skip to main content
Sociální sítě

Proti nákaze fake news nepomůže rouška, ale zdravý rozum a odstup od sítí

Existuje rčení, že si něco potřebujeme ověřit na vlastní oči nebo uši. Jenomže v online světě to neplatí. Jak nám ukazují matematické modely, fake news se na internetu šíří jako virová infekce.

Některé falešné zprávy mohou být lehce úsměvné. Například že vesmírná rasa reptiliánů chystá převrat a chce ovládnout Zemi. Ale na druhou stranu se můžeme dostat do ohrožení života – třeba pokud uvěříme tweetu americké novinářky Emerald Robinson, která považuje mRNA vakcínu proti koronaviru za ohrožení genetického kódu lidstva.

Zmíněná mRNA takovou schopnost prostě nemá, ale kdo z nás je genetik, aby to okamžitě věděl a nad nesmyslným tweetem mávnul rukou?

Reklama

Nejde přitom o nový fenomén. Vědecky se tvářící fake news jsou tu s námi už přes dvě století.

V srpnu 1835 publikoval The New York Sun několik článků o tom, že na Měsíci je život. Aby byly články důvěryhodnější, připsali tyto objevy významnému astronomovi té doby, samozřejmě bez jeho vědomí. Důvod? Nakladatelé chtěli zvýšit prodej. Poté, co si časopis předplatilo mnoho nových odběratelů, v tichosti oznámili, že šlo o podvod.

Zdeňka Procházková z Oddělení tisku a prevence Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje vysvětluje, proč fake news vznikají: „Může se jednat o propagandu, manipulaci, záměr někomu ublížit, samozřejmě třeba i pomluvit. Někdy může jít o pouhý žert, který díky médiím a sociálním sítím přeroste v něco obrovského.“

Algoritmus Facebooku preferuje zprávy, které vyvolají reakci.

Šíření fake news mapují zmiňované matematické modely, vycházející ze simulace šíření nákazy v populaci. Pokud je někdo infikován virem nebo fake news, může tuto nákazu přenést třeba potřesením ruky nebo sdílením. Ale protože fake news není virus, musí model přiřadit do výpočtu pozornost a čas, který člověk stráví na sítích, než se rozhodne něco sdílet.

Reklama

Právě tomu sociální sítě přímo nahrávají. Například algoritmus Facebooku preferuje zprávy, u kterých je nejpravděpodobnější, že vyvolají reakci. S tím pak umně pracují zkušení manipulátoři, ale nahrává to i amatérským šiřitelům nesmyslů.

Fake news jsou koncipovány tak, aby vyvolávaly a zesilovaly emoce – způsobují hromadění hormonu adrenalinu v těle, na který musíme reagovat a uvolnit pocit napětí. Agenda fake news je jasná, přimět lidi jednat a sdílet okamžitě, aniž by si vše dvakrát rozmýšleli.

Pokud čtete zprávy od renomovaných a ověřených zdrojů, je velmi pravděpodobné, že si informaci potvrzovat nemusíte. Pokud se dostanete ke zprávě z nějakého neznámého nebo nedávno vzniklého zdroje, je lepší si s ověřením dát práci.

Předplatné Forbesu

„Fake news, dezinformace, ale i ,nevinné‘ vtípky jsou denním chlebem nejen sociálních sítí, ale třeba i e-mailových schránek určitých cílových skupin. Vidím ve svém blízkém okolí, jak jedna věta sem nebo tam dokáže ovlivnit myšlení lidí,“ konstatuje Eliška Vyhnánková, konzultantka a jedna z autorek knihy Jak na sítě.

Vyhnánková připouští, že i ona podléhá názorovým bublinám, ale doplňuje, že nejdůležitější je si situaci uvědomovat. „Měli bychom si vše ověřovat z různých důvěryhodných zdrojů. Klíčové je upozorňovat své okolí na to, že šíří dezinformace. Každá malá věta, která pomáhá uvádět příspěvky na pravou míru, doslova hojí společnost, byť po malých kouscích.“

Kristína Nemčková, podle Forbesu jedna z 30 nejvlivnějších Čechů a Češek na sociálních sítích, dodává konkrétní příběh: „Setkala jsem se i s prosbou o sdílení charitativních sbírek na nemocné děti, které byly vedeny na soukromé bankovní účty. Co se týče jiných sdílení, mám ráda, když osobně poznám lidi a jejich příběh.“

Reklama
Reklama