Každý všední den se PhDr. Iva Moravcová věnuje jednomu tématu, které v karanténě řeší většina z nás. Pokud máte jakékoli dotazy, neváhejte je napsat na karantena@forbes.cz a v následujících článcích se je pokusíme zodpovědět.

Už před rokem mělo problémy s duševním zdravím zhruba 700 milionů lidí po celém světě. Zejména v průmyslově vyspělých zemích se zvyšuje počet obyvatel, kteří se cítí osaměle, jsou nešťastní nebo mají deprese. Současně u nich narůstá i hněv.

Situace dosáhla takových rozměrů, že na ni jako na jedno z globálních rizik poukazovala loňská zpráva Global Risks Report 2019, kterou vydalo Světové ekonomické fórum (WEF) před zasedáním v Davosu 22. ledna 2019. Toho se každoročně účastní více než 3000 vrcholných politiků, zástupců neziskovek, mezinárodních organizací i šéfové největších firem.

Důsledkem problémů s duševním zdravím byly už v roce 2019 obrovské finanční náklady a sociální a politické napětí. WEF v Davosu uvedlo, že rostoucí počet rozčílených lidí zvyšuje pravděpodobnost sociálních nepokojů i nepředvídatelných výsledků voleb.

Zpráva Global Risks Report 2019 poukazuje na nové biotechnologie slibující pokrok, současně ale zmiňuje, že mají lidé stále větší obavy z dohledu a kontroly. Obávají se třeba i vytvoření prvních geneticky modifikovaných dětí. Upozorňuje na pokles psychologického a emocionálního blahobytu, což má nepříznivý dopad na sociální soudržnost, politiku i vztah k přírodě.

Viděno mýma očima, za poslední tři roky jsem v době konjunktury sledovala ve všech oblastech hospodaření vysoký nárůst syndromů vyhoření, o kterých jsem loni v listopadu napsala knihu Zářit a nevyhořet.

Syndrom vyhoření se dá jednoduše charakterizovat jako stav rezignace, který se promítá do různých oblastí psychiky. Jedním z nejčastějších jevů jsou úzkosti, deprese, pokles schopnosti emocionálního prožitku, někdy prokrastinace a další somatické doprovodné jevy, které jsou například i příčinou tolik řešené problematiky reprodukce.

Celosvětový vývoj si nedovolím odhadnout, ale po koronavirové krizi v České republice bude určitě zásadní, zda se lidem dramaticky nesníží životní úroveň až do té míry, že by měli problémy s uspokojením základních potřeb. Pokud takových lidí bude přibývat, budeme čelit vysoké kriminalitě, nadále bude stoupat počet zhoršených psychických stavů, se kterými je spojen alkoholismus, užívání drog i násilí.

Zahraniční studie dokazují, že s každým procentem rostoucí nezaměstnanosti stoupá o jedno procento i sebevražednost. Obavy z budoucnosti se budou promítat opět do reprodukce, strach o práci bude na pracovištích generovat negativní formy chování, které jsme sledovali již v době konjunktury a psychologové práce je řeší jako patologické jevy chování na pracovišti. Patří mezi ně bossing, šikana, agresivnější komunikace, netrpělivost v řešení problémů, neschopnost vyjednávat, celkově zvýšená tenze.

Co mohou v současné době dělat zaměstnavatelé?

Budou-li muset redukovat pracovní síly, nechť velmi dobře balancují poměr mezi odborností a osobnostními dispozicemi zaměstnanců, vedoucích pracovníků, které jsou klíčové pro utváření pozitivního klimatu na pracovišti. Pracovní život je propojený s osobním, a pokud jsou lidé spokojení v práci, dobře fungují i v osobní rovině.

Jaké budou zaměstnavatelé schopni vytvořit klima na pracovišti, do určité míry utváří kvalitu našeho osobního života. A když bude náš osobní život dobrý, je pravděpodobné, že se nám podaří eliminovat negativní jevy, které můžeme očekávat po koronavirové krizi.