Z prodeje nádobí si udělal jako dvacátník stamilionový byznys, který teď meziročně zdvojnásobil. Jan Fabini ale pokukuje po dalších horizontech, od pánví a hrnců třeba k elektrospotřebičům. Kam si chce při vaření odkládat vařečku, proč chce mít první kamennou prodejnu a jaké otázky pokládá úspěšným postavám byznysu, se dozvíte v rozhovoru pro Forbes.
Je to podivuhodný mix ambicí a skromnosti. Na jedné straně Jan Fabini se svou stejnojmennou značkou nádobí poskočil v ukazateli tržeb meziročně o více než 100 procent, na tu druhou ale suše dodává, že růst byl zkrátka v plánu. Firma za rok 2025 překoná hranici tržeb 320 milionů korun. A víte, co vám na to Jan Fabini řekne?
„Já nevím, je to hodně? Proč to nebylo 500 milionů?“
Je to taková zkratka k pochopení toho, jak sedmadvacetiletý podnikatel přemýšlí o byznysu, který ve dvaceti letech rozjel. Dnes jsou jeho pánve, hrnce, pekáče či nože synonymem ojedinělého úspěchu v poměrně nepravděpodobném retailovém segmentu. A to je Fabini, slovy svého zakladatele, vlastně pořád na začátku.
To je ale zase svým způsobem Fabiniho skromnost. Když to totiž říká, sedíme v nových kancelářích sídla firmy, která z činžovního domu na pražských Vinohradech přesídlila do rozlehlých prostor na prestižní adrese v Holešovicích s výhledem na Vltavu a zbytek města. Jasný signál toho, že byznysově všechno šlape.
Když jsme se o příběhu jeho společnosti bavili před více než rokem, často si při rozebírání svého podnikatelského úspěchu pověrčivě zaklepal na dřevo. To členovi výběru Forbes 30 pod 30 zůstalo, i při pokoření hranice čtvrt miliardy mu úspěch stále přijde vrtkavý a křehký. Jen na to ťukání si prý tentokrát dává větší pozor. I proto má tendenci se neohlížet a vše neustále vylepšovat a posouvat. Včetně sebe.
Ve světě byznysu proto hledá inspirativní lidi, kteří ve svých vlastních příbězích možná řešili podobné výzvy jako on sám. Ale nevezme si pouze do ruky jejich biografii, nečte s nimi jen rozhovory, které udělal někdo jiný. Chce s nimi mluvit osobně. Zeptat se, jak vyřešili něco, s čím si láme hlavu on sám.
A tak se dostal třeba do družného rozhovoru s Olivierem Bernhardem, zakladatelem globálního fenoménu On, značky tenisek, které dokázaly z výloh obchodů vytlačit i Nike či Adidas. Pár bílých „onek“ má ostatně v den rozhovoru na sobě také Jan Fabini.
Takže se ozýváte úspěšným lidem z byznysu, abyste si s nimi pokecal?
Pokecal zní příliš familiárně. Spíše abych se jich zeptal na aktuální témata, která řeším, a mohl se inspirovat. Poslechnout si jejich názor jakožto lidí, kteří si tím třeba už prošli.
Jakou máte úspěšnost?
Myslím, že vysokou. Mám pocit, že čím úspěšnější lidé v tomto ohledu jsou, čím delší cestu za sebou mají, tím jsou více v pohodě, milí, otevření a nápomocní.
Třeba zakladatel výrobce bot On Olivier Bernhard…
To byla výživná hodina a půl. Rozhodně to bylo jiné, Olivier přemýšlí hodně produktově. Přišlo mi, že nad svým byznysem uvažuje v trochu jiné rovině. Nedostal jsem seznam konkrétních rad, spíše to bylo o dlouhodobém výhledu, kam by své boty rád dostal a z čeho by je rád vyráběl. Tento fokus na produkt mi utkvěl v paměti. A taky, jak extrémně milý a vstřícný člověk to je.
S kým jste ještě podobným způsobem brainstormoval?
Těch jmen je hodně a popravdě nevím, nakolik fér by bylo je zmiňovat. Ale jsem vděčný, že když něco řeším, můžu se o tom pobavit třeba s Antonínem Kokešem (zakladatel herního vydavatelství Albi – pozn. red.), jeho energie a nadšení pro věci, které dělá, jsou pro mě inspirativní. Moc se mi líbí i práce Leona Jakimiče (zakladatel společnosti Lasvit – pozn.red.), vybudoval také krásnou firmu a je to moc milý člověk. Často je to tak, že se s tím člověkem potkám jednou a rovnou otevřu nějaké konkrétní téma.
Takže na co se ptáte teď?
Co řeším? Co dál. Co bude v roce 2027, co bude v roce 2028. Pořád žiju v mixu přítomnosti a budoucnosti. Často řeším něco aktuálního v rovině exekuce, byť se od toho snažím být co nejvíc oddálený. Snažím se dostávat z té denní agendy někam výš.
Nechci tomu říkat strategická rovina, to je hrozně sofistikované a nemám pocit, že si to můžu už dovolit. Spíše se chci více věnovat produktu, kam ho posouvat, kam se rozšiřovat, kde je cíl, kdo je zákazník. Zákazníky řeším pořád a jsem s nimi často v kontaktu. Na tom dlouhodobě nic měnit neplánuji.
Dlouhodobé plánování ale nejde pořádně řešit v situaci, kdy bych byl zavalený pohovory jeden na jednoho, což by byla moje denní exekutivní role, ale vím, že v tom je lepší naše ředitelka Radka Vaculíková.
Před rokem jste mi říkal, že jste sice rád, že značka nese vaše jméno, ale také že nechcete, aby byla o vás. Zrovna teď je ale venku velká kampaň a projel kolem mě na tramvaji váš velký obličej…
To jsem říkal? Tak to se změnilo. Ale taky vlastně ne. Pořád si přeju, aby za firmu mluvil hlavně produkt. Aby si to lidi nekupovali proto, že chtějí podpořit mladého českého kluka, který už stejně není zas tak mladý. To mi přijde hodně málo. Stále chci, aby si lidé koupili naše produkty, protože mají Fabini garanci top servisu a že produkt dostanou za lepší cenu než u konkurence a s větší přidanou hodnotou. Proto mají mít lidé značku Fabini rádi. To se nezměnilo.
A co se tedy změnilo?
Komunikace. Dříve jsme se o něco podobného pokoušeli, ale ne do takové hloubky. Třeba spojovat určité barvy a emoce. Nejzajímavější mi ale přijde, jak komunikujeme. Ať chci, nebo ne, pořád do firmy propisuji hodně ze sebe. Těžko bychom tak mohli dělat nějakou crazy komunikaci, když já sám takový nejsem a třeba by mi to bylo trapné.
Vzhledem k fázi firmy jsme o tom hodně přemýšleli a chceme to posunout. A tam s tím mým obličejem pracujeme pořád. Je to fér k zákazníkovi. A stejně, jako když mají jiné firmy svého avatara, mně přijde fajn mít v popředí něco, s čím si to lidé mohou spojit. A myslím, že když se za svou firmu zakladatel postaví, je to dobrý přístup.
Před rokem jsme se bavili o tom, že to pro expanzi na zahraniční trhy není optimální…
Podle mě je to replikovatelné i v zahraničí. Nikoho nemusí zajímat žádný komplexní příběh, stačí, že za značkou stojí konkrétní člověk, který lidem garantuje spokojenost s produktem. Když se firma jmenuje po vás, stejně před tím neutečete. A přejmenovávat ji v plánu není.
Které značky jsou pro vás inspirativní?
Asi vám řeknu klasiky. Dyson je skvělý příklad ikonického produktu. Do velké míry i už zmíněný On Running, Smeg nebo Kitchen Aid. Skvělou práci dělá Nothing Phone, to je profesionální práce od začátku, až čas ukáže, jestli se z toho stane opravdová ikona. Vlastně to platí o jakékoli úspěšné značce.
To je obecně vysoká laťka…
Tak jsem ještě mladý, mám na čem pracovat. Ještě si můžu dovolit nějaké ambice.
Bavili jsme se o možnosti nových produktů, včetně elektroniky. Co by se vám líbilo nejvíc?
K elektronice musím říct, že fakt nevím, jestli do toho půjdeme. Je to ale logicky jeden ze směrů, o kterém přemýšlíme. Víme, že jsme zaměření na kuchyň a v té musíme přemýšlet, kam dál. I v rovině mimo elektro je pořád kam se rozšiřovat a na tom teď pracujeme. V plánu máme velké produktové rozšiřování, byť opatrné. Produktový vývoj u nás trvá delší dobu, minimálně šest měsíců, spíše ale devět až dvanáct. U elektra by to bylo minimálně na roce a půl až dvou letech. Proto je dobré nad tím přemýšlet už nyní.
A mimo kuchyň?
I o tom přemýšlíme. Směrem do jídelny i dál. Chceme si ale držet fokus na stejného zákazníka a na to, co umíme dobře, nebo se intenzivně učíme.
Tak konkrétně, s čím přijde Fabini?
V nejbližší době to bude kuchyň. Naše nádobí, což bude pořád náš fokus, chceme začít dělit do více kategorií, včetně těch cenových, abychom nabídli dostupnější produkt. Je to logický posun velké části značek, nás to čeká také. Začali jsme s dražším produktem a postupně se učíme, jak ho dostat k větší škále lidí, proto začneme nádobí dělat ve více cenových řadách. Ale rozhodně to neznamená jít na úkor kvality.
Máme jednu řadu nožů, krájení ale můžeme řešit ještě lépe. Přidat prkýnka, další doplňky, řešit broušení. Mít více typů nožů a dál je zlepšovat. Určitě se pustíme do pečení, první kameninové výrobky už jsme si zkusili teď koncem roku.
Pustíme se také do stolování a velmi opatrně do grilování. Všechno, co vás napadne do kuchyně. Ale všechno v roce 2026 nestihneme, to říkám na rovinu. Produktové portfolio je pro nás ale letos priorita číslo jedna.
Kde ale tedy proběhne kompromis? Když se jde s cenou dolů, někde se musí přece nutně něco ubrat…
My máme to štěstí, že už vyrábíme ve větších objemech, což nám dává nové příležitosti. Proto si přeji, aby náš byznys rostl a byl velký. Dá nám to úplně jiné možnosti. Konečné číslo ročních tržeb mě až tolik nezajímá, zajímá mě, jaké možnosti nám to dává do budoucna. Od sto milionů korun je to jiné, od dvou set milionů je to jiné, od miliardy korun to, doufám, bude jiné.
Zároveň jsme se hodně naučili o produktovém designu. Tělo pánve může zůstat stejné, ale místo odlité rukojeti použijeme levnější řešení skrze plech, se kterým si poctivě pohrajeme. Funkčnost nádobí by ale měla zůstat pořád stejná.
Chceme nabídnout nádobí ve stejném segmentu jako Orion nebo Tescoma, ale s úplně jinou přidanou hodnotou a servisem, o kterém jsem přesvědčený, že nikdo jiný na trhu nenabízí. Není to žádná raketová věda a podobným procesem procházejí všechny firmy. Nádobí není luxusní segment, nádobí má být hlavně funkční a stát rozumné peníze. To pro nás bude velké téma.
Všechno je o produktu. I když má Jan Fabini na značce své jméno, obličej a na stránkách číslo svého mobilu pro zákazníky, nakonec za něj mluví jen produkt. A už nějakou dobu pracuje na tom, aby byla třeba pánev Fabini jasně rozpoznatelná i bez loga.
„Někdo by si řekl, že je to zbytečné, ale já si myslím, že je to klíč. Věřím v to, že v dlouhodobém horizontu je to něco, co bude tvořit hodnotu firmy,“ vysvětluje Fabini i to, proč byl jedním z prvních zaměstnanců firmy před lety produktový designér.
Třeba by to ani nebylo potřeba. Třeba by ani teď nebylo potřeba mít v týmu produktového designu deset lidí a do vývoje masivně investovat. Jenže to by nebylo ono, nebyla by to Fabiniho vize. „Pak bychom byli jako každý velký e-shop, který si začne dělat svoje privátky. Vyberou něco z katalogu a moc to neřeší. Do nějaké míry to může fungovat, ale u nás si to neumím představit,“ dodává.
Odpracované roky se firmě začínají nyní nabalovat do velice slibného růstu popsaného už na začátku textu. Podle Fabiniho za tím není nic konkrétního, žádný geniální tah, který by pomohl firmě vyrůst o vyšší desítky procent z roku na rok. Je to snaha o excelentní servis pro zákazníky, včetně toho, že jim odpoví na maily a zvedne jim telefon sám zakladatel. Je to také dlouho a pečlivě laděný design produktů. Ten by navíc měl dostat ještě větší prostor.
„Když přemýšlíme nad novými produkty, včetně elektra, koukáme po těch, na kterých se můžeme designově vyřádit. Pánev vás v tomto směru trochu limituje. Jsou ale produktové platformy, které nám umožní budovat identitu hlouběji,“ vysvětluje Fabini, když si ještě před rozhovorem dáváme kávu ve firemní kuchyňce.
Jsme obklopeni kávovarem, rychlovarnou konvicí a dalšími elektrospotřebiči, které zatím logo ani název Fabini nenesou. Ale za pár let třeba budou. Investice do vývoje elektrospotřebiče je dle Fabiniho slov otázkou vyšších jednotek milionů korun, ale také příležitostí, jak vytvořit něco, co bude designově skutečně rozpoznatelné takzvaně na první dobrou. Podobně jako poznáte instinktivně produkt od Applu.
O možných dalších produktech a inovacích mluví s plápolající jiskrou v oku, zároveň ale často rychle koriguje svá slova, pokud mu přišla příliš velkohubá. Poznáte, že velké plány mu v hlavě běží už dlouho, cesta k nim je ale v jeho očích pořád hodně křehká a nerad tak dává definitivní prohlášení o tom, kde bude firma za několik let.
A samozřejmě je nemožné se vyhnout tématu vaření, kterému se paradoxně zakladatel výrobce nádobí sám úspěšně vyhýbal. Teď už prý ale vaří celkem pravidelně. A zase mu to dává impuls k tomu, aby něco přidal do portfolia. Třeba když řeší, kam na minutku odložit nůž, kterým zrovna něco natřel, nebo lžičku, se kterou právě něco ochutnal. Kdo pravidelně vaří, ví moc dobře, o čem je řeč.
Co se děje se značkou Fabini za hranicemi republiky?
Vstoupili jsme na holandský a maďarský trh, děláme to online jako B2C. Pořád k tomu přistupujeme opatrně, v rovině testu. Nějaká čísla v milionech nám to dělá, ale spíše se na tom učíme komunikovat, pilovat produkt a dělat B2B byznys. Samotná expanze je až na čtvrtém místě. Uvědomujeme si, že bude výrazně důležitější od roku 2027 a dál. Teď to ale priorita není.
Firmu se snažíme dělat tak, aby rostla nejrychleji, jak umíme. Ale také aby byla zisková. Financováni jsme pořád bankou, žádné další zdroje – než ty vlastní – nemáme. Expanze je drahá, ale připravujeme se na ni, brzy to může být zásadní věc.
A co třeba internetové tržiště Bonami? Tam se vaše produkty objevily…
To bylo hodně specifické, cestou online spoluprací vůbec nechodíme, výjimkou byl jen program Rohlík Loyalty, to bylo podařené. Práce Bonami se nám dlouhodobě líbí, známe se s nimi. Je to pro nás dobrá platforma, jak si vyzkoušet lehkou expanzi. Bavíme se o tom, jak nastavit spolupráci dál, abychom se nekanibalizovali.
Vidíte podobné spolupráce jako cestu v budoucnu?
Možné je všechno. V první řadě ale řešíte, jaké jsou možnosti na trhu a jakou máte časovou kapacitu. Lidé mi občas nadhazují možnosti jako Amazon a podobná tržiště. Ale my zkrátka nemůžeme dělat všechno. Není na to čas a naše priority jsou jiné. Jsem opatrný říkat, co přesně budeme dělat za rok za dva.
Pořád pro vás není téma pustit do firmy většího investora?
K dnešnímu dni určitě ne.
Už dlouho přemýšlíte nad showroomem. Bude?
To je taky otázka nedostatku času. Klíčová bude samozřejmě lokace, ale tak daleko ještě nejsme. Přesto si dokážu představit, že to přijde na řadu v roce 2026. Nebudu zastírat, že je to naše velké téma. Dlouho jsme uvažovali nad tím, zda ano, nebo ne. Teď vidíme, že do toho budeme muset jít.
V poslední době se ukazuje, že chytré sepětí kamenného retailu a onlinu se firmám vyplácí. Co by showroom přinesl Fabinimu?
Přesně tu synergii, kterou zmiňujete. Zrovna dneska si myslím, že naše cesta nebude mít sto padesát kamenných poboček napříč Českem. Na tom dnes stojí do velké míry konkurence. Zároveň mám ale pocit, že se budeme hodně limitovat, jestli zůstaneme jen v online světě.
Kamenná prodejna nám, myslím, může dát něco, co se třeba hned ve výroční zprávě neukáže. Může nám dát jiný kontakt se zákazníkem, jinou platformu, zkušenost, komunikaci značky a ukázku produktu. Vnímám to jako důležité. Ale také si na to musíme umět vydělat, kapitálově to není nic snadného, pokud to chcete dělat pořádně. Taky to není něco, z čeho jde snadno utéct.
Už vaříte?
Ano. Souvisí to s posunem toho, jak funguji v životě. Na začátku jsem hromadu let řešil jen firmu a k nádobí se dostal jen tak, že jsem ho testoval. O víkendech jsem doma nevyvařoval, ale zase pracoval. Teď mám na vaření víc prostoru.
Odpočíváte u toho?
To asi ano, ale já nejsem sedřený. Práce mě baví a naplňuje, pro mě to ani není práce. Když vařím, je to pro mě možnost používat v běžném životě naše produkty. A ano, samozřejmě se nezbavím toho, abych nad nimi přemýšlel. Takže zásobuju nápady náš produktový tým a ptám se, kdy bude update. Nebo tak přijdu na nový produkt, který ještě nemáme.
Dlouho třeba řeším, že bych potřeboval odkapávač na vařečku, abych ji měl kam při vaření odložit. Už jsem si podložku přesně pro tento účel u našeho produktového týmu objednal ve dvou materiálech: keramice a silikonu. Vařit ale pořád neumím, to se nezměnilo.
Určitě jste se ale zlepšil. Co umíte nejlépe?
Teď o víkendu jsme dělali hovězí líčka na červeném víně podle Zdeňka Pohlreicha. Týden před tím hovězí po burgundsku. Obojí bylo skvělé. Jinak klasické obědové směsi nakrájeného kuřete nebo třeba vajíčka. A pozor, ty dělám na nerezu, většinou v kónickém rendlíku. I proto vysvětlujeme lidem, že nerez je na vaření fakt nejlepší povrch a jak ho používat. Jen se s tím musíte trochu naučit.
Ještě vám zvoní telefon a volají zákazníci?
Pořád, před Vánoci hodně často, je to minimálně padesát telefonátů denně. Padesát hovorů ale vyřídit samozřejmě nejde, řeším to i esemeskami a e-maily.
