Kyberbezpečnost, izraelské letectvo a kosmická agentura. Generálmajor a profesor na telavivské univerzitě Jicchak Ben Jisra’el přednášel v Praze na sedmém ročníku konference Solair o vývoji kybernetiky a o tom, jak být úspěšný a dosáhnout během svého života pokroku. „Dva tisíce let je židovská kultura naučená přemýšlet jinak,“ říká v unikátním rozhovoru.
Generálmajor s neuvěřitelnou minulostí. Vesmír, akademie, řízení analytického a výzkumného oddělení při zpravodajské službě vojenského letectva, vojenský výzkum a vývoj v izraelských obranných silách, na ministerstvu obrany a mnohé další. Získal nespočet významných cen a vyznamenání, vydal mnohé práce a několik knih.
Ben Jisra’el byl v letech 2010 a 2012 hlavním poradcem premiéra Benjamina Netanjahua pro kybernetiku, založil Národní úřad pro kyberbezpečnost. Mezi roky 2005 a 2022 byl předseda Izraelské vesmírné agentury a Národní rady pro výzkum a vývoj. Hrál podstatnou roli ve vývoji obranného systému Iron Dome chránícího Izrael před raketami.
V roce 2018 ho izraelská vláda požádala, aby vypracoval plán národní kyberbezpečnosti. Ten byl publikován o necelé dva roky později a je dnes volně ke stažení pod názvem „The National Initiative for Secured Intelligent Systems to Empower the National Security and Techno-Scientific Resilience“. Slouží jako inspirace pro další země, které usilují o systematickou bezpečnost v online prostoru.
Znalost a výuka kyberbezpečnosti se v izraelském vzdělávacím systému i díky profesoru Ben Jisra’elovi stala klíčovou. Kyberbezpečnost učí už na základních školách žáky od šesti let. „Samozřejmě že je neučíme složité softwary, ale učíme je chápat, jak se chovat ve světě, kterému říkáme kybersvět,“ říká.
Žáci se například učí, co dávat a co nedávat na Facebook. „Mě v šesti letech učili, jak přecházet silnici a jak se chovat v provozu s auty. Teď jsme trochu jinde,“ popisuje.
Učí kyberbezpečnost na středních školách a studenti z tohoto předmětu či z předmětu umělé inteligence mohou i maturovat. „To je zásadní změna v jejich životech, která je úplně jiným způsobem připraví na realitu,“ říká.
Nová generace inovátorů v Izraeli většinou začíná ve startupech, kterým finančně pomáhá i vláda. Pouze čtyři procenta všech startupů však přežijí.
„To znamená, že musíte žít v systému, který bude tolerovat neúspěch,“ popisuje Ben Jisra’el. I tak ale podle dat z roku 2020 třetina kyberjednorožců, tedy firem s tržní kapitalizací nad miliardu dolarů, pochází právě z Izraele. Zbylých 96 procent startupů, které neuspějí, nemusejí vládní finanční podporu vracet. Naopak ti úspěšní ano.
Jeho životopis by sám o sobě vydal na knihu. Forbes s legendárním generálmajorem, vizionářem a inovátorem získal exkluzivní rozhovor.
Izraeli se přezdívá národ startupů. V čem tkví inovativní myšlení místních obyvatel?
Přisuzuji to židovské kultuře. Když to vezmu s menším výletem do historie, židovská tradice sahá hluboko. V roce 70 našeho letopočtu přišli Římané a zničili sakrální stavby. Lidé tehdy věřili, že bůh nadiktoval pět knih Tóry. V jedné z nich je psáno, že máte jít třikrát ročně do chrámu. Jenže po nájezdu Římanů žádné nezbyly. Nepřipadalo ale v úvahu, že by bůh při diktování knih na tuto variantu nemyslel, a tak se začalo pracovat s motivem interpretace.
Takže se výklad knih nebral doslovně…
Ano. Možná bůh nemyslel „chrám“ ve smyslu chrámu. A tak se postupně začaly stavět synagogy. Ale chci tím zdůraznit to, že lidé v Izraeli jsou po staletí, spíš tisíciletí vedeni k práci s interpretací. Kdykoli dostaneme příkaz a s něčím máme pracovat, budeme interpretovat, pokud to jen trochu půjde.
S interpretací přichází i kladení otázek a zpochybňování…
Rozumím, na co se chcete zeptat. Otázky, které si typicky klademe, jsou: „co kdyby to bylo jinak“, „co když to má jiný význam“. Tímto se zabývá naše kultura po dva tisíce let. Nemůžete být inovativní, pokud se nebudete zamýšlet nad běžně uznávanými fakty, teoriemi, zvyklostmi a podobně.
Jak se to odráží ve světě techniky?
V Číně je dvanáct procent ze světových AI startupů, v Izraeli dvacet a v USA čtyřicet. Čínská kultura vám nepovoluje kladení tolika otázek, natož zpochybňování. Místní režim prostě nedovoluje překročení jistých hranic. Lidé musí poslouchat. Poslušnost ale v židovské kultuře nepatří významově zas až tak vysoko. A teď mi řekněte, proč okolo třiceti procent Nobelových cen dostávají Židé.
Tuším, že mi to chcete říci vy...
Je to tím, jak je už skoro dva tisíce let naučená židovská kultura přemýšlet jinak. Samozřejmě to neuplatňujeme jen na poli interpretace, ale i při všech následujících postupech.
Jak se to odráží ve vaší práci?
Ke mně do kanceláře chodí mladí lidé s nápady na startupy. Ptám se na jejich zkušenosti. Odpovídají, že je mají, že to je jejich třetí startup. Rád si poslechnu, že dva předtím nevyšly. Získali díky tomu totiž mnoho zkušeností.
Jak jim radíte nakládat s neúspěchy?
Neúspěch je někdy jediná cesta, jak se poučit. Z filozofického hlediska souhlasím s Karlem Popperem, Židem z Vídně, který musel opustit Rakousko kvůli válce. Říkal, že pokrok ve vědě není nutně krok po kroku kupředu. Část práce je nutno věnovat současným poznatkům a zaměřování se na chyby v nich. Pokud nějakou teorii vyvrátíte, pak můžete pracovat na nové. Řeknu vám další příběh.
Povídejte…
Byl jsem na návštěvě u přátel, kteří nyní žijí ve východní Asii. Při večeři mi žena mého přítele vykládala o zkušenosti s ředitelem školy, kam chodí jejich dvanáctiletý syn. Ředitel jí volal s tím, že syn je problematický, a pokud se nezačne chovat jinak, budou muset najít jinou školu.
V čem byl problémový?
Školní výsledky byly v pořádku. Problémem byl jeho postoj k učitelům. Prý jim pokládal příliš mnoho otázek.
Prý nikdy nebyl dostatečně spokojený s odpovědí a znovu a znovu se doptával. Bylo to chápáno jako špatné chování a zpochybňování autority učitele ve třídě. Jeho matka ale řediteli vysvětlila, že tak je jejich syn naučený – aby kladl otázky do té doby, než dané látce porozumí. A takto my přemýšlíme o čemkoli.
K jakým inovacím to v minulosti v Izraeli vedlo?
Google mapy, USB… kamkoli se podíváte, tam je izraelský vynález nebo izraelská stopa.
Za svou kariéru jste se setkal s celou řadou významných osobností, kdo vás nejvíce ovlivnil?
To bychom tu byli dlouho. Je mnoho těch, co měli obrovský dopad na mou práci. Někteří o tom ani nevědí a vědět nemohou. V mé kanceláři můžete vidět spoustu fotek Alberta Einsteina. Ve 26 letech si dovolil říci, že se Newton mýlil. To je přesně ten typ přemýšlení, o kterém mluvím – otázky, zpochybnění, testování.
Váš příběh je neuvěřitelně bohatý. Máte nesmírně mnoho zkušeností a mnohé jste dokázal. Co ho charakterizuje?
Mám v životě štěstí. Ani v dětství mi nikdo neřekl, že něco nesmím. Že to nemám dovoleno. Ani potom později.
A to platí i pro vaši kariéru u izraelského letectva?
Ano, týká se to i třiceti let mého „nošení uniformy“. Kdykoli jsem řekl, že mám nějaký nápad nebo že bych chtěl něco vyrobit, vždy mi to povolili. Protože jsem měl štěstí, mnohé mé nápady byly úspěšné. Tak mě dále a dále povyšovali a já dostával ještě lepší a lepší příležitosti.
