoot úplně netrefil.
„Jsou to lidé, kteří se umějí prodat, ale exekutiva u nich silně pokulhává,“ sdělil Forbesu jeden z podnikatelů, který s dvojicí spolupracoval. Podobné reference pak podávají i další byznysmeni, kteří přišli s novým „zootím“ duem do styku.
Sám Vojáček se vůči negativní zpětné vazbě důrazně vymezuje a podává svou verzi. „Tyto podnikatele jsme buď odmítli a je to emocionálně zasáhlo, nebo jsme jim, neagresivně, přerušili jejich plán. To už tak v případě distressed asset bývá,“ vysvětluje.
Problémy výdejny radosti plné starostí se každopádně přenášejí daleko za hranice její kanceláře. Ukazují na zrádnost dluhopisového financování nestabilních firem, jež si ukously příliš velké sousto, ze kterého vede nejčastěji jediná cesta – refinancování.
To ale nelze provádět donekonečna, a proto až se z trhu stáhne soukromý kapitál a banky budou opatrnější, může řadovému investorovi zůstat místo atraktivního úroku kus bezcenného papíru. To platí zejména u firem, kde kromě loga není v případě nouze co zabavit.
Druhým důsledkem krize Zootu je negativní sentiment, který ovšem nezasahuje jen ztrátové společnosti.
„Máme financování od stejné banky jako Zoot a všímám si, že si nás najednou začínají více proklepávat a jsou opatrnější. My jsme přitom stabilně v zisku,“ říká majitel středně velké e-commerce společnosti. Na LinkedInu si podobně posteskne nejeden finanční ředitel, který se vůči výdejně radosti snaží vymezit.
Šéf investiční skupiny Miton David Špinar se domnívá, že je v Česku podobných problémových firem celá řada a patří mezi ně i ty, které se mediálně prezentují jako success stories. „Pokud na základě příběhu Zootu budou investoři opatrnější a novináři více kritičtí, bude to jenom dobře,“ zamýšlí se.
Podle insolvenčního správce Zootu Lukáše Zrůsta se nicméně firma ještě může z kómatu probudit.
„Řekl bych, že vzhledem k unikátnosti společnosti, úsilí managementu, důvěře zákazníků a podpoře věřitelů a investora je šance na rychlou a úspěšnou restrukturalizaci a záchranu podniku poměrně vysoká,“ vysvětluje Zrůst.
Podobnou otočku už ale plánoval Oldřich Bajer, když se loni chopil exekutivy a s akčním týmem začal po několika letech pasivního přihlížení firmu znovu řídit.
Otázkou zůstává, zda to nebylo půl hodiny po dvanácté.
