Když André Schwämmlein mluví, máte chvílemi pocit, že posloucháte Jeffa Bezose s německým přízvukem. Každá druhá odpověď na otázku obsahuje slovo zákazník, všechno se točí kolem něj a jeho přání.
Schwämmlein je jedním ze tří spoluzakladatelů německé společnosti FlixMobility, v tuzemském kontextu známé hlavně pod značkou FlixBus. A právě absolutní posedlost koncovým uživatelem je jedním z hlavních důvodů, proč se trojici tak daří.
Sedmatřicetiletý podnikatel, který mimochodem umí bezchybně vyslovit jméno Radima Jančury, je mentálně daleko za hranicemi domovské země. „Nejsme němečtí, nejsme ani západní, jsme celosvětoví,“ říká finalista soutěže EY Světový podnikatel roku, kterou letos ovládl Američan Brad Keywell.
Spoluzaklatelé FlixMobility (zleva): Daniel Krauss, André Schwämmlein a Jochen Engert. Zdroj: archiv EY
Schwämmleinova slova dokládají čísla – FlixBus denně vypraví stovky spojů do zhruba dvou tisíc destinací ve třech desítkách zemí. Má za sebou nejen úspěšný nájezd na Evropu, ale také nadějný start v Americe a ještě letos se plánuje pustit do Ruska.
„Odezva ve Státech je zatím výborná, přestože například v Kalifornii zhruba 40 procent našich zákazníků nikdy předtím autobusem nejelo,“ pochvaluje si Schwämmlein. „Když jim ale ukážete hezkou a srozumitelnou značku, která jim lístek prodá přes aplikaci, chytnou se,“ dodává.
Německá autobusová senzace vznikla teprve před šesti lety a na jejím počátku byla deregulace meziměstských linek a unikátní obchodní model s výrazně nižší kapitálovou náročností. Jen pro připomenutí, FlixBus autobusy nevlastní, ale pouze vytváří digitální platformu (aplikaci, rezervační systém, marketing), pod jejíž značkou jezdí různí partnerští dopravci. Samozřejmě přebarvení do zelených barev.
Začátek je na každém trhu stejný – výrazná kampaň a ceny sražené na absolutní minimum (podobně jako to na počátku dělal Radim Jančura s RegioJetem). Na dotaz, zda svým požíravým chováním neničí trh, však Schwämmlein hbitě reaguje. „Každý se může svobodně rozhodnout od nás odejít, a to jak partnerský dopravce, tak zákazník, pokud by dostal pocit, že jsme zdražili,“ přibližuje svůj pohled na byznys.
V Německu se FlixBus dva roky po startu spojil s konkurenčním projektem Meinfernbus, čímž dosáhl téměř monopolního postavení – na tamních dálkových autobusových trasách ovládá už 95 procent trhu. „Když něco funguje, snažíme se to udělat tak velké, jak jen to jde,“ poznamenává Schwämmlein.
Na cestě k pozici největšího dálkového autobusového dopravce Evropy FlixBusu pomohly akvizice předních lokálních konkurentů a po Švédsku, Polsku nebo Británii přišla letos na řadu Francie. Ke konci dubna FlixBus dokončil akvizici konkurenční služby Eurolines, která fungovala na stejném principu a kterou vlastnila francouzská dopravní skupina Transdev. Obchodem významně posílil pozici nejen ve Francii, ale také v Nizozemsku nebo v Belgii, přičemž celkem se jedná o novou síť zasahující do 25 zemí.
A je to právě Francie, odkud FlixBusu vyrůstá potenciální evropská konkurence. Nese název BlaBlaBus (vychází z platformy na spolujízdu BlaBlaCar), explicitně pošťuchuje zeleného velikána a příznačně začíná v Německu. Její CEO Nicolas Brusson se v březnu letošního roku nechal slyšet, že „lidé chtějí alternativu k FlixBusu“, a předznamenal také supernízké počáteční ceny. Ty už jsou ostatně k vidění: například trasa Berlín-Dortmund začíná na jednom euru.
Schwämmlein však zdůrazňuje, že ačkoli konkurenci sledují, strach nemají, a to ani z případné spolupráce mezi BlaBlaBusem a RegioJetem, o níž už mezi oběma stranami proběhla jednání. „Tím, že se někdo s někým spojí, se ještě nemusí změnit situace na trhu a nemusí to na nás mít dopad,“ řekl a rázem dodal, že o zákazníka stejně musí bojovat každý den.
Radim Jančura by ovšem FlixBus pokořil rád. Jeho RegioJet v minulosti několikrát poukazoval na hrozící „monopolizaci“ českého autobusového trhu a nyní po německém konkurentovi požaduje odškodné osm milionů korun za nekalé obchodní praktiky, protože podle něj FlixBus jezdí pod náklady.
„Byznysové vztahy zásadně nekomentuji,“ reagoval Schwämmlein v Monaku na dotaz stran českého podnikatele.
Kromě rozšiřování autobusových sítí se německá trojice nicméně dívá také na další způsoby dopravy a začíná opět v Německu. Pod značkou FlixTrain tam dnes společnost provozuje sedm vlaků, jimiž kromě Mnichova propojuje největší města. Podle Schwämmleina na německém, italském nebo švédském trhu chybí (na rozdíl od Česka) nízkonákladová železniční doprava, což má být pro Flix velká příležitost. „Cítíme, že můžeme přinést přidanou hodnotu pro zákazníka, a tak se tomu věnujeme,“ říká podnikatel.
The Economist pak uvádí, že za úspěchem Flixu částečně stojí také trpěliví investoři, mezi nimiž jsou General Atlantic (nový většinový majitel českého Kiwi.com) nebo Silver Lake Partners, díky kterým si firma mohla relativně dlouho dovolit nevydělávat, alespoň tedy na poměry dopravce. Dnes je FlixBus údajně v polovině zemí v zisku, což serveru CNBC v rozhovoru potvrdil další ze spoluzakladatelů Jochen Engert. Sám také přiznal, že výhledově je možný vstup na burzu, žádné konkrétní plány ale nesdělil.
Stát se veřejně obchodovanou firmou sice znamená částečně odkrýt karty, ale nový kapitál by Flixu pomohl získat velký manévrovací prostor na další velkou věc, ať už jí bude cokoli.
„Když zákazník bude chtít létající auta, dáme mu je. Takhle prostě děláme byznys,“ uzavírá Schwämmlein.
