Píp, píp, píp. Tohle je asi jediný způsob, jak slušně vyjádřit ta nepěkná a neslušná slova, která ze mě začala padat ve chvíli, kdy jsem sešlápl pedál elektrického BMW až na podlahu. A ještě jsem se u toho napůl šíleně smál.
Byl to týden, za který se omlouvám. Svému řidičáku, planetě i několika ostatním řidičům na dálnici. Řidičák byl v ohrožení víc než kdykoli jindy. Planeta dostala zabrat, protože takzvané místní nulové emise v Česku bohužel neznamenají, že prostřednictvím nabíječky neproženete komínem vagon uhlí někde na severu. A ti řidiči na dálnici?
Přiznávám, že pár jich ten modrý přízrak, který se neuvěřitelně rychle zjevil v jejich zpětném zrcátku, asi vyděsit mohl. S BMW i4 M50 se dá samozřejmě jezdit i defenzivním stylem, na který přešla půlka republiky poté, co se cena benzinu přehoupla přes čtyřicet korun.
Ale kvůli tomu si tohle nekupujete. Kupujete si ho pro radost, kterou dává. Freude am Fahren. A takhle věc jí dokáže rozhazovat kopy. Je to totiž vůbec první čistě elektrické BMW, které má v názvu přidanou ještě literu M. Kdo někdy alespoň zdálky slyšel o BMW, ví, co to znamená – divize Motorsport, která letos slaví padesát let existence.
Když nebudeme počítat divočiny s logem BMW upravené v manufaktuře Alpina, je to to nejlepší, co pánové (a nejspíš i pár dam) v Mnichově uměli a pořád umějí postavit. Jenže zatímco dřív cokoli s „emkem“ v názvu děsivě řvalo a mělo to dva výfuky vypouštějící tolik jedovatých zplodin, že i Němcům už z toho začalo být úzko, nově jsou laufy pryč a zvuk motoru v kabině komponují světoví skladatelé.
