Jestli se někdo vyzná v německém víně, pak je to Monika Reule. Žena, která stojí už šestnáct let v čele uznávaného Německého vinařského institutu (DWI), který zastupuje všechny německé vinařské oblasti. A má – jak říká – práci snů.
Slávu německých ryzlinků a spol. šíří nejen doma, ale i ve světě. Před skoro třemi lety se v DWI rozhodli, že je nejvyšší čas přiblížit krásy a chutě německých vín i Čechům. A podle čísel se zdá, že se to daří. Z Německa je už čtvrtý největší importér vín do Česka.
Jak se daří německým vinařům v Česku?
Výborně. Jen loni se sem dovezlo víno z Německa v hodnotě sedmi milionů eur, před třemi lety to bylo jen 5,6 milionu eur a v roce 2010 to nebyly ani dva miliony eur. Stoupá i průměrná cena za litr vína, což je pro nás důležitý ukazatel. Celkově je Česko už na patnáctém místě našich nejsilnějších exportních trhů. Český trh nás skutečně baví, rosteme tady a vidíme ještě silný potenciál.
Odpovídá to plánům, podle kterých jste se rozhodli před pár lety vstoupit na český trh?
Ano, český trh jsme sledovali několik let. Abychom netříštili náš rozpočet a energii do desítek zemí, vždy pečlivě sledujeme, na jakých trzích roste zájem o víno a jaké tam jsou pro nás šance. V Česku jsme viděli, že ačkoli tady mají lidi hodně rádi pivo, milují i víno, mají rádi bílé víno a mají dobrý vztah k ryzlinkům.
Pro naše rozhodnutí hrál i fakt, že se do Česka většina spotřeby vína dováží ze zahraničí. Když jsme to dali dohromady, rozhodli jsme se, že sem aktivně vstoupíme. A vidíme, že to bylo správné rozhodnutí.
Proč by měli Češi zkusit zrovna německá vína?
Protože odpovídají chuťově tomu, co mají Češi rádi. Navíc máme ohromnou rozmanitost odrůd a chutí. Jsem přesvědčená, že v Německu si najde každý víno, které mu bude chutnat. Máme totiž ohromnou rozmanitost, která nás odlišuje třeba od velkých vín s typickou chutí, například Bordeaux.
To bude chutnat vždy velmi podobně a nezáleží tolik, odkud přesně pochází. Což u nás neplatí. Ryzlink od Mosely je něco naprosto jiného než ryzlink třeba z oblasti Rheingau.
Jak to?
Souvisí to s podložím a půdou, která se v Německu v jednotlivých vinařských regionech velmi odlišuje, a to se výrazně promítá i do chutí vína.
Německo ale není jen ryzlink, chcete Čechům ukázat i další odrůdy?
Jistě, kdo nemá rád ryzlink, má spoustu dalších možností. Známé jsou u nás třeba odrůdy burgundského vína, které vycházejí v porovnání cena-výkon s těmi francouzskými lépe. A v době, kdy se dívají kvůli inflaci víc na peníze, je to důležité kritérium.
Z Německa se stal už čtvrtý největší importér vín do Česka, před ním jsou tradiční vinařské země Španělsko, Itálie a Francie. Dá se ještě posunout dál?
Snažíme se, ale musíme být realisti. Jsme proti nim malá vinařská země, jen Španělsko má desetkrát větší plochu vinic než my. Takže spíš než množstvím se budeme snažit prosadit kvalitou.
Strategie německých vinařů je tedy jít v Česku víc do restaurací než do běžných obchodů?
Ano, nemůžeme obstát tam, kde je potřeba velké množství a nízká cena. Musíme bojovat kvalitou a třeba zrovna v gastronomii vidíme cestu. Mimochodem mě mile překvapilo, když jsem byla v Praze na večeři v menším podniku, že jedno ze čtyř bílých vín v nabídce bylo zrovna německé.
I když je těžká doba, člověk si chce dopřát alespoň něco. Sice nepůjde do drahé restaurace, ale skleničku vína si doma dá.
Německo je známé ryzlinkem, jsou i nějaké další odrůdy, které se derou do popředí zájmu?
V zahraničí, kde jsou pořád ještě lidi, kteří neví, že se v Německu dělá víno, je pro nás královskou kategorií právě ryzlink. Pak představujeme burgundské odrůdy, silvánské, ale čím dál větší téma je i chardonnay nebo merlot a také německý sekt. Němci jsou mistři světa v pití sektu, ale máme i hodně velkou tradici v jeho výrobě. To je něco, co bychom chtěli Čechům také přiblížit.
Jakou roli v té paletě odrůd hraje klimatická změna?
Nyní z toho ještě profitujeme. Před 25 lety bylo nemyslitelné, že bychom v Německu pěstovali merlot, nikdy by nedozrál. To ostatně platilo i pro další odrůdy, kdy byly roky, kdy ani hrozny pořádně neuzrály. Ale to je teď už léta pryč. Každopádně velké téma mezi vinaři je udržitelnost a také pěstování nových odolnějších odrůd.
Jak se daří německým vinařům po pandemii?
Ani jsme nečekali, že to ustojí tak dobře. Když se zavřela gastronomie, nebyly vinařské slavnosti a další. Prodej vína se hodně přesunul na internet a do obchodů, celkově se spotřeba nepropadla. Horší je to ale nyní. Stouply náklady na výrobu a na druhé straně i lidé se kvůli inflaci víc dívají na každé euro.
Vidíme, že lidé kupují častěji levnější vína a někteří si ho ani nemůžou dovolit. Ale vinaři se jen tak nevzdávají. A víte, i když je těžká doba, chce si člověk dopřát alespoň něco. Sice nepůjde do drahé restaurace, ale skleničku vína si doma dá. Jen poslouchat, jak je všechno hrozné, to přece pořád nejde.
