Světová finanční krize měla, mimo jiné, za následek velký propad v konzumaci šumivých vín. V současnosti však bublinky slaví velký comeback a staré dobré časy jsou zpět. Nebo jsou dokonce ty staré dobré časy ještě lepší. V letošním roce podle všeho pijeme šampaňské v rekordní míře a šumivá vína tak zažívají dost možná svůj nejlepší rok vůbec.
Loni dosáhly tržby za šampaňské po celém světě rekordních 4,75 miliardy eur. Růst prodeje se předpokládá i v letošním roce, kdy výrobci plánují, že zvednou spíš cenu za lahev než samotný objem výroby.
Šampaňské částečně funguje jako barometr důvěry spotřebitele, protože jeho prodejnost je dobrým indikátorem toho, jestli zákazníci nakupují luxusní či prémiové zboží nebo dokonce toho, jestli se cítí na investování do bydlení či akcií. Posledním nejlepším rokem byl pro šampaňské rok 2007, po něm už nastoupila finanční krize. Tržby tehdy dosáhly 4,56 miliardy eur, připomíná BBC.
Čtěte také: Šumivá vína nejsou jen šampaňské. 5 tipů od nejlepšího českého sommeliera
Podle Constantina Gurdgieva, profesora financí v Middlebury Institute of International Studies v kalifornském Monterey, odbyt šampaňského úzce kopíruje ekonomický optimismus. „Konečně se po osmi letech zdá, že se poptávka po prémiovém zboží a službách vrací do svého předkrizového normálu,“ všímá si Gurdgiev.
S tím souhlasí i Vincent Perrin, bývalý francouzský diplomat a v současnosti výkonný ředitel Comité Champagne – obchodní asociace reprezentující zájmy nezávislých výrobců šampaňského. Podle Perrina existuje velice úzký vztah mezi odbytem šampaňského a HDP na obyvatele. „Ruku v ruce se zotavením ekonomiky v Itálii a Španělsku a dobrými ekonomickými výsledky v severní Evropě vidíme, že zájem o šampaňské v těchto zemích stoupá,“ tvrdí ředitel.
I zákazníci v Asii pomáhají odbyt popohánět. Například na Tchaj-wanu se odbyt šampaňského zvedl oproti předchozímu roku o 29 procent a v Jižní Koreji dokonce o 31 procent, protože slabé euro zlevnilo import. V osvětě zákazníků hodně pomáhá silná základna uvědomělých sommeliérů. V Číně však podle analýz zůstává stále se rozšiřující střední třída věrná spíše vínu.
Čtěte také: Kaviár a šampaňské? Co se skutečně jí na palubách soukromých letadel
Během roku může být šampaňského vyprodukováno jen určité množství – existuje přirozený roční limit okolo 350 milionů lahví. To znamená, že vyhlídky na růst nejsou nekonečné. Za poslední 4 roky se ročně vyprodukovaný objem šampaňského v regionu pohyboval mezi 305 a 312 miliony lahví.
Hranice regionu Champagne stanovené v roce 1927 zákonem Appellation d´Origine Contrôlée se nicméně budou v budoucnu posouvat. Mezi lety 2018 a 2020 přibude dalších 40 vesnic, které se budou smět honosit celosvětově uznávaným pojmenováním.
Evropští barmani jsou si jistí, že obliba šampaňského neopustí jejich zákazníky ani v příštím roce. Joel Claustre, šéf Champagne at Searcys, jednoho z nevýznamnějších řetězců barů v Londýně, říká, že průměrná útrata za osobu lehce stoupá. Šampaňské i podle něj silně kopíruje náladu ekonomiky.
Podle Davida Wiedermanna, majitele berlínského baru Reingold, jsou jeho zákazníci po finanční krizi mnohem náročnější, než před ní. Než vyrazí do baru, udělají si důkladný průzkum na blozích a různých fórech a ve vytipovaném baru si pak objednávají to, co jinde nemají. Takže u Wiedermanna klesly objednávky prosecca a naopak stoupla poptávka po šampaňském a koktejlech.
„Lidé dnes pijí více šampaňského, než dřív,“ libuje si Claustre. „To je přesně to, co chceme. Podle mě je šampaňské vhodné pro všechny.“
